ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.114.2012:27
sp. zn. 3 As 114/2012 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. R., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
o přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 4. 5. 2011, č. j. MMB/0172381/2011,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2012, č. j. 57 A
84/2011 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ve věci dávky
mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje podle §2 odst. 5
a §66 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Krajský
soud nevyhověl návrhu žalobce, neboť nesplnil svou procesní povinnost doložit soudu, že nemá
dostatečné finanční prostředky na úhradu právního zastoupení, a nenaplnil tak předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků.
V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že žalobce byl v nedávné minulosti majitelem
několika bankovních účtů a také nemovitostí v katastrálním území Tečovice. Ačkoliv soud
žalobce vyzval, aby doložil výpisy z těchto účtů, doklad o způsobu jejich likvidace a kopii
písemné darovací smlouvy, kterou podle svého tvrzení převedl bezúplatně svůj spoluvlastnický
podíl na těchto nemovitostech, neučinil tak, a soud proto dospěl k závěru, že si žalobce nesplnil
svoji procesní povinnost doložit soudu, že nemá dostatečné prostředky na úhradu právního
zastoupení v řízení. Tvrzení žalobce soud považoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu
za nepřesvědčivá a nevěrohodná. Zásada vyšetřovací se v případě zjišťování, zda žalobce splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neuplatní. Soud proto nemohl relevantní
skutečnosti zjišťovat sám z úřední povinnosti, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50 (dostupný na www.nssoud.cz).
Krajský soud dále zmínil i usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 1763/12,
kterým Ústavní soud potvrdil usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci stěžovatele ze dne
13. 3. 2012, č. j. 3 Ads 188/2011 – 33. Tímto usnesením Nejvyšší správní soud zamítnul návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, přičemž své rozhodnutí
odůvodnil tím, že stěžovatel nedostál své procesní povinnosti doložit soudu, že nemá dostatečné
prostředky na úhradu právního zastoupení pro řízení o kasační stížnosti. Ústavní soud neshledal
na straně Nejvyššího správního soudu pochybení, konstatuje, že není porušením základních práv
stěžovatele, pokud mu není soudem ustanoven zástupce pro řízení před tímto soudem, jestliže
tento soud shledá, že účastník nesplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce dle relevantní
zákonné úpravy. Ústavní soud současně souhlasil s Nejvyšším správním soudem, že při
zjišťování skutečností relevantních pro posouzení splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků na straně stěžovatele se neuplatní zásada vyšetřovací, a rozhodující soud
tedy nemůže tyto skutečnosti zjišťovat z úřední povinnosti.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že ačkoliv soud dle svého tvrzení nezjišťoval
jeho majetkové poměry, ve skutečnosti tak učinil, a navíc konal protiprávně a opíral se o zjištění,
která jsou bezpředmětná a nevztahují se k rozhodné době. To stěžovatel považuje za evidentně
kriminální jednání soudu a nezákonný postup, neboť ke zjišťování těchto údajů nedal souhlas.
Stěžovatel dále tvrdí, že je od 2. 4. 2012 bez prostředků na živobytí, a nemůže si tedy ani zaplatit
právního zástupce. Je přitom osobu bez právnického vzdělání a kvalifikované zastoupení
potřebuje k ochraně svých ústavních práv.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích námitek uplatněných
v kasační stížnosti a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci dvě platí v takovém případě stát.
Nejvyšší správní soud po posouzení případu dospěl k závěru, že u stěžovatele není
splněna první zákonem požadovaná podmínka, tedy že nesplňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. umožňuje osvobodit účastníka na jeho
žádost zčásti a ve výjimečných případech zcela od povinnosti platit soudní poplatek, pokud
doloží, že nemá dostatečné prostředky. Důkazní povinnost zde přitom leží na žadateli, který
se domáhá, aby mu byl ustanoven zástupce na náklady státu. V případě pochybností soudu
o žadatelových tvrzeních a údajích, které soudu předložil, a za předpokladu, že to soud považuje
za nutné, vyzve žadatele, aby své příjmové či majetkové poměry doložil prokazatelnějším
a důvěryhodnějším způsobem prostřednictvím dalších důkazů. Jedná se přitom o procesní
povinnost žadatele uvalenou na něho soudem, které je povinen vyhovět. Nutno poznamenat,
že soud při zjišťování příjmových a majetkových poměrů účastníka není vázán žádným
rozhodným obdobím a za důkaz může sloužit vše, co vede k utvoření komplexního skutkového
základu pro posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud proto považuje postup krajského soudu za zcela adekvátní,
nevykazující žádné známky pochybení, tím spíše pak nezákonnosti či dokonce trestného činu.
Naopak u stěžovatele je zřejmé, že nesplnil svoji procesní povinnost a požadované důkazy
ke zjištění svých příjmových a majetkových poměrů nepředložil. Za této situace je ovšem
na místě závěr, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků u něj nejsou dány.
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že napadené usnesení
krajského soudu netrpí vadami tvrzenými stěžovatelem. Kasační stížnost proto zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V řízení o kasační stížnosti byl jediným
účastníkem, neboť podal kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu vydanému
v dosud probíhajícím řízení o žalobě s účinky jen vůči své osobě, a proto soud o nákladech
žalovaného nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu