ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.99.2013:38
sp. zn. 3 As 99/2013 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: I. S.,
zastoupena JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2012, č. j. MV-34634-3/SO-2012,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013,
č. j. 46 A 35/2012 – 38,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013, č. j. 46 A 35/2012 – 38, se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně napadla rozsudek Krajského soudu v Praze
(dále „krajský soud“) ze dne 20. 8. 2013, čj. 46 A 35/2012 – 38, kterým krajský soud rozhodl
o zamítnutí její žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2012, č. j. MV-34634-3/SO-
2012. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti usnesení Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky ze dne 16. 2. 2012, č. j. OAM-10392-18/PP-2011, kterým
Ministerstvo vnitra rozhodlo o zastavení řízení podle §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve věci žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu pro občany EU
a jejich rodinné příslušníky.
Podanou kasační stížností žalobkyně uplatnila výhradu existence celé řady procesních
pochybení v předcházejících fázích řízení. Současně navrhla přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti podle ust. §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Učinila
tak jedinou větou „Žádáme o odkladný účinek kasační stížnosti podle §107 soudního řádu
správního“, která nebyla žádným způsobem zdůvodněna, případně doplněna důkazními návrhy.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
(účinného od 1. 1. 2012) soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz k tomu též usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 2. 2012, č. j. 1 As 17/2012, přístupné na www.nssoud.cz).
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Nejvyšší správní soud
odkazuje například na svůj rozsudek ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012 – 25, ve kterém
se uvádí: „Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno
pro ojedinělé případy. Je to přitom stěžovatel, na kom vázne břemeno tvrzení i důkazní stran důvodů pro přiznání
odkladného účinku. Stěžovatel tedy musí hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit
a jednak i náležitě doložit. Nejvyšší správní soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací
činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“
Nejvyšší správní soud v daném případě nemohl přehlédnout, že pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti žalobkyně nesplnila základní podmínky, neboť se ani nepokusila unést
povinnost tvrzení. Žalobkyně totiž neuvedla ve své kasační stížnosti žádné důvody, které
by se vztahovaly k zákonným podmínkám pro přiznání odkladného účinku podle výše citovaných
ustanovení (tzn. tvrzení „nepoměrně větší újmy“). Povinnost tvrzení je procesní povinností,
kterou soud nemůže žádným způsobem nahradit vlastním uvážením.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně zamítl. O samotné kasační
stížnosti bude rozhodnuto později.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu