ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.134.2012:18
sp. zn. 3 Ads 134/2012 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: M. L.,
zastoupená JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradební 548, Hradec Králové,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2012,
č. j. x, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
3. 12. 2012, č. j. 29 Ad 12/2012 – 30, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajského soudu“) ze dne 3. 12. 2012, č. j. 29 Ad
12/2012 – 30, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky o námitkách ze dne 20. 3. 2012,
č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí
stěžovatelky ze dne 2. 12. 2011, č. x, jakož i toto prvostupňové rozhodnutí, a věc vrátil žalované
k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o starobní důchod, a to
pro nesplnění podmínek v ustanovení §28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
Krajský soud na základě žaloby podané žalobkyní a provedeného dokazování zrušil
napadené rozhodnutí a věc vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení, přičemž zavázal stěžovatelku
právním názorem, že uznaná péče o nezl. syna žalobkyně Adama musí být posuzována ve smyslu
ustanovení §32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění nikoliv až od právní moci rozhodnutí
soudu o schválení dohody rodičů o péči o dítě (srv. §20 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění),
nýbrž podle faktického počátku péče o dítě.
V kasační stížnosti podané z důvodu nezákonnosti napadeného rozsudku [§103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], mj. stěžovatelka
požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnila tím, že pokud
Nejvyšší správní soud zruší napadený rozsudek, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky zrušeno,
dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby. Pokud by pak v dalším řízení krajský soud
rozhodl opačně, mělo by to za následek, že by původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky
„obživlo“. Případné nové rozhodnutí stěžovatelky vydané v mezidobí za účelem realizace
původního rozsudku krajského soudu by však tímto novým „opačným“ rozsudkem krajského
soudu nebylo dotčeno. Nastala by tak situace, v níž by vedle sebe existovala dvě opačná
rozhodnutí o téže věci. Jelikož se jedná o nežádoucí výsledek, který je existujícími procesními
instituty prakticky neřešitelný, došlo by podle stěžovatelky k naplnění pojmu „nenahraditelné
újmy“, jejíž vznik je jednou z podmínek přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §73
odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb. účinného
od 1. 1. 2012 soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz k tomu též usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat,
že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku
z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, a rozhodnutí krajského soudu
napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní
soud judikoval, že není-li odkladný účinek dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho
rozhodnutí zrušeno krajským soudem, povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je
ve věci podána kasační stížnost (viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto
rozhodnutí rovněž vyplývá, že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti,
aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107
s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem
či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem
žádný vliv.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může
být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
v citovaném usnesení připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatelky jsou naplněny. Přitom přihlédl i k tomu, že podle závazného
právního názoru krajského soudu má stěžovatelka provést nové prvostupňové řízení o posouzení
nároku na starobní důchod žalobkyně, které podle jejího názoru není na místě, neboť okamžik
počátku trvání péče o nezletilé dítě je třeba vyložit v souladu s ustanovením §20 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění, jehož dikce se krajský soud v napadeném rozsudku nedržel.
Stěžovatelce tak je třeba dát za pravdu v tom, že nebezpečí hrozící v případě vydání nového
rozhodnutí o žádosti žalobce ještě předtím, než zdejší soud rozhodne o předmětné kasační
stížnosti stěžovatelky, je v rozporu s principem právní jistoty žalobkyně (která nyní starobní
důchod nepobírá), a naplňuje tak znaky „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu ustanovení §73
odst. 2 s. ř. s. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nepřiměřeným způsobem dotýkalo nabytých práv třetích osob či bylo v rozporu
s veřejným zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu