ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.52.2013:57
sp. zn. 2 As 52/2013 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. M. P.,
zastoupený Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25,
proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Praha 3,
Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 15. 7. 2013, č. j. 75 A 5/2013 - 27, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem výše nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2013, č. j. CPR-14496-2/ČJ-2012-930310-V238. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie,
oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2012,
č. j. KRPU 159602-34/ČJ-2012-040022-SV, a toto rozhodnutí potvrdila. Naposledy uvedeným
rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 1 rok.
Proti rozsudku krajského soudu nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností. Dne 14. 10. 2013 obdržel Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel uvádí, že účinky pravomocného rozhodnutí
žalované pro něj představují nenahraditelnou újmu spočívající v nuceném opuštění České
republiky, a tedy zásah do rodinného a soukromého života. Na území České republiky stěžovatel
pobývá od roku 2006 společně se svou manželkou paní T. T. H. N., s níž čeká na konci listopadu
roku 2013 dítě. Z obsahu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je zřejmé, že
právě tato okolnost je z pohledu stěžovatele klíčová; zdravotní stav manželky neumožňuje
bezodkladný návrat do Vietnamu a současně, pokud by byl z České republiky vyhoštěn
stěžovatel, nemohl by jí před porodem a po narození dítěte poskytnout potřebnou pomoc a
materiální zabezpečení. Důsledkem vyhoštění by rovněž bylo upření možnosti stěžovatele
uplatňovat procesní práva, zejména hájit se v řízení o přezkumu rozhodnutí o správním
vyhoštění. Stěžovatel zdůrazňuje, že po celou dobu svého pobytu, založeného dlouhodobým
povolením, se řádně choval a učil se český jazyk. Nadto se již v České republice plně etabloval,
má zde rodinu a další sociální a kulturní vazby. Závěrem stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že
přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaná navrhla nepřiznat odkladný účinek kasační stížnosti, neboť nepřiznáním
odkladného účinku nedojde k nenahraditelné újmě na straně stěžovatele.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud v obecné rovině souhlasí se stěžovatelem v tom směru, že byť
je v tomto řízení zastoupen advokátem (jak to požaduje soudní řád správní - dále jen „s. ř. s.“),
k právu na spravedlivý proces nepochybně náleží i jeho právo jako účastníka vystupovat v tomto
řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem či mu udělovat konkrétní pokyny pro výkon
zastoupení. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí
ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu).
Stejnou mírou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno; tyto důsledky pak z povahy věci dopadají i na správní rozhodnutí,
proti němuž žaloba směřovala. Tento postup proto musí být vyhrazen pro výjimečné případy.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro
žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení o kasační
stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání
odkladného účinku tedy reflektuje jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy
stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným
osobám (bude-li odkladný účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud
přistoupit teprve poté, osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného
účinku žaloby, by byla nepoměrně větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu
vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
přitom vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má. Toto břemeno, jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, stěžovatel unesl, a důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu
soudu srozumitelně předestřel.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá, zde vychází Nejvyšší
správní soud ze shora nastíněného práva stěžovatele, jakožto účastníka, hájit svá práva v řízení
o kasační stížnosti nejen prostřednictvím zvoleného právního zástupce, kterému bude udělovat
konkrétní pokyny, ale i osobně. Právě z těchto důvodů by tedy měla být vyhošťovanému cizinci
obvykle zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu následného kasačního řízení. Pro
případ, že by byl stěžovatel se svou kasační stížností úspěšný, skutečně nelze vyloučit příčinnou
souvislost mezi důsledky realizace žalobou napadeného vyhošťovacího rozhodnutí a možným
vznikem bezprávné újmy stěžovatele. Takovou újmu lze (z povahy předmětného správního
rozhodnutí) zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru stěžovatele, často
i s nevratnými důsledky. Jakkoli nelze zcela vyloučit, že by v souvislosti se sistací účinků
správního rozhodnutí mohla v tomto případě hrozit újma jiné osobě, Nejvyšší správní soud
takovou možnost považuje za nepravděpodobnou (nic konkrétního tomu v posuzované věci
nenasvědčuje). Lze tedy považovat za splněnou i druhou podmínku pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, a sice že by dalším setrváním stěžovatele na území ČR nemohla jiným
osobám hrozit nepoměrně větší újma, než ta, kterou je ohrožen stěžovatel, nebudou-li účinky
předcházejících (soudních i správních) rozhodnutí sistovány.
Pokud jde o stěžovatelem tvrzenou osobní situaci (očekávané narození dítěte v nejbližší
době a komplikace s tím spojené v případě jeho repatriace), Nejvyšší správní soud k nim ve shora
uvedených úvahách nepřihlédl. Argumentaci stěžovatele by bylo jistě možné přisvědčit; zdejší
soud má nicméně pochybnosti o pravdivosti či přesnosti stěžovatelem podaných informací.
Ze správního spisu totiž vyplývá, že prohlášení o těhotenství se stěžovatelem podala paní T. T.
H. N. již 6. 9. 2012 do protokolu pořízeném správním orgánem prvního stupně (č. j. KRPU-
159603-26/ČJ-2012-040022-SV), přičemž toho času měla být podle svých slov těhotná asi tři
měsíce (s tím koresponduje i fotokopie těhotenského průkazu, vystaveného MUDr. F., založená
ve správním spisu). Není sice vyloučeno, že se nyní jedná o těhotenství jiné, nicméně žádné
důkazy, které by tyto pochybnosti osvětlovaly, zdejší soud k dispozici nemá.
Nejvyšší správní soud posoudil konečně návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl sice vyhoštěn z důvodu podle §119 odst. 1
písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, zdejší soud však v konkrétních skutkových okolnostech
tohoto případu neshledal důvod, pro který by i ve stěžovatelově dočasném setrvání na území
České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti musel
být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu přitom není ani fakt,
že předmětná věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s., §120 s. ř. s.) a doba,
po kterou budou sistovány účinky rozsudku krajského soudu, jakož i správního rozhodnutí
napadeného žalobou, tak bude jen krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení u zdejšího
soudu právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního vyhoštění
stěžovatele. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu