ECLI:CZ:NSS:2013:3.APS.6.2013:27
sp. zn. 3 Aps 6/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobců: a) J. B., b) P. M.,
c) P. I., všichni zastoupeni Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 568/92,
120 00 Praha 2, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Středočeský kraj, se sídlem Pod
sídlištěm 1800/9, 182 12 Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního
orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9.
2013, č. j. 46 A 27/2013 – 79, o návrhu na vydání předběžného opatření,
takto:
Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá .
Odůvodnění:
Kasační stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku krajského
soudu, kterým byla zamítnuta jejich žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Nezákonný zásah měl podle stěžovatelů spočívat v tom, že Katastrální úřad
pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ neprovedl zápis formou záznamu
do katastru nemovitostí u pozemků, které stěžovatelům vydal pozemkový úřad podle zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
s tím, že podle §8 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, rozhodnutí pozemkové úřadu nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru
nemovitostí.
Stěžovatelé v kasační stížnosti současně navrhli, aby Nejvyšší správní soud vydal ve věci
předběžné opatření, jímž zakáže u dotčených nemovitostí provádět v katastru nemovitostí
jakékoliv zápisy změn vlastnických práv, práv třetích osob, věcných břemen, dále pak rozdělování
nebo slučování těchto pozemků, umísťování staveb na nich, či jiné zápisy omezující jakkoliv
dispoziční práva s nimi, nebo zápisy měnící parcelní označení, charakter a využití označených
pozemků.
Podle názoru žalovaného vzhledem k rozhodovací pravomoci podle §110 s. ř. s. kasační
princip Nejvyššímu správnímu soudu neumožňuje rozhodnout o nařízení předběžného opatření,
podpůrně poukázal též na závěry usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2000 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, z 16. 8. 2012, č. j. Konf 28/2012 - 15. Podle
žalovaného je ustanovení §120 s. ř. s. ve vztahu k předběžným opatřením přiměřeně aplikované
v případě obnovy řízení, odlišné by podle žalovaného rovněž platilo tam, kde rozhoduje Nejvyšší
správní soud jako soud I. stupně. Žalovaný rovněž poukázal na to, že návrh na vydání
předběžného opatření v téže věci zamítl již krajský soud s tím, že proti usnesení podle §104
odst. 3 písm. c) s. ř. s. není přípustná kasační stížnost. Podle žalovaného by citované ustanovení
postrádalo smysl, bylo-li by možné dosáhnout nařízení totožného předběžného opatření v řízení
o kasační stížnosti. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud odmítl návrh pro neodstranitelné
vady řízení.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci uvádí, že podle §38 odst. 1 s. ř. s. platí, že byl-
li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící
vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco
vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou
povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. Nejvyšší správní soud opakovaně
vyslovil, že ustanovení §120 s. ř. s. ani jiné ustanovení tohoto zákona obecně nevylučuje,
aby předběžné opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti (učinil tak např.
při rozhodování o nařízení předběžného opatření ve věcech vedených pod sp. zn. 2 Aps 1/2008
či 2 Aps 5/2008). Nejvyšší správní soud již rovněž vyslovil, že v úvahu může přicházet vydání
předběžného opatření zejména v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí krajského
soudu ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu, nevyhověl-li krajský soud žalobě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, publikováno pod č. 910/2006 Sb. NSS).
Nepřípustnost kasační stížnosti proti rozhodnutí o předběžném opatření §104 odst. 3
písm. c) s. ř. s. znamená pouze tolik, že rozhodnutí nelze přezkoumat pro jeho dočasnou povahu,
neboť jeho účinky pominou nejpozději s vykonatelností rozhodnutí krajského soudu o meritu
věci; tím spíše nemůže být na překážku vydání předběžného opatření Nejvyšším správním
soudem, že o předběžném opatření ve stejné věci rozhodoval již krajský soud. Nelze odhlédnout
ani od toho, že v časovém období mezi jednotlivými návrhy mohou vyvstat nové skutkové
okolnosti odůvodňující nařízení předběžného opatření v řízení o kasační stížnosti. Odmítnout
takový návrh s poukazem na zamítavé rozhodnutí krajského soudu by tedy nutně vedlo k popření
smyslu a účelu předběžného opatření.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda stěžovatelům hrozí vážná újma
a zda je pro ni třeba prozatímně upravit poměry účastníků. Podle citovaného usnesení zdejšího
soudu je vážnou újmou v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu
účastníka - soukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména
takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky),
který, pokud by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí
nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu, představuje natolik zásadní narušení
této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel.
Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho
vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv
ústavně zaručených.
Ve věci je nesporné, že vlastnické právo stěžovatelů k dotčeným pozemkům založilo
pravomocné rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha-západ z 31. 12. 2012, č. j. PÚ 972/12-Z.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení z 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008
- 98 dospěl k závěru, že výsledek postupu podle §7 a 8 zákona o zápisech nepochybně zasahuje
do subjektivního veřejného práva jednotlivce na to, aby údaje o jeho nemovitostech byly
evidovány v katastru nemovitostí předepsaným způsobem (včetně „negativního“ aspektu tohoto
práva, tj. aby nebyly evidovány v případě, že k tomu není zákonný důvod). Podle rozšířeného
senátu však zákon pro zápis záznamem nepředepisuje formu správního rozhodnutí a produktem
postupu katastrálního úřadu ve věci provedení záznamu není ani rozhodnutí ve věci samé,
ani osvědčení; jde o faktický úkon.
Neprovedení záznamu, jak vyplývá z uvedeného, tedy nezasáhlo do práv stěžovatelů tím,
že došlo k založení, změně, či zrušení práva anebo povinnosti stěžovatelů k dotčeným
pozemkům nebo k prohlášení, že stěžovatelé takové právo nebo povinnosti mají anebo nemají
(srov. definici správního rozhodnutí dle §67 odst. 1 správního řádu); vlastnické právo stěžovatelů
neprovedením záznamu proto zůstalo nezpochybněno.
Za situace, kdy vlastnictví pozemků není ve věci sporné a stěžovatelé se tak mohou
účinně domoci eventuální ochrany vlastnického práva soukromoprávními prostředky, neshledal
Nejvyšší správní soud potřebu zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu
zásahem do vlastnického práva stěžovatelů.
Stěžovatelům podle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže hrozit vážná újma,
ani pokud jde o podstatu řízení, kterou je toliko posouzení zákonnosti neprovedení faktického
úkonu správního orgánu v konkrétní situaci. Pokud by však Nejvyšší správní soud na základě
toho návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl, uložil by katastrálnímu úřadu povinnost
obecně zdržet se do doby meritorního rozhodnutí jakéhokoliv provádění zápisů práv k dotčeným
nemovitostem, přičemž některé zápisy podle okolností naopak mohou svědčit ve prospěch
stěžovatelů.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro vydání předběžného
opatření, návrh zamítl.
O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne Nejvyšší správní soud v rámci
rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§120, §61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu