ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.101.2013:30
sp. zn. 3 As 101/2013 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y A., zastoupen
Mgr. Davidem Pohořalem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2013, č. j. MV-102713-4/SO/sen-2012, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
27. 8. 2013, č. j. 10 A 60/2013 – 29,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označením rozhodnutím žalované byl podle ust. §90 odst. 1 písm. c) zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád změněn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky ze dne 26. 7. 2012, č. j. OAM-2306-23/PP-2012, kterým byla žalobci
zamítnuta žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky tak, že stávající
výrok zní „panu Y. A., se žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky
podle ust. §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zamítá.“
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích, který výše označeným rozsudkem napadeným kasační stížností rozhodl o zrušení
rozhodnutí žalované pro vady řízení.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích brojí žalovaná (dále
jen „stěžovatelka“) kasační stížností, kterou spojila s návrhem na přiznání odkladného účinku.
V tomto návrhu stěžovatelka uvedla, že řízení ve věci žádosti žalobce o povolení k přechodnému
pobytu je vedeno již od 27. 2. 2012 a v tomto řízení bylo zjištěno, že se žalobce dopustil
obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu tím, že účelově uzavřel
manželství. Stěžovatelka uvedla, že „s ohledem na povahu posuzovaného případu“ je patrné,
že nepřiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti je způsobilé nejen stěžovatelce,
ale i veškerým orgánům státní správy podílejícím se na posuzovaném případu přivodit nepoměrně
větší újmu spočívající ve výkonu kasační stížností napadeného rozsudku ve srovnání s újmou
žalobce, který bude ostatně v případě přiznání odkladného účinku oprávněn nadále setrvat
na území České republiky do pravomocného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Žalobce se na výzvu Nejvyššího správního soudu vyjádřil k návrhu stěžovatelky
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky tak, že s jeho přiznáním nesouhlasí.
Podle názoru žalobce nejsou pro přiznání odkladného účinku splněny podmínky a stěžovatelka
neunesla důkazní břemeno v souvislosti s hrozbou nenahraditelné újmy. Stěžovatelka pouze zcela
obecně tuto hrozbu konstatovala, aniž by jakkoliv vysvětlila, v čem ji konkrétně spatřuje.
Podle §107 s. ř. s. se na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti použijí přiměřeně
ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Z uvedené právní úpravy nepochybně vyplývá, že podmínkou pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je v prvé řadě podložené tvrzení stěžovatele o tom, že výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele relevantní újmu. Stěžovatelka
však nijak újmu, která jí hrozí v případě realizace rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích napadeného kasační stížností, nekonkretizovala, a neuvedla ani z jakých důvodů
by jí měla újma vzniknout.
Stěžovatelka pouze tvrdí, že nepřiznání odkladného účinku je způsobilé přivodit
jí a ostatním správním orgánům, které se podílejí na posuzovaném případu, nepoměrně větší
újmu spočívající ve výkonu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve srovnání
s újmou žalobce. Bez náležité konkretizace ovšem takové tvrzení neobstojí. Následkem postupu
stěžovatelky je to, že není vůbec možné opodstatněnost jejího návrhu na přiznání odkladného
účinku žaloby posoudit.
Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené návrh zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu