ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.43.2013:27
sp. zn. 3 Ads 43/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: Mgr. A. H.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2012/85168-421 a č. j.
2012/94006-421, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobočka v Liberci, ze dne 2. 5. 2013, č. j. 60 Ad 5/2013 - 16,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 3. 6. 2013 kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) ze dne 2. 5. 2013, č. j. 60 Ad 5/2013 –
16, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí,
kterými byla zamítnuta jako opožděná žalobcova (dále jen „stěžovatel“) odvolání proti
rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky v Liberci o vyloučení úředních osob z projednávání
a rozhodování ve věci vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání. Důvodem
odmítnutí správní žaloby byla skutečnost, že rozhodnutí o námitce podjatosti je rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení před správním orgánem, a jako takové je proto ze soudního
přezkumu vyloučeno.
Nejvyšší správní soud po obdržení kasační stížnosti zjistil, že stěžovatel při podání
kasační stížnosti neuhradil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (položka č. 19 sazebníku soudních
poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Proto jej usnesením ze dne 18. 6. 2013, č. j. 3 Ads 43/2013 – 6, vyzval k uhrazení soudního
poplatku ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení usnesení. Přípisem ze dne 1. 7. 2013 požádal
stěžovatel o úplné osvobození od soudních poplatků. Jeho žádost zdejší soud zamítl usnesením
ze dne 30. 7. 2013, č. j. 3 Ads 43/2013 – 20, neboť seznal, že kasační stížnost je návrh zjevně
neúspěšný ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud však dal stěžovateli možnost
poplatkovou povinnost dodatečně splnit, k čemuž mu stanovil lhůtu jednoho týdne od doručení
předmětného usnesení. V poučení tohoto usnesení bylo uvedeno, že pokud nebude poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“) ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Toto usnesení
bylo žalobci doručeno dne 6. 8. 2013.
Nejvyšší správní soud zjistil, že do dnešního dne nebyl soudní poplatek za kasační
stížnost stěžovatelem uhrazen, ačkoliv lhůta k jeho uhrazení uplynula 13. 8. 2013. Na dané
usnesení navíc stěžovatel reagoval přípisem, ve kterém soudu sdělil, že na úhradu soudního
poplatku nemá dostatečné prostředky. Odmítl hodnocení kasační stížnosti jako zjevně
neúspěšného návrhu a zdůraznil zájem na rozhodování nepodjatou osobou.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §47 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak
tento nebo zvláštní zákon. Toto ustanovení se užije na základě ustanovení §120 s. ř. s. v řízení
o kasační stížnosti obdobně. Takovým zákonem je shora uvedený zákon o soudních poplatcích.
Za popsané situace nemohl Nejvyšší správní soud dále v řízení o kasační stížnosti proti
napadenému usnesení krajského soudu pokračovat, a proto rozhodl o zastavení tohoto řízení.
K vyjádřeným pochybnostem stěžovatele je zapotřebí připomenout, že ačkoli není pojem
„zjevně neúspěšný návrh“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. žádným zákonným ustanovením
definován, existující judikatura Nejvyššího správního soudu již tento pojem několikrát vyložila.
Například v rozsudku ze dne 24. 3. 2003, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105, tento soud vyslovil, že „zjevná
neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná bez pochyb, okamžitě, měla by být nesporná a naprosto jednoznačná
bez toho, aby bylo prováděno dokazování“. Výklad pojmu byl dále rozveden v rozsudku zdejšího soudu
ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006 – 69: „závěr o zjevné neúspěšnosti podaného návrhu by si byl soud
prvního stupně oprávněn učinit toliko v situaci, kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou
k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“.
Právě takové charakteristiky splňuje i návrh stěžovatele, neboť rozhodnutí správního orgánu,
která iniciovala řízení před správními soudy (rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o námitce
podjatosti úřední osoby) jsou ze soudního přezkumu vyloučena. V této souvislosti lze odkázat
na stabilní judikaturu zdejšího soudu pojící se k této problematice, dle které je rozhodnutí
o vyloučení pracovníka správního orgánu rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení
[§70 písm. c) s. ř. s.], které samo o sobě nezasahuje do práv účastníka řízení a které proto
ani nemůže být přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví (srov. rozsudek
ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Afs 20/2003 - 23, na který správně odkazuje i krajský soud, případně
rozsudek ze dne 11. 10. 2007, č. j. 4 As 46/2007 – 75). Optikou výše uvedeného vzato nezbývá,
než konstatovat, že námitky stěžovatele v naznačeném smyslu představují irelevantní
argumentaci. Nic nebránilo stěžovateli bránit se proti vlastnímu rozhodnutí o vyřazení
ze seznamu uchazečů o zaměstnání a tam případně namítat vadu spočívající v rozhodnutí
podjatým úředníkem.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Proto Nejvyšší správní soud nepřiznal
náhradu nákladů řízení ani jednomu z jeho účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu