ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.55.2012:35
sp. zn. 3 Ads 55/2012 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: I. Š.,
zastoupená JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem AK Kučera a Truschinger, se sídlem
Bašty 413/2, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2011, č. X, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 Ad 8/2012
- 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatelky JUDr. Tomáši Truschingerovi, advokátovi se sídlem Bašty 413/2,
Brno, se u r č u je odměna částkou 3.146 Kč. Tato částka mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 22 Ad 8/2012 -11, (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2011, č. X
(dále jen „napadené rozhodnutí“).
Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí ČSSZ
ze dne 18. 2. 2010, čj. X, jímž byla zamítnuta její žádost zvýšení starobního důchodu pro
nesplnění podmínek §56 odst. 1 písm. b zákona č. 155/1955 Sb., o důchodovém pojištění,
v platném znění. Stěžovatelka žádala o zvýšení starobního důchodu z důvodu zápočtu doby péče
o postižené děti ve smyslu §9 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění platném
do 31. 12. 1995, ČSSZ však žádost zamítla, neboť děti stěžovatelky nebyly uznány těžce
zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči podle §37 odst. vyhlášky č. 149/1988 Sb.
Napadené rozhodnutí bylo vydáno k realizaci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
6. 1. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 - 44, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne
2. 2. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 - 48, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalované
o námitkách ze dne 29. 4. 2010.
V žalobě proti nyní napadenému rozhodnutí žalované stěžovatelka uvedla, že žalovaná
realizovala nesprávně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 -
44 a opravné usnesení téhož soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 - 48. Žalovaná nezjistila
plně skutkový stav posuzované věci, nesprávně hodnotila významné skutkové zjištění
posuzovaného dítěte I. L. s aspektem doložených důkazů a nesprávně i právně posoudila
předmětnou věc. Napadené rozhodnutí stěžovatelka hodnotila jako nepřezkoumatelné pro
nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Namítla, že přezkoumávané rozhodnutí nebylo řádně
odůvodněno, nebylo uvedeno na základě kterých konkrétních důkazů provedla vyhodnocení,
obsah provedených důkazů nebyl vysvětlen. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
spatřovala stěžovatelka i v tom, že nebylo zdůvodněno, proč nebyl zhodnocen stav
pro posouzení zdravotního stavu i dcery A. Š., nar. X. Navrhla proto, aby napadené rozhodnutí
žalované bylo zrušeno.
Krajský soud si připojil spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 34 Cad 133/2007, z něhož
zjistil, že jeho rozsudkem ze dne 31. 10. 2008 bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2007
č. X a věc vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně
o zvýšení starobního důchodu s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Zlín ze dne 2. 6. 2003
nebyly její dcery A. nar. X v době od 9. 9. 1974 do 9. 5. 1978 a dcera I. nar. X v době
od 1. 11. 1963 do 23. 8. 1964 těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Podle
posudku OSSZ Zlín ze dne 2. 1. 2007 pak nebylo možno považovat dceru I. za dlouhodobě těžce
zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči i v období od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963.
Soud přitom zjistil, že v případě tohoto druhého posudku nebyly ani žadatelka ani posuzovaná
dcera při posuzování zdravotního stavu u tohoto jednání přítomny. Proto krajský soud uvedené
rozhodnutí zrušil s tím, že žalovaná si od příslušné OSSZ vyžádá nové posouzení zdravotního
stavu I. L. v období od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963, s tím, že žadatelku uvědomí o jednání
a zároveň ji vyzve k předložení důkazů pro objektivní posouzení zdravotního stavu I. L.
v uvedeném období.
Dále si krajský soud připojil spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 22 Ad 30/2010, z něhož
zjistil, že rozsudkem ze dne 6. 1. 2011 bylo zrušeno rozhodnutí žalované o námitkách ze dne
29. 4. 2010, neb žalobkyně, příp. i posuzovaná nebyly k žádnému jednání pro posouzení
zdravotního stavu posuzovaní přizvány, a bylo uloženo vyhotovit posouzení zdravotního stavu
dcery stěžovatelky, I. L., z dostupných lékařských podkladů s tím, že k tomuto jednání bude
přizvána stěžovatelka i posuzovaná dcera, zároveň s výzvou k předložení event. dalších důkazů
pro objektivní posouzení zdravotního stavu dcery I. za období od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí krajský soud dále zjistil, že v rámci realizace
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 - 44,
si žalovaná vyžádala nový posudek OSSZ Zlín, který byl vypracován dne 12. 9. 2011, a z něhož
vyplynulo, že ani v dodatečně doložených lékařských zprávách nebyly žádné zmínky o zpětně
posuzované době a nejsou tedy dostačující k uznání posuzované dcery jako zdravotně postižené.
Lékařka uzavřela, že na základě všech dostupných podkladů nelze prokázat, že v období
13. 1. 1962 do 31. 3. 1963 byla dcera stěžovatelky dlouhodobě těžce zdravotně postiženým
dítětem vyžadujícím mimořádnou péči. Na základě tohoto zdravotního posouzení žalovaná
námitky stěžovatelky napadeným rozhodnutím ze dne 21. 11. 2011 zamítla. Krajský soud
se po posouzení věci ztotožnil se závěry žalované, a uzavřel, že se ani při novém posouzení
zdravotního stavu I. L. (posudek OSSZ Zlín ze dne 12. 9. 2011) nepodařilo prokázat nový
skutkový stav, který by odůvodňoval odlišné rozhodnutí ve věci. Vzhledem k uvedenému krajský
soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku a v jejím doplnění stěžovatelka uvedla,
že rozsudek napadá v celém rozsahu, z důvodů podřaditelných §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka trvá na tom, že je osobou, jíž náleží nárok na zvýšení starobního důchodu ve smyslu
§9 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění v platném znění, z důvodu
zápočtu doby péče o postižené děti, a to dceru A., nar. X v době od 9. 9. 1974 do 9. 5.1978
a dceru I. od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963 a od 1. 11. 1963 do 23. 8. 1964, i přes skutečnost, že byl
v rámci tohoto řízení posuzován pouze zdravotní stav dcery I. v období od 13. 1. 1962 do
31. 1. 1963. Stěžovatelka dále trvá na své argumentaci, že se u obou dcer v uvedených dobách
jednalo o postižené děti ve smyslu §9 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném
do 31. 12. 1995. Posouzení zdravotního stavu ze strany žalované stěžovatelka nepovažuje za
správné a objektivní. Veškeré listiny týkající se zdravotního stavu obou dcer byly již správnímu
orgánu předloženy. Nebylo např. vůbec přihlédnuto k rozhodnutí soudu sp. zn. P 2059/60 ze
dne 20. 2. 1967 a usnesení sp. zn. 11 Nc 152/60 ze dne 15. 4. 1960, kde je konstatován
nepříznivý zdravotní stav dětí. Stěžovatelka má dále za to, že došlo k porušení práva na
spravedlivý proces, neboť krajský soud vycházel pouze z lékařského posudku žalované a přes
námitky stěžovatelky nedošlo k opětovnému posouzení zdravotního stavu obou dcer v rámci
řízení před soudem. Soud tak neprováděl dokazování objektivním posudkem. Jak již Nejvyšší
správní soud uvedl ve svém rozsudku ve věci sp. zn. 3 Ads 55/2011, věc závislou na lékařském
posouzení neposuzuje soud, neboť ten k tomu nemá potřebné znalosti. Zdravotní stav a posudky
žalované v takovém případě přezkoumává Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dále stěžovatelka
namítá, že před správním orgánem, ani před krajským soudem nebyly dostatečně projednány
veškeré její námitky, a že pokud již nejsou k dispozici důkazní prostředky o zdravotním stavu
jejích dcer, neboť byly ze strany státních institucí skartovány, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži
stěžovatelky. Stěžovatelka má za to, že krajský soud pouze zhodnotil obsah správního spisu, vzal
za svá zjištění správního orgánu, aniž by prováděl vlastní dokazování. Stěžovatelka také namítá,
že již v rámci řízení před soudem prvního stupně nebylo přihlédnuto k její žádosti o ustanovení
zástupce, který by ještě před vydáním rozhodnutí mohl hájit její práva. Tímto postupem
krajského soudu byla stěžovatelka zkrácena na svých právech. Z uvedených důvodů stěžovatelka
navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se domnívá, že v daném případě krajský soud
postupoval a rozhodl správně. Kasační stížnost proti napadenému rozsudku považuje
za nedůvodnou a je toho názoru, že by měla být zamítnuta.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu spisu i ze shora rekapitulovaného průběhu dosavadních řízení plyne, že daná
věc je již dlouhodobě a opakovaně řešena, a to s ohledem na požadavky kladené na zpracování
posudku nejprve o zdravotním stavu obou dcer stěžovatelky, a v poslední fázi na zpracování
posudku o zdravotním stavu dcery I. L.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, ze dne 31. 10. 2008, č. j. 34 Cad 133/2007 - 62,
bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2007 a uloženo před novým rozhodnutím
si vyžádat nový posudek zdravotního stavu dcery I. L., který měl posoudit, zda byla tato dcera
stěžovatelky v době od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963 dlouhodobě těžce zdravotně postižená
vyžadující zvláštní péči či nikoliv. Zrušením rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2007 přitom nebyl
zpochybněn první podkladový posudek OSSZ Zlín ze dne 2. 6. 2003, podle něhož nebyly dcery
stěžovatelky A. nar. X v době od 9. 9. 1974 do 9. 5. 1978 a dcera I. nar. X v době od 1. 11. 1963
do 23. 8. 1964 těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Z tohoto důvodu
se nadále již zjišťoval a posuzoval jen zdravotní stav dcery Ireny za období od 13. 1. 1962 do
31. 3. 1963, předtím posouzený posudkem OSSZ Zlín ze dne 2. 1. 2007. Namítá-li tedy
stěžovatelka, že měl být v řízení krajským soudem opětovně posouzen zdravotní stav obou dcer
ve všech jí uváděných obdobích, potom vzhledem k uvedenému není tato námitka důvodná.
Rovněž návazné rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2010 krajský soud zrušil,
a to rozsudkem ze dne 6. 1. 2011, s tím, že i když stěžovatelka svým jednáním neumožnila
dostatečnou součinnost k tomu, aby byl najisto a objektivně zjištěn zdravotní stav dcery I. L.
v období od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963, je třeba vyhotovit posouzení zdravotního stavu této dcery
z dostupných lékařských podkladů, přičemž k jednání měla být přizvána stěžovatelka
i posuzovaná dcera, zároveň s výzvou k předložení event. dalších důkazů.
Jak bylo shora rekapitulováno, žalovaná si poté v rámci realizace uvedeného rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2011, č. j. 22 Ad 30/2010 - 44, vyžádala nový posudek
OSSZ Zlín, který byl vypracován dne 12. 9. 2011, a z něhož vyplynulo, že ani v dodatečně
doložených lékařských zprávách nebyly žádné zmínky o zpětně posuzované době a nejsou
tedy dostačující k uznání posuzované dcery jako zdravotně postižené. Lékařka uzavřela,
že na základě všech dostupných podkladů nelze prokázat, že v období od 13. 1. 1962
do 31. 3. 1963 byla dcera stěžovatelky I. L. dlouhodobě těžce zdravotně postiženým dítětem
vyžadujícím mimořádnou péči, a žalovaná na základě tohoto zdravotního posouzení námitky
stěžovatelky napadeným rozhodnutím ze dne 21. 11. 2011 zamítla. Žalovaná tak již vyhověla
opakovanému požadavku rozsudku, naposledy rozsudku krajského soudu ze dne 6. 1. 2011
a chybějící podkladový posudek pro zdravotní stav dcery I. v období od 13. 1. 1962
do 31. 3. 1963 zpracovala.
Krajský soud se po posouzení věci ztotožnil se závěry žalované, a uzavřel, že se ani při
tomto novém posouzení zdravotního stavu I. L. nepodařilo prokázat nový skutkový stav, který
by odůvodňoval odlišné rozhodnutí ve věci.
S tímto závěrem se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Již dřívějším posudkem OSSZ
Zlín ze dne 2. 6. 2003 ve vztahu k dceři stěžovatelky A., nar. X, v době od 9. 9. 1974 do 9. 5.
1978 a dceři I., nar. X, v době od 1. 11. 1963 do 23. 8. 1964, a stejně tak i pozdějším,
resp. posledním, posudkem ze dne 12. 9. 2011 ve vztahu k dceři I. v době od 13. 1. 1962 do 31. 3.
1963, nebylo jednoznačně prokázáno, že by dcery, či některá z nich v uvedených obdobích
byly(a) zdravotně postižené s postižením vyžadujícím mimořádnou péči. Proto žalovaná
postupovala správně pokud žádost o zvýšení starobního důchodu z důvodu zápočtu
uplatňovaných dob péče o děti s ohledem na jejich zdravotní postižení zamítla, resp. pokud
zamítla námitky proti takovému zamítavému rozhodnutí. K tomu, aby mohlo být vyhověno
žádosti stěžovatelky o zvýšení starobního důchodu, by tvrzená zdravotní postižení jejich dcer
v uvedených obdobích, musela být prokázána, k čemuž však nedošlo.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že před správním orgánem, ani před krajským
soudem nebyly dostatečně projednány veškeré její námitky, přičemž nikterak nekonkretizuje,
o které konkrétní námitky by mělo jít. Z obsahu spisu nic takového nevyplývá, naopak
se z něj podává, že stěžovatelka byla opakovaně vyzývána k doložení event. dalších podkladů
a důkazů pro objektivní posouzení zdravotního stavu dcery I. za posuzované období, přičemž
nedoložila nic, co by svědčilo ve prospěch jí tvrzených skutečností. O tom ostatně svědčí i její
námitka, že nemůže být k její tíži, že příslušné důkazní prostředky byly již skartovány.
Stěžovatelka v kasační stížnosti také namítá, že nebylo vůbec přihlédnuto k rozhodnutí
soudu sp. zn. P 2059/60 ze dne 20. 2. 1967 a usnesení sp. zn. 11 Nc 152/60 ze dne 15. 4. 1960,
kde je konstatován nepříznivý zdravotní stav dětí, a že došlo k porušení práva na spravedlivý
proces, neboť krajský soud vycházel pouze z lékařského posudku žalované a přes její námitky
nedošlo k opětovnému posouzení zdravotního stavu obou dcer v rámci řízení před soudem.
Ani tady Nejvyšší správní soud z obsahu spisu nezjistil, že by se stěžovatelka v předchozím řízení
výslovně dovolávala zohlednění uvedených rozhodnutí, nebo že by alespoň blíže konkretizovala
jejich obsah, stejně jako ze spisu nevyplývá, že by stěžovatelka navrhovala vypracování nového
lékařského posudku. I tak však platí, že o provedení navrhovaných důkazů rozhoduje vždy
příslušný orgán, a pokud příp. navrhované důkazy nic nového přinést nemohou, zpravidla
se neprovádí.
Vytýká-li stěžovatelka krajskému soudu, že pouze zhodnotil obsah správního spisu, vzal
za svá zjištění správního orgánu, aniž by prováděl vlastní dokazování, k tomu je třeba
konstatovat, že krajský soud postupoval zcela v souladu s okolnostmi případu. Stěžovatelka
nenavrhovala provedení žádných nových důkazů, a soud tak mohl toliko vyhodnotit předchozí
řízení, jeho správnost, objektivnost a úplnost. To také po připojení a vyhodnocení spisů
z předchozích fází řízení, krajský soud v nyní posuzované věci učinil a neshledal nic, pro co by
bylo třeba napadené rozhodnutí žalované zrušit. Tento postup krajského soudu i jeho závěr
považuje i Nejvyšší správní soud za správný.
Stěžovatelka také namítá, že již v rámci řízení před krajským soudem byla zkrácena
na svých právech, neboť nebylo přihlédnuto k její žádosti o ustanovení zástupce, který by ještě
před vydáním rozhodnutí mohl hájit její práva. Tuto námitky považuje Nejvyšší správní soud
s ohledem na celkový skutkový stav věci za zcela hypotetickou, s tím, že i kdyby v řízení
před krajským soudem zastoupena byla, nebyl by zřejmě výsledek řízení jiný.
Z uvedeného plyne, že ani v řízení před žalovaným správním orgánem, ani v řízení
před krajským soudem, se nepodařilo prokázat, že by zdravotní stav stěžovatelčiny dcery I.
v období od 13. 1. 1962 do 31. 3. 1963 vykazoval zdravotní postižení vyžadující mimořádnou
péči, a proto z takto tvrzeného důvodu žádosti o zvýšení starobního důchodu nebylo možno
vyhovět.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený
rozsudek netrpí žádnou z namítaných vad. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí
žalované v souladu se zákonem, a získané podklady správně vyhodnotil. Kasační stížnost
tedy nebyla důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §110 odst. 1
in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu
nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
O odměně ustanoveného zástupce JUDr. Tomáše Truschingera, rozhodl Nejvyšší správní
soud v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. b) a d), §7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a přiznal
mu odměnu za dva úkony právní služby po 1.000 Kč, tj. za převzetí a přípravu zastoupení včetně
první porady s klientem a doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2012, celkem tedy 2.000 Kč.
Dále Nejvyšší správní soud přiznal ke každému úkonu náhradu hotových výdajů podle §13
odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. Jelikož ustanovený advokát doložil
osvědčení o registraci k placení DPH, byla mu odměna zvýšena o částku této daně. Celkem
tedy ustanovenému zástupci přísluší odměna ve výši 3.146 Kč, která mu bude vyplacena
do 60 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu