ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.118.2012:36
sp. zn. 3 Ads 118/2012 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. J.,
zast. JUDr. Janou Borskou, advokátkou se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkum rozhodnutí žalované
ze dne 5. 3. 2012, čj. X, o invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 17. 9. 2012, č. j. 2 Ad 31/2012 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Janě Borské, advokátce se sídlem Roháčova 2614,
Tábor, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2.600 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2012, č. j. 2 Ad 31/2012 - 33 (dále
jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
5. 3. 2012, čj. X, o námitkách proti jejímu rozhodnutí ze dne 14. 12. 2011, kterým byl stěžovateli
přiznán od 23. 10. 2011 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle §38 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Podle posudku posuzujícího lékaře OSSZ Tábor ze dne 22. 9. 2011, pro potřeby řízení
v I. stupni, byl stěžovatel podle §39 odst. 1 a §39 odst. 2 písm. a) ZDP uznán invalidním
pro invaliditu I. stupně. Podle uvedeného posudku činí z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu pokles jeho pracovní schopnosti 40 %.
V podaných námitkách stěžovatel vyjádřil nesouhlas s přiznáním invalidity I. stupně.
Uvedl, že podle jeho názoru nebyl objektivně posouzen jeho zdravotní stav, a domnívá
se, že vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu a dělnické profesi měla být míra poklesu
jeho pracovní schopnosti stanovena vyšší.
V námitkovém řízení byla k dispozici kompletní zdravotní dokumentace obsahující
neurologické, neurochirurgické, ortopedické vyšetření, vyšetření bederní páteře magnetickou
rezonancí, na základě kterých byl stanoven diagnostický souhrn, podle kterého je stěžovatel stižen
polyradikulárním kořenovým syndromem, má vysoký krevní tlak, je prostatik, trpí obezitou,
je ve stavu po operaci varixů, karpálního tunelu, plastice vazu pravého kolene APE a deformity
septra nosního. O zdravotním stavu stěžovatele a jeho funkčních důsledcích nebyly žádné
pochybnosti, mezi lékařskými nálezy nebyly rozpory, které by se týkaly významných skutečností.
K námitce stěžovatele posudkový lékař uvedl, že přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno
funkční postižení takové závažnosti, aby bylo indikací k vyššímu než I. stupni přiznané invalidity.
Posudkový lékař se zabýval i nároky práce stěžovatele. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele s nejvyšším dopadem na pokles pracovní schopnosti
bylo označeno postižení podle kap. XIII oddíl E, položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 40 %. Nebyl shledán
důvod k úpravě procentní míry pracovní schopnosti podle §3 a 4 vyhlášky. Po tomto doplnění
řízení a v jeho kontextu bylo vydáno napadené rozhodnutí.
V žalobě stěžovatel vyjádřil nesouhlas s posudkovým závěrem a napadeným
rozhodnutím, neboť podle jeho názoru nebylo přihlédnuto k jeho námitkám.
Krajský soud řízení doplnil posudkem PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne
14. 8. 2012. Posudková komise za přítomnosti stěžovatele zaznamenala jím uváděné subjektivní
potíže, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření a uvedla zjištění ze zapůjčené zdravotní
dokumentace praktického lékaře a zaznamenala, s jakým výsledkem byl stěžovatel vyšetřen
posudkovým lékařem. Nově bylo ze zdravotní dokumentace zjištěno aneurysma na střední
mozkové tepně, s provedeným zaklipováním. Nově se dále posudková komise vyjadřovala
také k ošetření výdutě na pravé střední mozkové tepně, kde je stěžovatel bez komplikací. Nebyla
doložena porucha motorická, senzorická, řečová ani kognitivní, rána se zhojila dobře. Stav
bez následků by bylo možno hodnotit nejvýše 10 % mírou poklesu pracovní schopnosti,
jak v oblasti nervového ústrojí, tak v oblasti cévní. Byl konstatován dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, který omezuje tělesné schopnosti významné pro pracovní schopnost. Příčinou
tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je dysfunkce páteře
na podkladě těžších degenerativních změn v oblasti hrudní a bederní. Byla zjištěna imprese
výhřezu disku L4/5 na durální vakv místě odstupu kořene L5 vlevo, foraminostenóza l4/5 vlevo
prominencí disku, osteofyty a spondylartrotické změny. EMG vyšetření shledalo známky
chronického postižení kořene L5 a S1 bez enervačních projevů ve svalech, což svědčí o lehkém
postižení. Doporučen konzervativní postup, čemuž nasvědčuje zlepšení po rehabilitaci. Postižení
páteře komise podřadila kapitole XIII oddíl E, položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde se uvažuje s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 30-40 %. Posudková komise
zvolila horní hranici, tj. 40 % i s ohledem na nově diagnostikované postižení a základní vzdělání
stěžovatele. Vertebrogenní postižení lze nejvýše hodnotit jako středně těžké neboť s ohledem
na dělnickou profesi posuzovaného a nižší možnost rekvalifikace, neboť symptomatologie není
plně vyjádřena, nejde o parézy končetin, nejde o svalové atrofie, sfinkterové obtíže. Byly zjištěny
projevy kořenového dráždění, porucha statiky a dynamiky páteře. Korekční faktor podle §3
využít nelze, protože procentní navýšení je již obsaženo ve využití horní hranice procentního
rozmezí. Stav stěžovatele nelze posoudit podle shora uvedené položky písm. d), protože nejde
o těžké postižení více úseků páteře s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým a těžkým
postižením nervů se svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin pro závažná ochrnutí
a závažné poruchy svěračů. Žádná z jiných komorbidit nemá takový funkční dopad, aby sama
o sobě zdůvodnila použití takového hodnocení, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně.
Krajský soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích daných žalobními body,
kdy při svém rozhodování vyšel především z uvedeného posudku posudkové komise, dospěl
k závěru, že žaloba není důvodná.
V kasační stížnosti stěžovatel brojí proti napadenému rozsudku z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel uvádí, že již v žalobě namítal, že jeho zdravotní postižení mělo být podřazeno
pod nejzávažnější postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E, položka 2 b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb. Svůj názor opírá o skutečnost, že obecně položka 2 výše uvedených kriterií
stanovuje postižení vrozených či získaných deformit páteře vycházející ze skoliozy,
degenerativního onemocnění páteře a stenozy páteřního kanálu. Forma stenozy a skolioza
je zmíněna i ve znaleckém posudku. Stěžovatel má od svých 15 let sníženou pracovní schopnost
z důvodu vrozeného postižení páteře. Položka 2 b) pak přímo stanovuje postižení v rozsahu
kombinace závažného postižení více úseků s nepříznivou neurologickou symptomatologií, trvalé
kořenové dráždění nebo závažné výpadové jevy, závažné postižení nervů, popř. projevy
neurogenního močového měchýře, některé denní aktivity omezeny. U stěžovatele se projevuje
nervové poškození, mimo bolesti páteře, intenzivní bolestí varlat. Z tohoto důvodu je doloženo
i vyšetření z urologie, kde bylo nutné vyloučit jiné postižení. Fakticky bylo konstatováno
kořenové dráždění. Všechny tyto námitky byly tvrzeny před soudem a byly také prokazovány
lékařskými zprávami v originálu předloženými při jednání soudu. Dle názoru stěžovatele nebyla
vzata dostatečně v úvahu všechna další postižení, kde například je zmíněna v posudku pouze
drobná oční vada, kdy je však stěžovatel fakticky stižen astigmatismem s kombinovanou oční
vadou, kterou nelze plně kompenzovat brýlemi. Dále v kombinaci s dalším postižením měla být
vzata v úvahu skutečnost, že se nejedná pouze o jedno či dvě další postižení, ale o několik dalších
omezení, která společně se základním postižením páteře neumožňují soustavný pracovní režim
pouze se stanoveným omezením 40 %. Posuzující orgán nedostatečně zvážil možnost využití §3
předmětné vyhlášky, když konstatoval, že k aplikaci předpisu o korekčních faktorech není důvod.
Krajský soud si sám nechal vypracovat posudek PK MPSV v Českých Budějovicích, kde bylo
navíc údajně hodnoceno i další omezení stěžovatele a to zaklipování aneurysma na střední
mozkové tepně, což však nastalo až po soudním jednání. Možnost postupu podle §3 odst. 2
předmětné vyhlášky údajně vzal v úvahu v té podobě, že již byla možnost navýšení zohledněna
tím, že bylo stěžovateli přiznáno omezení v rozsahu rozpětí v horní hranici 40 %. Tento výklad
však stěžovatel považuje za extenzivní, a namítá, že komise fakticky bodové hodnocení snížila,
když pod ně podřadila i posouzení nových postižení, a když uvedla, že maximální bodové hranice
bylo užito s odkazem na vzdělání a profesi stěžovatele. Všechny tyto skutečnosti byly uvedeny
při jednání před krajským soudem, včetně předložení originálů zpráv, které potvrzovaly
pravdivost tvrzení stěžovatele, krajský soud přesto žalobu zamítl. Stěžovatel je s odkazem
na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. toho názoru, že právní předpis pro jeho zařazení poklesu pracovní
schopnosti a to mu odpovídající invalidity byl použit nesprávně i přes stanovisko posudkového
zhodnocení PK MPSV ze dne 14. 8. 2012. Dále pak stěžovatel s odkazem na §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. skutečnost, že správní orgán v situaci, kdy měl k dispozici posudkovou zprávu
a navíc zdravotní zprávy odborných lékařů, vzal jako podklad rozhodnutí pouze skutečnosti
uvedené v posudcích a nikoliv písemné zprávy lékařů. Správní orgán se nevyrovnal se všemi
tvrzenými a lékařskými zprávami doloženými skutečnostmi. Ani v jedné zprávě není zmíněn
astigmatismus stěžovatele v souvislosti s oční vadou. Pouze posudek PK MPSV okrajově zmiňuje
tuto skutečnost jako bezvýznamnou. Ve svých námitkách k této posudkové zprávě stěžovatel
uváděl, že s těmito závěry nesouhlasí. Jednotlivé rozpory však krajský soud žádným způsobem
nezmiňuje, kdy odkazuje pouze na posudkovou zprávu s tím, že není odborníkem ve věci.
Na základě všech těchto skutečností považuje stěžovatel kasační stížnost za důvodnou,
a navrhuje aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvedla, že postup Krajského
soudu v Českých Budějovicích považuje za zcela v souladu se zákonem. Krajský soud požádal
PK MPSV v Českých Budějovicích o zhodnocení a posouzení zdravotního stavu stěžovatele
ke dni vydání napadeného rozhodnutí, posudkový závěr si krajský soud v odůvodnění rozsudku
vyložila a zároveň uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané a z jakého důvodu k posudku
přihlédl. Žalovaná proto nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného
rozsudku a s právním názorem v něm vyjádřeným se ztotožňuje. Proto navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že kasační stížnost podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě považuje za vhodné přiblížit právní specifikaci
uplatněných kasačních důvodů. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá
oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Stěžovatel v prvé řadě namítá, že právní předpis pro jeho zařazení poklesu pracovní
schopnosti a to mu odpovídající invalidity byl použit nesprávně i přes stanovisko posudkového
zhodnocení PK MPSV ze dne 14. 8. 2012, jeho postižení mělo být podřazeno těžší kvalifikaci
ve smyslu položky 2 b) příslušného ustanovení předmětné vyhlášky. Dále pak stěžovatel namítá
skutečnost, že správní orgán v situaci, kdy měl k dispozici posudkovou zprávu a navíc zdravotní
zprávy odborných lékařů, vzal jako podklad rozhodnutí pouze skutečnosti uvedené v posudcích
a nikoliv písemné zprávy lékařů, a správní orgán se nevyrovnal se všemi tvrzenými a lékařskými
zprávami doloženými skutečnostmi. Jmenovitě ani v jedné zprávě není zmíněn astigmatismus
stěžovatele v souvislosti s oční vadou. Pouze posudek PK MPSV okrajově zmiňuje tuto
skutečnost jako bezvýznamnou. Ve svých námitkách k této posudkové zprávě stěžovatel uváděl,
že s těmito závěry nesouhlasí. Jednotlivé rozpory však krajský soud žádným způsobem
nezmiňuje, kdy odkazuje pouze na posudkovou zprávu s tím, že není odborníkem ve věci.
K uvedeným námitkám Nejvyšší správní soud, a to do značné míry obdobně jako krajský
soud, především uvádí, že pokud jde podklady, na základě kterých krajský soud rozhodl, platí,
že rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé zejména na odborném
lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné od 1. 1. 2010 zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely námitkového řízení posuzuje ČSSZ, a pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění jej posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí,
pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního
zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového
rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné
znalosti. Posudek Posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá
tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými
by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený
na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě
odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto
nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém
řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 - 43, přístupný na www.nssoud.cz).
Náležitosti posudku upravuje s účinností od shora uvedeného data, tj. od 1. 1. 2010
vyhláška č. 359/2009 Sb. ve svém ustanovení §7. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo
formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní
schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž
orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti
pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míru
poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, procentní míru poklesu pracovní schopnosti, stupeň invalidity, den vzniku invalidity,
resp. den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity. Obligatorní náležitostí posudku
je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.
Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí
nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní
rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen
při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18, přístupný na www.nssoud.cz).
V projednávaném případě si krajský soud vyžádal posudek PK MPSV Českých
Budějovicích. V případě tohoto posudku, stejně jako tomu bylo u posudku ČSSZ pro potřeby
námitkového řízení u žalované, bylo vycházeno (což ostatně potvrzuje sám stěžovatel v kasační
stížnosti) z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace, a stěžovatel byl při obou těchto
posouzení osobně přítomen. Obě tato posouzení se mj. vypořádávala s bezprostředními
námitkami stěžovatele, které při posouzeních vznášel, a dospěla k prakticky shodným závěrům,
a to, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele s nejvyšším
dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení podle kap. XIII oddíl E, položka 1 písm. c)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši
40 %, přičemž nebyl shledán důvod k úpravě procentní míry pracovní schopnosti podle §3 a 4
vyhlášky.
Oba tyto posudky, a zejména pak posudek PK MPSV České Budějovice, vyžádaný
krajským soudem pro potřeby řízení o žalobě, jsou obsáhle vyargumentovány (u posudku PK
MPSV jmenovitě k námitce stěžovatele, že jeho postižení má být posouzeno jako závažnější),
i podle názoru Nejvyššího správního soudu splňují požadavky na jejich přesvědčivost, jasnost,
srozumitelnost a také úplnost odůvodnění.
Pokud jde o námitku, vyúsťující v názor, že správní orgán se nevyrovnal se všemi
tvrzenými a lékařskými zprávami doloženými skutečnostmi, když jmenovitě ani v jedné zprávě
není zmíněn astigmatismus stěžovatele v souvislosti s oční vadou, ta se jeví poněkud
nesrozumitelná, popř. protimluvná. Pokud by oční vada stěžovatele nebyla uvedena v žádné
doložené lékařské zprávě, pak se s ní přirozeně správní orgán nijak vyrovnávat nemohl. Tady jde
u dané námitky zřejmě o její nesprávnou formulaci, neb stěžovatele dále uvádí, že tuto skutečnost
zmiňuje pouze posudek PK MPSV (který vycházel ze stejných lékařských zpráv), avšak stěžovatel
nesouhlasí s tím, že daný posudek tuto vadu zmiňuje toliko okrajově a jako bezvýznamnou.
Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit ani s tím, že krajský soud jednotlivé rozpory soud
žádným způsobem nezmiňuje, kdy odkazuje pouze na posudkovou zprávu s tím, že není
odborníkem ve věci. Jak bylo již shora poznamenáno, úkolem soudu není provádět vlastní
posouzení zdravotního stavu posuzovaných osob, k tomu slouží právě posudky odborných
pracovišť. Soud má zkoumat to, zda byly takové posudky zpracovány či získány v souladu
se zákonem, zda nejsou příp. vzájemně rozporné, a zda jsou dostatečně přesvědčivé, úplné, jasné
a srozumitelné. Závěr posudku PK MPSV obsahuje i judikaturou požadovanou pracovní
reglementaci posuzovaného, když se na jeho str. 4 výslovně uvádí: Je schopen vykonávat
výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Je schopen využít zkušeností
strojního zámečníka, případně se rekvalifikovat na jinou méně mentálně náročnou práci, je pouze
vyučený.
Krajský soud u předmětných posudků žádnou vadu ve způsobu jejich zpracování
a ani v jejich obsahu neshledal. Zřetelehodné aspekty předmětných posudků krajský soud náležitě
posoudil, akceptoval i reakci PK MPSV na námitky stěžovatele, a s tímto způsobem „vypořádání
rozporů“ se s ohledem na ostatní obsah posudku také ztotožnil. Stejně tak ani Nejvyšší správní
soud neshledal, že by správní orgán či soud nesprávně posoudily a také zhodnotily učiněná
skutková zjištění.
Namítá-li stěžovatel, že komise fakticky bodové hodnocení snížila, když pod ně podřadila
i posouzení nových postižení, jmenovitě zaklipování aneurysma na střední mozkové tepně,
jež však nastalo až po soudním jednání, pak je nutno poznamenat, že toto mohlo být sice komisí
vzato na vědomí, ale nemohlo to mít vliv na přezkoumávané rozhodnutí, neb krajský soud
je zákonem zavázán napadené rozhodnutí přezkoumávat podle skutkového a právního stavu
ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a takto krajský soud k dané věci také přistoupil.
V daných souvislostech se nabízí také poznamenat, že pokud je stěžovatel toho názoru,
že příp. po vydání napadeného rozhodnutí došlo k takovému vývoji v jeho zdravotním postižení,
který odůvodňuje jeho posouzení jako stavu závažnějšího, může se znovu obrátit se žádostí
o nové posouzení zcela aktuálního stavu svého zdravotního postižení a v důsledku takového
příp. zjištění o přiznání vyššího stupně invalidity.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako
nedůvodnou a zamítl ji.
K osobní situaci stěžovatele, která je skutečně specifická, soud ještě dodává, že na případy
tíživých sociálních situací v našich podmínkách pamatuje také systém pomoci v hmotné nouzi
a dávek sloužících k zajištění péče o zdravotně postižené (příspěvek na péči).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s §11 odst. 1 písm. b) a d), §7 a §9
odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „advokátní tarif“) odměna v celkové výši 2.600 Kč. Soud přiznal advokátce odměnu za dva
úkony právní služby po 1.000 Kč, tj. za převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady
s klientem a doplnění kasační stížnosti, celkem tedy 2.000 Kč. Dále Nejvyšší správní soud přiznal
ke každému úkonu náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, celkem
tedy 600 Kč. Jelikož ustanovená advokátka nedoložila osvědčení o registraci k placení DPH, soud
vycházel z toho, že plátcem této daně není. Celkem tedy ustanovené zástupkyni přísluší odměna
ve výši 2.600 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu