ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.45.2013:12
sp. zn. 4 Ads 45/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: R. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2013, č. j. 18
Ad 8/2013 – 4,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 15. 4. 2013 se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost
nahradit žalobci škodu ve výši 1872 Kč, vzniklou srážkou z jeho invalidního důchodu, a současně
uložil žalované nahradit mu náklady řízení a zakázal jí provádět jakékoli další srážky; žalobce
odkázal na dva dopisy žalované ze dne 24. 1. 2012, jimiž sdělila, že žalobce má nařízeny srážky
z invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 2500 Kč s příslušenstvím a ve výši
2000 Kč s příslušenstvím. Dne 10. 2. 2012 si pak byl žalobce vyzvednout důchod a obdržel
o 1872 Kč méně, konkrétně namísto 8135 Kč pouze 6263 Kč.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 18 Ad 8/2013 – 4, žalobu
odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal
na ustanovení §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a konstatoval, že v případě podání žalobce se nejedná o žalobu
proti rozhodnutí žalované jako správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s., nýbrž že žalobce
se domáhá zaplacení (vrácení) srážky ze svého invalidního důchodu pro invaliditu prvního
stupně, realizované žalovanou ve prospěch oprávněného Městského úřadu Odry. K projednání
věci je proto příslušný soud v občanském soudním řízení, konkrétně Obvodní soud pro Prahu 5,
v jehož obvodu má žalovaná sídlo, přičemž krajský soud žalobce poučil, že do jednoho měsíce
od právní moci usnesení může podat žalobu u tohoto soudu.
[3] Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě se žalobce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační
stížností ze dne 24. 5. 2013, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud uložil žalované vyplatit
stěžovateli neoprávněnou srážku z jeho invalidního důchodu ve výši 1872 Kč a současně
mu přiznal odškodnění za morální újmu ve výši 1 000 000 Kč, neboť krajský soud porušil
jeho ústavní práva, pokud žalobu neprojednal a nutí jej podat žalobu k civilnímu soudu.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 6. 2013, č. j. 4 Ads 45/2013 – 8, stěžovatele
vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, a dále k předložení plné moci udělené
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, popř. doložení, že stěžovatel
má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Současně stěžovatele poučil, že nebude-li soudu předložena plná moc udělená
advokátovi nebo doklad o vysokoškolském právnickém vzdělání, popř. návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů, soud kasační stížnost odmítne.
[5] Stěžovatel na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2013 reagoval podáním
ze dne 2. 7. 2013, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a odmítl požadavek
soudu, aby se v řízení nechal zastupovat advokátem; tato podmínka je podle něj diskriminační
a v rozporu s Listinou základních práv a svobod (vyhlášena pod č. 2/1993 Sb., ve znění
pozdějších ústavních předpisů). Stěžovatel je přesvědčen, že všechny zákony, které upravují
povinné zastoupení právníkem, by měly být zrušeny.
[6] Po předběžném posouzení kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost nesplňuje zákonem předepsané náležitosti.
[7] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost neobsahuje náležitost předepsanou
v §105 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel nepředložil soudu plnou moc, dokládající jeho zastoupení
advokátem, ani nedoložil, že má sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, jakož ani nenavrhl, aby mu byl zástupce ustanoven.
[9] Zdejší soud usnesením ze dne 11. 6. 2013, č. j. 4 Ads 45/2013 – 8, stěžovatele vyzval
k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
popř. doložení, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel na toto usnesení reagoval podáním ze dne
11. 6. 2013, v němž výslovně odmítl splnit podmínku, aby byl v řízení zastoupen advokátem.
[10] Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře, např. v usnesení ze dne 4. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publikováno pod č. 6/2003 Sb. NSS (všechna zde uváděná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu dostupná z: ), vyslovil, že „pokud stěžovatel
v kasační stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tyto vady
k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (§46 odst. 1
písm. a/ s. ř. s.).“ V usnesení ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19, pak vyslovil,
že „pokud stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada
nebyla k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.].“
[11] Podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti byly naplněny rovněž v nyní projednávané věci.
[12] Nejvyšší správní soud se přitom neztotožnil s přesvědčením stěžovatele, že úprava §105
odst. 2 s. ř. s. je v rozporu s ústavním pořádkem. Tento právní názor je přitom stěžovatelem
setrvale uplatňován i přesto, že pro absenci povinného zastoupení byly v minulosti jeho kasační
stížnosti zdejším soudem opakovaně odmítnuty (viz např. usnesení ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 4 Ads 11/2012 – 15, nebo usnesení ze dne 31. 10. 2012, č. j. 4 Ads 106/2012 – 11).
[13] Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti nelze v žádném případě
pojímat jako diskriminaci účastníků, jak namítá stěžovatel, nýbrž tímto požadavkem má být
zajištěna patřičná úroveň formulace podání a obhajoby práv stěžovatele v řízení před Nejvyšším
správním soudem jako vrcholnou soudní instancí. V tomto smyslu ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s. právě naopak slouží k zajištění vyššího standardu ochrany práv stěžovatele v řízení. Zdejší
soud proto ani neshledal důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2
Ústavy České republiky (ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních
předpisů).
[14] Nejvyšší správní soud dodává, že zvlášť nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků, neboť by to bylo nadbytečné za situace, kdy stěžovatel výslovně odmítl
splnit jednu ze základních podmínek řízení, totiž požadavek na povinné zastoupení advokátem
(včetně případného zastoupení na základě ustanovení advokáta soudem).
[15] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost nesplňuje náležitost předepsanou v §105 odst. 2 s. ř. s., a to i přesto, že stěžovatel byl
k odstranění této vady kasační stížnosti vyzván a poučen o následcích jejího neodstranění,
a tato výzva byla stěžovateli doručena. Kasační stížnost proto odmítl podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu