ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.63.2013:23
sp. zn. 3 Ads 63/2013 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: J. A., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6.
2013, č. j. 22 A 5/2013 - 33, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 5/2013 - 33, se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 A 5/2013 - 33 (dále
jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2012,
č. j. MPSV-UM/9200/2012/9S-OLK (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu práce v ČR –
krajské pobočky v Olomouci ze dne 13. 9. 2012, MPSV-UP/496005/AIS-SSL (dále
jen „prvostupňové rozhodnutí“) o zamítnutí návrhu na změnu výše příspěvku na péči, který
v důsledku toho žalobkyni zůstává zachován v původní výši 800 Kč.
V kasační stížnosti podané z důvodu nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti napadeného
rozsudku [§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.], žalovaný uvedl, že posudek posudkové komise
MPSV, na základě něhož rozhodoval, je přesvědčivý, úplný a objektivní. K výtkám krajského
soudu uvedl, že nové sociální šetření považuje stěžovatel za zbytečné, neboť je provádějí sociální
pracovníci, kteří při něm nijak nezjišťují a nestanovují stupeň závislosti. V závěru kasační
stížnosti požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to bez jakéhokoliv
odůvodnění.
Žalobkyně se vyjádřila v tom směru, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Podle
jejího názoru v jejím případě není pro přiznání odkladného účinku žádný důvod.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh není důvodný.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb. účinného od 1. 1. 2012
soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat,
že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku
z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu
napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní
soud judikoval, že není-li odkladný účinek dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho
rozhodnutí zrušeno krajským soudem, povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda
je ve věci podána kasační stížnost (viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto
rozhodnutí rovněž vyplývá, že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti,
aby mu byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107
s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem
či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním orgánem
žádný vliv.
Nejvyšší správní soud v daném případě dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti stěžovatele není na místě, neboť stěžovatel v předmětné věci vůbec neunesl
povinnost tvrzení.
Stěžovatel totiž neuvedl ve své kasační stížnosti ani jejím doplnění žádné důvody, které
by se vztahovaly k zákonným podmínkám pro přiznání odkladného účinku podle výše citovaných
ustanovení (tzn. tvrzení vzniku „nepoměrně větší újmy“). Povinnost tvrzení je procesní
povinností, kterou soud nemůže žádným způsobem nahradit vlastním uvážením. Pouhé výhrady
k hodnocení důkazů krajským soudem či k jeho právnímu názoru ve věci samé nemohou
dostačovat ke zdůvodnění podmínek pro odložení právní moci zrušujícího rozsudku krajského
soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele zamítl, jak je ve výroku
uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu