ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.94.2013:30
sp. zn. 3 As 94/2013 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ateliér
pro životní prostředí, o.s., se sídlem Ve Svahu 1, Praha 4, zastoupeného JUDr. Ondřejem
Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát
hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: TROJA REAL a.s., se sídlem Bítovská 1227/60, Praha 4, zast. pověřeným členem
představenstva Mgr. P, K., advokátem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2012, č. j. S-
MHMP-903543/2011/OOP-V-541/R-131/Pp, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na
řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2013, č. j. 11 A 59/2012 - 34,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá
zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 30. 7. 2013,
č. j. 11 A 59/2012 – 34, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, jímž bylo z části změněno
a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 8 (dále jen „městský úřad“) ze dne
15. 6. 2011, čj. MCP8 059667/2011. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo povoleno kácení
dřevin rostoucích mimo les na pozemcích ve vlastnictví stěžovatele v katastrálním území Praha –
Troja.
Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh, aby jí byl přiznán odkladný účinek
dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Opodstatněnost takového návrhu spatřuje v tom, že v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 2. 2012, č. j. S-MHMP-903543/2011/OOP-V-541/R-131/Pp, mu nebude vydáno
rozhodnutí o umístění stavby, o jehož vydání usiluje, a k němuž je povolení ke kácení dřevin
nezbytné. Domnívá se, že nepřiznáním odkladného účinku by mu vznikla nepoměrně větší újma,
jelikož by se značně zkomplikoval průběh územního řízení, do kterého již vložil „podstatnou část
finančních prostředků“ na zpracování dokumentace ke stavebnímu záměru. Poukazuje rovněž
na náklady spojené s vedením správního řízení a případným prodloužením realizace stavebního
záměru. K návrhu dodává, že přiznáním odkladného účinku nemohou být dotčena práva třetích
osob, neboť realizace kácení dřevin je možná až na základě stavebního povolení. Nelze navíc
očekávat, že by stavební povolení nabylo právní moci dříve, než bude pravomocně rozhodnuto
v nynější věci. Z uvedeného důvodu nemůže dojít ani k narušení důležitého veřejného zájmu
v podobě ochrany dřevin. Naopak v rozporu s veřejným zájmem hodnotí stěžovatel nedůvodné
prodlužování stavby, neboť dotčené nemovitosti jsou nevyužity a chátrají.
Žalovaný se k návrhu vyjádřil dne 18. 9. 2013 a uvedl, že s návrhem na přiznání
odkladného účinku souhlasí. Žalobce se k návrhu nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud důvody pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
neshledal.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek, avšak Nejvyšší správní soud
jej může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
Nejvyšší správní soud se již několikrát vyjádřil v tom smyslu, že institut odkladného
účinku je svým charakterem mimořádný a k jeho aplikaci lze přistoupit pouze výjimečně. Tento
názor pramení ze skutečnosti, že kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které
zákonodárce popsal v §73 odst. 2 s. ř. s.
V oněch mimořádných případech však platí, že „Odkladný účinek podle §107 soudního
řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému
rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části),
k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo.“ [podle usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96 (publikován ve sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. Sb. NSS 786/2006)]. Pro případy přiznání či nepřiznání
odkladného účinku je společné, že z takového rozhodnutí nelze v žádném případě dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační stížnosti rozhodnuto ve věci samé (k tomu srov.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, publikováno
pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
V daném případě je hlavním důvodem pro přiznání odkladného účinku obava stěžovatele
z komplikací při územním řízení. Pro řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku platí,
že stěžovatel musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že by pro něj následky rozhodnutí
znamenaly újmu nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Na podporu svých tvrzení musí samozřejmě navrhnout provedení patřičných důkazů.
Na straně stěžovatele je tedy jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Samotné obavy
z komplikací v územním řízení jsou však ve vztahu k posuzované věci pouze v rovině
hypotetické či nedostatečně specifikované. Stěžovatel argumentuje tím, že do územního řízení
vložil podstatnou část finančních prostředků na pořízení veškeré dokumentace. Vůbec ovšem
nespecifikuje jejich výši, ani újmu, která mu jejich vynaložením vznikla, a to nepochybně
i s přihlédnutím k tomu, že se jedná o prostředky, které již byly a musely být vynaloženy
v každém případě. V dané situaci navíc není možné určit, zda budou prostředky na dokumentaci
k územnímu řízení vynaloženy zbytečně či nikoli, neboť výsledek územního řízení nelze
předvídat. Pokud by však bylo povolení ke kácení dřevin skutečně jedinou podmínkou bránící
vydání územního rozhodnutí, bylo by neúčelné, aby takové rozhodnutí bylo vydáno dříve,
než bude otázka kácení dřevin postavena na jisto. Ani újmu spojenou s prodloužením stavebního
záměru a vedením správního řízení stěžovatel blíže nespecifikoval. Lze si např. představit,
že stavba musí být dokončena v určitém termínu, jehož nedodržení může pro stěžovatele
znamenat sankce, které by se v podstatné míře projevily v jeho hospodaření a přivodily
mu úpadek či nutnost restrukturalizace. Nic podobného však stěžovatel netvrdí. V důsledku
toho Nejvyšší správní soud nedisponuje dostatečnými podklady, aby mohl o nějaké nepoměrně
větší újmě stěžovatele vůbec uvažovat. Obecně lze poznamenat, že stěžovatelova situace
se nikterak neliší od běžného postavení jiných účastníků stavebních řízení, neboť jisté míře
nejistoty je vystaven každý, kdo usiluje o vydání územního rozhodnutí, rozhodnutí o povolení
stavby a dalších. Samotná nejistota však nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku
ve specifickém řízení o kasační stížnosti.
Lze konstatovat, že stěžovatel neprokázal újmu nepoměrně větší, než jaká by mohla
vzniknout jiným osobám ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Tím stěžovatel nesplnil hned první
hmotněprávní podmínku nezbytnou pro přiznání odkladného účinku – existenci nepoměrně větší
újmy. Za takové situace nemůže Nejvyšší správní soud jinak, než návrh na přiznání odkladného
účinku zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu