ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.44.2013:16
sp. zn. 3 As 44/2013 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. V. T.,
zastoupeného Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem Náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 18. 1. 2010, č. j. CPR-13050-1/ČJ-2009-9CPR-C215,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013,
č. j. 11 A 43/2010 - 67,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost snížený o 20 %
ve výši 4.000 Kč. Tato částka bude žalobci poukázána prostřednictvím jeho zástupce
Mgr. Marka Čechovského ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.
III. Účastníci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 24. 1. 2013, č. j. 11 A 43/2010 – 67
(dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. 1. 2010, č. j. CPR-13050-1/ČJ-2009-9CPR-C215 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České
republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké
policie, skupiny povolování Rumburk ze dne 12. 8. 2009, č. j. CPUL-01223/ČJ-2008-0464PR-C,
kterým bylo stěžovateli zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky dle §87 l
odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů.
Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 2. 2013 vzal stěžovatel
prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost proti napadenému rozsudku městského soudu
zpět. Z návrhu je zjevné, že se jedná o projev vůle dostatečně určitý a jednoznačný, z něhož
plyne, že si stěžovatel výslovně přeje kasační stížnost vzít zpět v celém jejím rozsahu.
Podle §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět. Nejvyšší správní soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je plně
ovládáno zásadou dispoziční. Stěžovatel, jehož procesní úkon vůči soudu spočívající v podání
kasační stížnosti vyvolává řízení o přezkoumání rozhodnutí krajského soudu, tak zpětvzetím
kasační stížnosti projevil svou vůli, aby soud v řízení nepokračoval.
Protože stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět a projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí
kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti
zastavil, jak mu to ukládá ustanovení §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
Dne 26. 2. 2013 (tedy až po doručení zpětvzetí kasační stížnosti soudu) stěžovatel zaplatil
soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč na základě výzvy soudu ze dne 18. 2. 2013,
č. j. 3 As 44/2013 - 5. Podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů platí (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), že soud
vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-
li řízení zastaveno před prvním jednáním. Podle §10 odst. 5 téhož zákona soud v řízení, v němž
lze rozhodnout bez jednání, postupuje obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno
rozhodnutí o věci samé. Podle §109 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání; považuje-li to však soud za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání
kasační stížnosti jednání.
Z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší správní soud má povinnost stěžovateli jím zaplacený
soudní poplatek vrátit dle ustanovení §10 odst. 3 ve spojení s §10 odst. 5 zákona o soudních
poplatcích. Soud je však zároveň povinen zaplacený soudní poplatek při jeho vracení stěžovateli
zkrátit o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč. 20 % z částky 5.000 Kč činí 1.000 Kč. Soud tedy
ve smyslu výroku II. tohoto usnesení vrátí stěžovateli část jím zaplaceného soudního poplatku
ve výši 4.000 Kč. Tato částka bude žalobci poukázána prostřednictvím jeho zástupce Mgr. Marka
Čechovského ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.
Jelikož řízení bylo zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití §120
s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu