ECLI:CZ:NSS:2013:3.AZS.57.2012:17
sp. zn. 3 Azs 57/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. M.,
zastoupeného Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem Buzulucká 431, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2011, č. j. OAM/257/ZA-ZA06-ZA14-2011,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
4. 12. 2012, č. j. 29 Az 38/2011 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, Mgr. Ondřeji Rejskovi, advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2.400 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem
do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne
4. 12. 2012, č. j. 29 Az 38/2011 - 40 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 12. 2011, č. j. OAM/257/ZA-ZA06-
ZA14-2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli udělena
mezinárodní ochrana podle ustanovení §§12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 Azs 57/2012 – 4, stěžovatele
prostřednictvím ustanoveného zástupce vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
předmětného usnesení doplnil blanketní kasační stížnost, a to zejména v jakém rozsahu a z jakých
důvodů napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu a o jaké konkrétní námitky
směřující k uplatnění kasačních důvodů uvedených v §103 s. ř. s. se opírá. Stěžovatel byl zároveň
poučen, že pokud ve stanovené lhůtě blanketní kasační stížnost nedoplní, bude kasační stížnost
odmítnuta ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
Výše uvedené usnesení bylo ustanovenému advokátovi doručeno dne 9. 1. 2013, což je
zároveň den, kdy předmětné usnesení nabylo právní moci. Nejvyšší správní soud do dnešního
dne neobdržel doplnění blanketní kasační stížnosti stěžovatele.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Skutečností určující
počátek lhůty stanovené ustanovenému advokátovi soudem pro doplnění kasační stížnosti byl
den doručení usnesení tohoto soudu ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 Azs 57/2012 – 4, tomuto
advokátovi, k němuž došlo dne 9. 1. 2013. Ve smyslu §40 odst. 2 s. ř. s. tato lhůta uplynula
v pondělí dne 11. 2. 2013, neboť den 9. 2 2013 (sobota), na který by konec lhůty připadl,
byl dnem pracovního klidu.
Podle ustanovení §106 odst. 3 nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím
podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým
byl stěžovatel vyzván k doplnění podání; tato lhůta může být soudem na včasnou žádost
stěžovatele prodloužena, a to pouze z vážných důvodů a nejdéle o jeden měsíc. Jak vyplývá z výše
uvedeného, lhůta pro doplnění kasační stížnosti, a tedy i pro podání žádosti o prodloužení
této lhůty, uplynula 11. 2. 2013. Zástupce stěžovatele žádost o prodloužení lhůty k doplnění
kasační stížnosti nepodal a ani kasační stížnost ve smyslu výše uvedeného usnesení tohoto soudu
nedoplnil.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s.
platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen. Veškeré tyto zákonné kroky byly, jak je patrno z výše uvedeného,
učiněny.
Stěžovatelem podaná blanketní kasační stížnost nemá náležitosti požadované
ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s., neboť zejména neobsahuje jediný tvrzený důvod ve smyslu
§103 odst. 1 s. ř. s., ani z ní není patrné, jaká pochybení stěžovatel vytýká krajskému soudu,
resp. v čem spatřuje nezákonnost či nesprávnost napadeného rozsudku.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení
pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, dostupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel navzdory výzvě k odstranění vytýkaných vad
kasační stížnosti tyto vady ve stanovené lhůtě ani později neodstranil, a nebyly tak splněny
podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud z těchto
důvodů stěžovatelovu kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. Zároveň byly naplněny
i důvody pro odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele byl soudem ustanovený advokát, platí odměnu
za zastupování a hotové výdaje stát (§35 odst. 7 v návaznosti na §120 s. ř. s.). Ustanovenému
zástupci náleží v souladu s §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění s účinností do 31. 12. 2012, o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky, odměna za jeden úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti ze dne 27. 12. 2012 ve výši 2.100 Kč a dále
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky za jeden úkon
právní služby ve výši 300 Kč. Ustanovení zástupce soudu nedoložil, zda je plátcem DPH
či nikoliv. Soud proto vycházel z předpokladu, že zástupce stěžovatele plátcem uvedené daně
není. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna v celkové výši 2.400 Kč, která mu bude
vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu