ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.23.2013:27
sp. zn. 4 Ads 23/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. V., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze
dne 29. 1. 2013, č. j. 72 Ad 5/2011 – 190,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 1. 2013,
č. j. 72 Ad 5/2011 – 190, zrušil a vrátil rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2010, č. j. X, kterým
žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010 o zamítnutí žádosti žalobce o
přiznání invalidního důchodu. Krajský soud dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.626 Kč do 30 dnů od právní moci
rozsudku. Soud rozhodl o zrušení předmětného rozhodnutí žalované, neboť dospěl po
provedeném dokazování k závěru, že žalobce byl invalidní (prvý stupeň invalidity).
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž
požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že pokud by
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky
zrušeno, znamenalo by to, že původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživne“. Důsledkem
takového rozhodování soudů by však nebylo zrušení nového rozhodnutí stěžovatelky vydaného
v mezidobí k realizaci původního rozsudku městského soudu. Poté by vedle sebe stála dvě
opačná rozhodnutí stěžovatelky o téže věci. V této skutečnosti stěžovatelka spatřuje
„nenahraditelnou újmu“ ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přímo nevyjádřil,
nicméně z jeho podání ze dne 14. 4. 2013, v němž popisuje průběh řízení o své žádosti o přiznání
invalidního důchodu, je zcela zřejmé, že s tímto návrhem nesouhlasí, neboť celkovou délku řízení
před žalovanou a před správními soudy (žádost podal dne 5. 10. 2009) vnímá jako závažnou
újmu, když žalovanou je mu po celou dobu odpírán invalidní důchod, na který má podle svého
přesvědčení nárok. Nevyplácení důchodu má negativní vliv na život jeho a jeho rodiny, protože
vzhledem ke svému zdravotnímu hendikepu nemůže sehnat zaměstnání a trpí nouzí.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[6] Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 – 35, dostupné na www.nssoud.cz), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že stěžovatelce nelze vyhovět.
[7] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, ze dne
15. 7. 2009 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto
nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný
účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního
orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci
výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu
orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti
rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat
i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatelka újmu, která by
jí měla vzniknout, nijak nekonkretizovala. Samotná okolnost, že stěžovatelka je povinna
respektovat závazný právní názor krajského soudu ani to, že by v případě případného zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní rozhodnutí stěžovatelky, nemůže
znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatelky. V takovém případě by totiž musel Nejvyšší správní soud přiznávat
odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány,
což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje. Z vyjádření žalobce je navíc zřejmé,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by pro něj znamenalo značnou újmu popsanou
výše.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[12] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu