ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.137.2012:23
sp. zn. 4 Ads 137/2012 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. V. M., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11.
2012, č. j. 4 Ad 74/2011 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 2904 Kč,
která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2011, č. j. 2011/36753-421, žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Úřadu práce v Plzni (dále jen „úřad práce“) ze dne 19. 1. 2011, č. j. PMA-
693/2011-134, a toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím úřadu práce byl žalobce podle §30 odst.
2 písm. e) a odst. 3 a §31 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), ode dne 8. 11. 2010 vyřazen z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce proto, že neprojednal doporučené
zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce.
Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl, že žalobce obdržel poučení
o povinnostech uchazeče o zaměstnání i o následcích nesplnění těchto povinností bez vážných
důvodů. Vážný důvod ve smyslu §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti však nebyl prokázán.
Důvod, který žalobce uvedl, spočívající v tom, že „probíhala elektronická komunikace, ÚP tvrdí, že nic
nedostal, odcházím 11:15 domů s tím, že vše ještě dnes zkontroluji“, nelze zohlednit jako relevantní důvod,
jímž by bylo možné omluvit jednání vedoucí k neplnění povinností uchazeče o zaměstnání.
Žalovaný podle §82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), nepřihlédl k námitkám žalobce uvedeným až v odvolání, neboť může
přihlédnout jen k takovým novým skutečnostem a důkazům, které žalobce nemohl uplatnit před
vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Namítané skutečnosti mohl žalobce
uplatnit kdykoliv do vydání rozhodnutí úřadu práce. Tvrzení, že jednal s předmětným
zaměstnavatelem ve stanovené lhůtě, navíc žalobce neprokázal ani v odvolacím řízení. Žalovaný
dále poukázal na to, že s ohledem na §30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti se vyřazení z evidence
uchazečů o zaměstnání provede ke dni, k němuž nastala některá z rozhodných skutečností.
V souzené věci se jednalo o den, kdy došlo ze strany žalobce k zákonem kvalifikovanému maření
součinnosti z důvodu neprojednání doporučeného zaměstnání ve stanovené lhůtě. Žalovaný dále
poukázal na to, že zákon o zaměstnanosti nestanoví pro kvalifikaci maření součinnosti s úřadem
práce prokázání úmyslného jednání ze strany uchazeče o zaměstnání.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2012, č. j. 4 Ad 74/2011 - 63, zamítl
žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce
byl řádně poučen o povinnostech uchazeče o zaměstnání. Ve lhůtě do 8. 11. 2010
ani v prodloužené lhůtě do 15. 11. 2010 však nedoložil, že by se zaměstnavatelem EUROPAP,
spol. s r.o. projednal doporučené zaměstnání. Tvrzená elektronická forma komunikace s úřadem
práce nebyla prokázána. Ve správním spise je založena doporučenka ze dne 1. 11. 2010 obsahující
oznámení zaměstnavatele EUROPAP, spol. s r.o., s datem 27. 1. 2011, na níž je uvedeno, že
žalobce nebyl přijat z důvodu předloženého posudku MUDr. H. Š. Je tedy zřejmé, že žalobce
nesplnil svou povinnost ve lhůtě, která mu byla pro projednání doporučení stanovena. Proto
byl žalobce v souladu se zákonem vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 8. 11. 2010,
k němuž byl povinen doložit projednání zprostředkovaného zaměstnání.
Ohledně fragmentu znaleckého posudku podaného MUDr. H. Š. dne 16. 11. 2008 soud
uvedl, že z tohoto posudku není zřejmé, koho se týká; žalobce jej nedoložil celý a jen stěží lze
dovozovat, že se týká jeho osoby. Z podání činěných žalobcem navíc nelze usuzovat, že by nebyl
schopen chápat smysl právních úkonů. Při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání
v prosinci 1998 žalobce uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý a neudal žádná zdravotní omezení.
Doklad o změně zdravotního stavu nepředložil ani v průběhu vedení v evidenci uchazečů o
zaměstnání.
Soud neshledal ani žádné jiné pochybení v postupu správních orgánů. Žalobce v odvolání
nedoložil, že by se znalecký posudek z oboru psychiatrie, jehož fragment předložil, týkal jeho
osoby. Pokud žalovaný vycházel z toho, že se znalecký posudek žalobce týká, avšak hodnotil
jej jako důkaz, ke kterému nelze ve smyslu §82 odst. 4 správního řádu přihlédnout, neboť
se jedná o skutečnost, kterou mohl žalobce doložit již v průběhu předchozího řízení a neučinil
tak, pak soud zhodnotil i toto posouzení jako zákonu odpovídající. Z data uvedeného na
fragmentu posudku je zřejmé, že se žalobce s posudkem mohl seznámit již před vydáním
rozhodnutí úřadu práce o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a mohl tedy již dříve
doložit, že není schopen pracovního zařazení. Tuto skutečnost však neprokázal a byl proto
posuzován jako uchazeč o zaměstnání, který je schopen pracovního zařazení. Ze všech
uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) uplatnil důvody kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Podle stěžovatele nemají učiněná skutková zjištění
oporu v dokazování. Pokud městský soud zpochybnil věrohodnost stěžovatelem předloženého
listinného důkazu, znaleckého posudku MUDr. H. Š. ze dne 16. 11. 2008, měl doplnit dokazování
výslechem této znalkyně, jež by potvrdila pravost znaleckého posudku a uvedla, že s takovým
posudkem stěžovatele nikdo nezaměstná. Soud dále pochybil, pokud neprovedl důkazy
výslechem svědků Ing. M. M., vedoucího odboru zprostředkování práce, JUDr. J. S., vedoucího
oddělení správních činností žalovaného a zaměstnance společnosti EUROPAP, spol. s r.o.,
podepsaného na doporučence vystavené stěžovateli dne 1. 11. 2010, jež je založena ve spise.
Uvedenými důkazy mělo být prokázáno, že stěžovatele s uvedeným znaleckým posudkem nikdo
nezaměstná. V takovém případě je pak irelevantní, zda se stěžovatel o nějaké pracovní místo na
základě doporučenky úřadu práce ucházel či neucházel včas. Podle žalovaného však stěžovatel
neprokázal žádný vážný důvod, který by mohl omluvit jeho jednání vedoucí k maření součinnosti
s úřadem práce. Stěžovatel přitom doložil znalecký posudek, na jehož základě nebyl přijat na
volné pracovní místo u společnosti EUROPAP, spol. s r.o. Ze všech uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 4 Ad 74/2011
- 63, byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se stěžovatel dopustil maření
součinnosti s úřadem práce bez prokázání vážného důvodu. Namítaný lékařský posudek nelze
bez dalšího zohlednit ve smyslu §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti jako tzv. vážný důvod.
Povinností stěžovatele bylo do dne 8. 11. 2010 projednat předmětné zaměstnání, což však
neučinil. Proto úřad práce vydal rozhodnutí o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů
o zaměstnání. Až po vydání tohoto rozhodnutí se stěžovatel dne 27. 1. 2011 dostavil k projednání
doporučenky. Ohledně nepřihlédnutí k odvolacím námitkám žalovaný odkázal na §82
odst. 4 správního řádu s tím, že namítat nepříznivý zdravotní stav měl stěžovatel již dříve do
dne vydání napadeného rozhodnutí. Z lékařského posudku navíc vzhledem k jeho neúplnosti
nevyplývá najisto, že by se měl týkat osoby stěžovatele.
Žalovaný je přesvědčen, že v řízení byla najisto postavena skutečnost, že se stěžovatel
dopustil maření součinnosti s úřadem práce. Neprojednání doporučeného zaměstnání
stanoveného úřadem práce ostatně stěžovatel ani nerozporoval. Tvrzení, že by vzhledem ke
znaleckému posudku stejně nebyl přijat do zaměstnání, je podle žalovaného spekulativní.
Povinností stěžovatele bylo dostavit se ve stanovené lhůtě k zaměstnavateli a projednat s ním
doporučené zaměstnání; to však stěžovatel neučinil, čímž se dopustil pochybení podle ustanovení
§31 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Žalovaný dále uvedl, že stěžovatel požádal dobrovolně
úřad práce o zprostředkování zaměstnání, čímž projevil vůli, že chce a může pracovat. Při
akceptování předloženého posudku by nebylo možné žalobce umístit na trh práce a pak by bylo
nutno posuzovat oprávněnost evidence stěžovatele jako takové. Stěžovateli navíc zdravotní stav
nebránil dostavovat se v pravidelných termínech na úřad práce, objektivně se tedy mohl dostavit
i k zaměstnavateli k projednání doporučeného zaměstnání. Žalovaný dále uvedl, že zjistil dostatek
informací potřebných pro rozhodnutí ve věci. Výslechy svědků by se jevily jako nadbytečné,
navíc je stěžovatel ve správním řízení ani nenavrhoval. Žalovaný je přesvědčen, že správní orgány
postupovaly v souladu s ustanovením §3 správního řádu; proto navrhl zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem
v kasační stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109 odst. 4 s. ř. s. musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Stěžovatel byl veden u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání ode dne 7. 12. 2008.
V průběhu vedení v evidenci byl opakovaně poučován o svých právech a povinnostech,
m. j. o povinnosti poskytovat součinnost při hledání zaměstnání.
Dne 1. 11. 2010 stěžovatel obdržel u úřadu práce doporučenku k přijetí do zaměstnání
u společnosti EUROPAP, spol. s r.o., a bylo mu uloženo projednat doporučené zaměstnání
ve lhůtě tří pracovních dnů ode dne převzetí doporučenky. Při návštěvě na úřadu práce
dne 8. 11. 2010 stěžovatel projednanou doporučenku nepředložil a neučinil tak ani dodatečně
dne 15. 11. 2010, kdy úřad práce zahájil správní řízení ve věci jeho vyřazení z evidence uchazečů
o zaměstnání. Dne 19. 1. 2011 vydal úřad práce rozhodnutí č. j. PMA-693/2011-134, jímž
stěžovatele vyřadil ode dne 8. 11. 2010 z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření
součinnosti s úřadem práce, neboť stěžovatel neprojednal ve stanovené lhůtě doporučené
zaměstnání.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, jehož součástí byl i fragment
lékařského posudku vystaveného MUDr. H. Š. ze dne 18. 11. 2008. Žalovaný poté žalobou
napadeným rozhodnutím ze dne 20. 6. 2011, č. j. 2011/36753-421, odvolání stěžovatele zamítl.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl pochybení Městského soudu v Praze spočívajícího
v tom, že se nevypořádal se stěžovatelem navrhovanými důkazy svědeckými výpověďmi. Toto
tvrzení lze podřadit pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková
vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud musel tedy postavit
najisto, zda řízení před městským soudem proběhlo zákonu odpovídajícím způsobem.
Podle stěžovatele soud pochybil tím, že neprovedl výslech znalkyně MUDr. H. Š.,
zaměstnanců obou správních orgánů Ing. M. M. a JUDr. J. S., a zaměstnance společnosti
EUROPAP, spol. s r.o. K této námitce Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel
v žalobním řízení důkaz svědeckou výpovědí uvedených osob řádně nenavrhl, pouze v jednom ze
svých podání nekonkrétně uvedl, že „bude asi zapotřebí provést důkaz, kterým jsou zvukové záznamy
z jednání mezi žalobcem a úředníkem M. z ÚP v Plzni“, a současně uvedl, že trvá na nařízení jednání.
Městský soud poté nařídil jednání, jehož se však stěžovatel nezúčastnil, a jeho zástupkyně při
tomto jednání neuplatnila žádné důkazní návrhy, tedy ani návrhy na provedení důkazu
svědeckými výpověďmi výše uvedených osob. Nebylo proto možné dospět k závěru, že se soud
dopustil pochybení spočívajícího v tom, že by neprovedl žalobcem navrhované důkazy nebo se
nevypořádal s důvody jejich neprovedení. Nejvyššímu správnímu soudu je známa ustálená
judikatura týkající se otázky tzv. opomenutých důkazů, odkázat lze např. na nález Ústavního
soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000; tato problematika však na zde souzenou věc
nedopadá. Provedení těchto důkazních prostředků soudem by navíc bylo nadbytečné, neboť
neprojednání doporučeného zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce bylo v dané věci
spolehlivě prokázáno a ani stěžovatel toto skutkové zjištění nikterak nezpochybnil. První kasační
námitku tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Stěžovatel dále namítl, že byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání v rozporu
se zákonem, neboť jeho zdravotní stav způsobuje, že je práce neschopen. Stěžovatel tedy
považuje rozsudek Městského soudu v Praze za nezákonný a shledává důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §30 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 31. 12. 2011
uchazeče o zaměstnání úřad práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážného
důvodu maří součinnost s úřadem práce (§31).
Podle §31 písm. b) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 31. 12. 2011 uchazeč
o zaměstnání maří součinnost s úřadem práce, jestliže neprojedná doporučené zaměstnání ve lhůtě stanovené
úřadem práce.
Nejvyšší správní soud považuje především za nutné zdůraznit, že s vedením v evidenci
uchazečů o zaměstnání nejsou spojena pouze práva, ale i řada povinností, které jsou uchazeči
o zaměstnání povinni plnit. Je třeba respektovat, že zařazení a vedení v evidenci uchazečů není
pouze formální záležitostí, ale jejím primárním účelem je zprostředkovat uchazeči vhodné
zaměstnání a umožnit mu opětovně se zařadit do pracovního procesu na trhu práce. Snaha
o získání zprostředkovaného zaměstnání tak vyjadřuje smysl a účel zákona o zaměstnanosti,
neboť může vést k tomu, že uchazeč získá zaměstnání a tím naplní účel, pro který je v evidenci
úřadu veden. Jinými slovy, potřebnou součinnost je třeba chápat jako spolupráci uchazeče
s úřadem práce, ochotu k této spolupráci i k dalším úkonům směřujícím ke zprostředkování
zaměstnání, což znamená, že se uchazeč musí o zprostředkování zaměstnání skutečně aktivně
ucházet.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel byl vyřazen z evidence uchazečů
o zaměstnání v souladu se zákonem. Jak vyplývá ze správního spisu, stěžovateli bylo uloženo,
aby na základě úřadem práce vystavené doporučenky navštívil zaměstnavatele EUROPAP, spol.
s r.o., a projednal s ním doporučené zaměstnání. Při návštěvě úřadu práce dne 8. 11. 2010
měl stěžovatel potvrzenou doporučenkou prokázat, že uvedeného zaměstnavatele kontaktoval
a doporučenku s ním projednal; tak však stěžovatel neučinil a projednanou doporučenku
nepředložil ani v náhradním termínu dne 15. 11. 2010. Téhož dne zahájil úřad práce správní
řízení ve věci vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání. Stěžovatel ve vyjádření
uvedl, že probíhala elektronická komunikace, úřad práce však tvrdí, že nic neobdržel, a proto
stěžovatel přislíbil vše zkontrolovat. Z následující emailové komunikace nevyplynulo,
že by stěžovatel absolvoval návštěvu zaměstnavatele na základě uvedené doporučenky. Z tohoto
důvodu úřad práce dne 19. 1. 2011 rozhodl o tom, že se stěžovatel vyřazuje z evidence úřadu
uchazeče o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Po vydání rozhodnutí úřadu
práce stěžovatel předložil odvolání spolu s fragmentem lékařského posudku, z něhož však
nevyplývalo, že by se týkal osoby stěžovatele. Rovněž až po vydání rozhodnutí úřadu práce
stěžovatel navštívil dne 27. 1. 2011 zaměstnavatele na základě předmětné doporučenky, přičemž
na toto pracovní místo nebyl přijat. Nyní se stěžovatel dovolává toho, že vzhledem k vyznění
lékařského posudku není vůbec práceschopný.
V souzené věci považuje soud za stěžejní, že stěžovatel až do listopadu 2010
své povinnosti vyplývající z vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání řádně plnil. Dne 1. 11. 2010
bylo stěžovateli uloženo, aby na základě vystavené doporučenky navštívil zaměstnavatele a tuto
doporučenku předložil dne 8. 11. 2010 úřadu práce. Tuto povinnost stěžovatel nesplnil
ani v náhradním termínu, a proto se dopustil jednání uvedeného v §31 písm. b) zákona
o zaměstnanosti, tedy mařil součinnost s úřadem práce tím, že neprojednal doporučené
zaměstnání ve lhůtě stanovené úřadem práce. Proto úřad práce postupoval správně, pokud
stěžovatele vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání podle §30 odst. 2 písm. e) zákona
o zaměstnanosti. Lékařský posudek, jehož fragmentem stěžovatel argumentuje, byl vydán již
v roce 2008 a podle názoru Nejvyššího správního soudu je v souzené věci právně irelevantní.
Pokud by se totiž tento lékařský posudek skutečně týkal osoby stěžovatele, což nebylo
prokázáno, znamenalo by to, že by stěžovatel trpěl vážnými zdravotními omezeními již od konce
roku 2008 a nemohl by tedy až do listopadu roku 2010 dostávat svým povinnostem ve vztahu
k úřadu práce. Stěžovatel však až do listopadu 2010 své povinnosti vůči úřadu práce řádně plnil
a existenci žádných zdravotních potíží úřadu práce nesdělil.
Nejvyšší správní soud věc uzavírá tak, že povinností stěžovatele, kterou v souzené věci
nesplnil, a za toto nesplnění byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, bylo dostavit
se ve stanovené lhůtě k zaměstnavateli a projednat s ním doporučení k zaměstnání. Stěžovatel
navíc nepopřel, že tuto svou povinnost ve stanovené ani v prodloužené lhůtě nesplnil. Podle
názoru Nejvyššího správního soudu tedy správní orgány i soud posoudily tuto právní otázku
v souladu se zákonem a na této skutečnosti nemohl nic změnit ani fragment lékařského posudku
předložený stěžovatelem v odvolacím řízení.
Pokud jde o námitku, že žalovaný nepřihlédl k důkazním návrhům stěžovatele
předloženým v odvolání, tedy o tvrzené pochybení správních orgánů, jež by mohlo být důvodem
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., Nejvyšší správní soud ve shodě se žalovaným
i městským soudem uvádí, že v dané věci postupoval žalovaný správně, pokud nepřihlédl
k fragmentu znaleckého posudku předloženého až v odvolacím řízení. Podle §82 odst.
4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo
v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl
uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí
být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. V souzené věci je zřejmé, že i pokud by se předložený
lékařský posudek týkal osoby stěžovatele, přičemž tato skutečnost nebyla nijak prokázána,
nemohl by k němu žalovaný s ohledem na citované ustanovení přihlédnout, neboť s ohledem
na datum tohoto posudku, jenž byl vydán dne 16. 11. 2008, je zřejmé, že posudek existoval již
před vydáním rozhodnutí úřadu práce, a proto se nejedná o důkaz, který stěžovatel nemohl
uplatnit již dříve. K takovému teprve v odvolacím řízení předloženému důkazu tedy žalovaný
nepřihlédl v souladu s §82 odst. 4 správního řádu. Nicméně ani při zohlednění fragmentu
lékařského posudku v odvolacím řízení by nebylo možné ze shora uvedených důvodů učinit
závěr o nezákonnosti rozhodnutí o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch
a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byla pro řízení před krajským soudem ustanovena soudem zástupkyní
advokátka; podle §35 odst. 8 s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V případě, že byl účastníku řízení
soudem ustanoven zástupce, platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8, §120 s. ř. s.). Výše odměny a náhrady hotových výdajů advokátky byla stanovena podle
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a to za jeden
úkon právní služby spočívající v sepsání kasační stížnosti ze dne 27. 12. 2012, a za s ním
související režijní paušál, tedy ve výši 1 x 2100 Kč a 1 x 300 Kč [§7, §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d), §13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 2400 Kč. Jelikož
advokátka soudu doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů o tuto daň. Částka daně pak činí 21 %, tedy
504 Kč. Celkem odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů činí 2904 Kč. Tato částka
bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu