ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.62.2013:34
sp. zn. 3 As 62/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: T. N.,
zastoupeného JUDr. Lilkou Horákovou, advokátkou se sídlem Drtinova 24, Praha 5,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha
3, Olšanská 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 3. 2013 č. j. CPR-13179-2/ČJ-2012-930310-
V238, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
17. 4. 2013, č. j. 1 A 17/2013-24,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013,
č. j. 1 A 17/2013 - 24, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 3. 2013 čj. CPR-13179-2/ČJ-2012-930310-V238 žalovaná (dále
„stěžovatel“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 21. 10. 2012, kterým bylo žalobci, podle §119 odst. 1
písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské Unie byla stanovena na jeden rok. Současně mu byla stanovena doba k vycestování
do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí.
Proti rozhodnutí stěžovatele podal žalobce správní žalobu, která byla rozsudkem
Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 17. 4. 2013, č. j. 1A 17/2013 - 24,
shledána důvodnou a rozhodnutí stěžovatele bylo zrušeno.
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Současně podal návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), upřesněný podáním ze dne 17. 5. 2013.
Návrh odůvodnil úvahou, že v novém rozhodnutí bude muset vycházet ze skutkového stavu,
který plně aproboval městský soud, a postupovat podle závazného právního názoru městského
soudu, jenž však nekoresponduje s důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí vydáno.
Stěžovatel namítá, že respektování závazného právního názoru městského soudu by znamenalo
zastavení správního řízení, čímž by se jeho postup dostal do rozporu se zákonem.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřil podáním ze dne 4. 6. 2013.
Uvedl, že s návrhem nesouhlasí, neboť stěžovatel neprokazuje vznik nenahraditelné újmy, která
je základní podmínkou úspěšnosti takového návrhu.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem“.
Pro nyní posuzovaný případ jistě přiměřeně platí závěry vyslovené v usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikované
pod č. 1255/2007 Sb. NSS, kde rozšířený senát uvedl: „S ohledem na postavení správního orgánu
v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V uvedeném rozhodnutí zdejší
soud nastínil i typické příklady, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podané správním orgánem, které příliš nekorespondují se situací v posuzované věci.
Přehlédnout ovšem nelze názor, reprezentovaný rovněž shora citovaným usnesením
tohoto soudu z 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního
orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním
názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci
podána kasační stížnost. Takovým postupem se totiž, kromě jiného, správní orgán vyhne
i obvinění z nečinnosti a případným procesním důsledkům, které by z toho mohly vyplynout.
Rozšířený senát v uvedeném rozhodnutí poukázal na možné negativní aspekty, které
mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní
rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Uvedl, že za situace, kdy by byl
takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala by se věc do stadia nového posuzování žaloby
krajským soudem. Ten, vázán právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může
rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní
rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí městského soudu bylo současné
zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou
být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace,
že i nové rozhodnutí městského soudu může být napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové
správní rozhodnutí další žalobou, následně rozsudek městského soudu také kasační stížností,
jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními instituty příslušných správních procesních předpisů
obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
správní rozhodnutí, v podstatě poukázal stěžovatel ve svém návrhu na odkladný účinek. Mohla
by totiž vzniknout situace, kdy by bylo řízení o správním vyhoštění v mezidobí zastaveno,
ale po případném zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu by původní rozhodnutí
o potvrzení správního vyhoštění „obživlo“. Takový jev by byl značným zásahem do právní jistoty
účastníků řízení a jedinou možností, jak mu předejít, je přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Na tomto místě je však vhodné zdůraznit závěr plynoucí z usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76: „Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě
a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze
v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle §73 odst. 2 a §107 s. ř. s. vždy
učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele.“
Nejvyšší správní soud proto ani v tomto rozhodnutí žádným způsobem nepředjímá rozhodnutí
ve věci. Smyslem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy, v souladu s výše
citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu, nepochybný veřejný zájem na předcházení případné
existence vedle sebe stojících a přitom v principu opačných rozhodnutí stěžovatele, s negativním
dopadem na právní jistotu účastníků. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že právě tento
nežádoucí stav vyvolává v dané věci riziko ohrožení principu právní jistoty a současně
představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
žalobci či jiným osobám.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku městského
soudu přiznal odkladný účinek. K tomu je třeba dodat, že také v řízení o kasační stížnosti platí
podle §73 odst. 3 s. ř. s. , že „se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí“. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační
stížnosti se tedy pozastavují veškeré účinky napadeného rozsudku městského soudu. Uvedený
suspenzívní účinek přiznání odkladního účinku kasační stížnosti, s přihlédnutím k tomu,
že správní žaloba žalobce proti rozhodnutí stěžovatele má podle §172 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců odkladný účinek ze zákona, tedy znamená, že do meritorního rozhodnutí o kasační
stížnosti se obnovuje i odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí stěžovatele, kterým bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění. Žalobci tak vlastně v souvislosti s nyní vydávaným usnesením nehrozí
žádná újma.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu