ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.1.2013:20
sp. zn. 4 Ads 1/2013 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 36 Ad
1/2011 – 31,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 21. 12. 2010, č. j. X byla zamítnuta žádost žalobce o
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové
peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z
rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně
zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých
zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, podané z titulu ukrývání paní
A. H., nar. X, zemřela na podzim roku 1993. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná poukázala na to,
že podle zákona bylo třeba žádost uplatnit nejpozději do 31. 12. 2002; tuto lhůtu žalobce zjevně
nedodržel, neboť ji uplatnil až 15. 11. 2010; mimoto není žádnou z osob uvedených v §1 odst. 2
zákona.
[2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou ze dne 20. 1. 2011, ve které navrhl,
aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 9. 2012, č. j. 36 Ad 1/2011 – 31, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti rozsudku Krajského soudu v Brně se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační
stížností ze dne 9. 1. 2013, ve které navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen. Současně navrhl,
aby mu byl prominut soudní poplatek za kasační stížnost a požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Uvedl, že byl při jednání dne 25. 9. 2012 soudkyní
informován, že mu rozsudek bude doručen, do 7. 1. 2013 však žádná pošta v této věci nepřišla,
a on se o vydání rozsudku dozvěděl teprve poté, co se zašel informovat na krajský soud .
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 23. 1. 2013 uvedla, že se ztotožňuje
s výrokem i odůvodněním napadeného rozsudku a nebude-li kasační stížnost odmítnuta
z důvodu opožděného podání, navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl.
[6] Na Nejvyšším správním soudu tak předně bylo, aby rozhodl o návrhu žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Po přezkoumání návrhu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě stěžovatele
nejsou splněny zákonné podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[8] Podle §35 odst. 8 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“
[9] Podle §36 odst. 3 věty první a třetí s. ř. s., „účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních p oplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“
[10] Z prvně citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce pouze
tehdy, pokud jsou kumulativně (současně) splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož
jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv.
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není naplněna druhá
z uvedených podmínek. I kdyby byly dány předpo klady, aby byl stěžovatel osvobozen od
soudních poplatků, není potřeba mu ustanovovat zástupce k ochraně jeho práv, neboť kasační
stížnost byla z jeho strany podána opožděně (viz níže). Ze zákona je proto vyloučen přezkum
kasační stížností napadeného rozsudku, a ustanovení zástupce tak ve smyslu §35 odst. 8 věta
první s. ř. s. není nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud následně již
nezkoumal splnění první z uvedených podmínek, tedy zda jsou u stěžovatele dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, neboť by to bylo nadbytečné.
[12] Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou naplněny
předpoklady pro to, aby byl stěžovateli ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jak jsou
vymezeny v ustanovení §35 odst. 8 ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s. Návrh stěžovatele jako
žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proto výrokem I. zamítl.
[13] Jak již bylo předesláno, dospěl Nejvyšší správní soud p o předběžném posouzení splnění
zákonných náležitostí kasační stížnosti stěžovatele k závěru, že kasační stížnost byla podána
opožděně.
[14] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Toto ustanovení je přitom podle §120 s. ř. s. třeba
přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[15] Podle §49 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) „nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl.“ Podle odst. 4 téhož
ustanovení „nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí,
považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže
soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí
odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.“ Toto ustanovení je přitom podle §42
odst. 5 s. ř. s. třeba aplikovat i na doručování písemností v soudním řízení správním.
[16] Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po
doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnese ní.“ Podle
poslední věty téhož ustanovení „zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Podle
odst. 4 téhož ustanovení „se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla -
li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“
[17] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. “ Podle §40
odst. 2 věty první s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůt y.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s. „lhůta je zachována, bylo-li
podání v poslední den lhůty p ředáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, pop řípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví- li tento zákon jinak.“
[18] Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 25. 9. 2012 byl stěžovateli doručován do vlastních rukou na adresu pro doručování:
B. 59, B.. O doručování na tuto adresu přitom stěžovatel krajský soud výslovně požádal podáním
ze dne 11. 4. 2011, a znovu též osobně v kanceláři krajského soudu dne 2. 1. 2012. V průběhu
řízení pak bylo stěžovateli na tuto adresu řádně doručováno (např. předvolání k jednání na den
18. 9. 2012, kterého se stěžovatel osobně zúčastnil). Z doručenky do vlastních rukou, vztahující
se k doručení napadeného rozsudku a k němu ve spise připojené, se podává, že adresát nebyl
zastižen, a zásilka (písemnost) proto byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 22. 10. 2012 a
adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si adresát
písemnost nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připr avena k vyzvednutí, považuje se
písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy dnem 1. 11. 2012. Písemnost byla
následně dne 5. 11. 2012 vrácena zpět krajskému soudu, který o tom vyvěsil sdělení na úřední
desce soudu.
[19] Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o opravných prostředcích včetně lhůty
k podání kasační stížnosti, když se v něm uvádí, že „proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve
lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššíh o správního
soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má -li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[20] Napadený rozsudek byl stěžovateli doručen fikcí v pátek 1. 11. 2012. Zákonná lhůta
dvou týdnů k podání kasační stížnosti proto počala běžet dne 2. 11. 2012 a marně uplynula
v pátek 15. 11. 2012. K jejímu zachování by tedy bylo třeba, aby kasační stížnost byla
stěžovatelem nejpozději dne 15. 11. 2012 předána soudu nebo tomuto zaslána prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předána orgánu, který má
povinnost podání doručit. Z razítka podatelny Nejvyššího správního soudu, vyznačeného na
kasační stížnosti, však vyplývá, že tato byla stěžovatelem osobně podána teprve dne 9. 1. 2013,
tedy takřka 2 měsíce po marném uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.
[21] Nejvyšší správní soud dodává, že na uve deném závěru nemohlo nic změnit, pokud
stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že byl při jednání dne 25. 9. 2012 soudkyní informován,
že mu rozsudek bude doručen, do 7. 1. 2013 však žádná pošta v této věci nepřišla, a on se
o vydání rozsudku dozvěděl teprve poté, co se zašel informovat na krajský soud. Ze spisové
dokumentace je totiž zřejmé, jak bylo vyznačeno poštovním doručovatelem na doručence
vztahující se k doručování napadeného rozsudku, že stěžovatel nebyl při pokusu o doručení
zastižen, a zásilka proto byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 22. 10. 2012. Stěžovateli byla
na místě zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl; na tuto výz vu však stěžovatel nereagoval
a písemnost si nevyzvedl.
[22] Nejvyšší správní soud ke zdůvodnění stěžovatele, proč podal kasační stížnost takřka
2 měsíce po marném uplynutí zákonné lhůty, konstatuje, že je to především stěžovatel, kdo
odpovídá za to, že mu bude možno na adrese pro doručování řádně doručovat, a to zejména za
situace, kdy byl rozsudek doručován na adresu pro doručování, kterou stěžovatel krajskému
soudu sám udal a o doručování na tuto adresu výslovně požádal podáním ze dne 11. 4. 2011,
a znovu též osobně v kanceláři krajského soudu dne 2. 1. 2012. V průběhu řízení pak bylo
stěžovateli na tuto adresu rovněž řádně doručováno (např. předvolání k jednání na den
18. 9. 2012, kterého se stěžovatel následně osobně zúčastnil). V průběhu (odročeného) jednání
dne 25. 9. 2012, kterého se stěžovatel rovněž osobně účastnil a na jehož závěr došlo k vyhlášení
rozsudku, byl stěžovatel mimoto výslovně upozorněn, aby očekával doručení písemného
vyhotovení rozsudku, jak sám uvádí v kasační stížnosti; o okolnosti doručení tohoto písemného
vyhotovení se přesto začal zajímat teprve po více než 3 měsících. Stěžovatel přitom v kasační
stížnosti ani jiném podání nezpochybňuje, že se v místě doručování rozsudku, tedy na adrese B.
59, B., v době po vydání napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zdržoval.
[23] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty
nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto k asační
stížnost výrokem II. odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem III. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu