ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.52.2013:36
sp. zn. 4 Ads 52/2013 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: KRKA –
POLSKA Sp. z o. o., se sídlem Równolegla 5, Varšava, Polsko, zast. MUDr. M. D.,
proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2013,
č. j. 10 Ad 20/2010 – 78,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2013, č. j. 10 Ad 20/2010 – 78, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2010, č. j. MZDR 7400/2010, sp. zn. FAR: L35/2010,
věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci k rukám
jeho zmocněnce náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč.
[2] Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále též „Ústav“) ze dne 21. 12. 2009,
sp. zn. SUKLS183704/2009, kterým Ústav nevyhověl žádosti žalobce o změnu výše a podmínek
úhrady ze zdravotního pojištění léčivého přípravku, když podle §15 odst. 7 písm. e), §39b, §39c
odst. 2 písm. a), §39g a §39h zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění nezařadil
léčivý přípravek Prenewel 2 mg/0,625 mg a léčivý přípravek Prenewel 4 mg/1,25 mg do žádné
referenční skupiny a dále podle §15 odst. 7 písm. a), §39b, §39c odst. 2 písm. a), §39g a §39h
zákona o veřejném zdravotním pojištění změnil úhradu ze zdravotního pojištění pro léčivý
přípravek Prenewel 2 mg/0,625 mg na částku 89,70 Kč a pro léčivý přípravek
Prenewel 4 mg/1,25 mg na částku 119,40 Kč. Ústav podle §15 odst. 7 písm. b), §39b, §39c
odst. 2 písm. a), §39g a §39h zákona o veřejném zdravotním pojištění nestanovil žádné
podmínky úhrady.
[3] Proti výše uvedenému rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“)
včas kasační stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodnil
tvrzenou nezákonností kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu. Stěžovatel
vyjádřil přesvědčení, že rozsudek městského soudu napadá základní principy a pravidla řízení
o stanovení výše a podmínek úhrady z veřejného zdravotního pojištění pro léčivé přípravky,
jakož i konstantní rozhodovací praxi správních orgánů obou stupňů a jako takový je v krajním
případě způsobilý vyvolat ohrožení dalšího fungování tohoto systému, neboť může způsobit
praktickou neproveditelnost řízení o stanovení výše a podmínek úhrady ze zdravotního pojištění.
Upozornil na skutečnost, že argumentace žalobce je totožná s argumenty mnoha
jiných odvolatelů proti rozhodnutí Ústavu o stanovení výše a podmínek úhrady z veřejného
zdravotního pojištění a má za cíl zdržení právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí Ústavu tak,
aby nadále alespoň několik měsíců platila dříve stanovená úhrada z prostředků veřejného
zdravotního pojištění, která je v těchto případech vždy vyšší a tedy pro žalobce příznivější.
Zbývající argumentaci žalobce označil žalovaný za účelovou.
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl, že argumenty žalovaného, kterými podpořil tento svůj návrh, směřují
ve své podstatě do věcného posouzení kasační stížnosti jako takové. Přiznáním odkladného
účinku by tak Nejvyšší správní soud vlastně již dopředu presumoval meritorní rozhodnutí,
což není smyslem přiznání odkladného účinku, který má pouze dočasně odvrátit v důsledku
napadeného pravomocného rozhodnutí hrozící zásadní újmu stěžovatele. Podle žalobce
tak již z tohoto důvodu nemůže být návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyhověno. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že žalovanému nepřiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti žádná újma nehrozí, přičemž žalovaný ji ani nijak blíže nespecifikuje.
Poukázal na skutečnost, že kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze nebude
mít přímý dopad na výši úhrady léčivých přípravků Prenewel ze zdravotního pojištění,
neboť v mezidobí proběhlo u Ústavu další revizní řízení pod sp. zn. SUKLS192564/2009,
ve kterém byla úhrada dotčených léčivých přípravků změněna na současnou výši. Na výsledek
tohoto řízení nemá rozhodnutí Městského soudu v Praze žádný přímý vliv a systému zdravotního
pojištění a tím méně žalovanému, který není subjektem provádějícím proplácení léčivých
přípravků z veřejného zdravotního pojištění, žádná přímá újma nevznikne. K přesvědčení
žalovaného o účelovosti žalobcových argumentů žalobce uvedl, že posouzení povahy těchto
námitek je věcí správního soudu. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zamítl návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[7] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou
jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení.
Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel
zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatel újmu,
která by mu měla vzniknout, nijak nekonkretizoval. Důvodnost svých obav, že kasační stížností
napadený rozsudek městského soudu může způsobit praktickou neproveditelnost řízení
o stanovení výše a podmínek úhrady ze zdravotního pojištění, žalovaný žádným způsobem
nedoložil. Samotná okolnost, že stěžovatel je povinen respektovat závazný právní názor
městského soudu, s kterým nesouhlasí a který je odlišný od jeho stávající správní praxe, ani to,
že by v případě eventuelního zrušení napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní
rozhodnutí stěžovatele, nemůže znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele. V takovém případě by totiž musel
Nejvyšší správní soud přiznávat odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem
podaným žalovanými správními orgány, což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[12] Z důvodů uvedených výše proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu