ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.53.2013:19
sp. zn. 4 Ads 53/2013 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Z. P., zast. JUDr.
Vratislavem Klimentem, advokátem, se sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze
dne 28. 5. 2013, č. j. 73 Ad 28/2011 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Vratislavu Klimentovi, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce
1.573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 10. 2011, č. j. KUOK 111236/2011, Krajský úřad Olomouckého
kraje zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Přerova (dále též „správní
orgán prvního stupně“) ze dne 19. 8. 2011, č. j. HN/116346/2011. Správní orgán prvního stupně
svým rozhodnutím zamítl žádost žalobce o obnovu řízení, jež bylo pravomocně ukončeno
rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011, č. j. 7170/2011/PRR, o odejmutí doplatku na bydlení.
Žalovaný v odůvodnění uvedl, že nebyly naplněny podmínky podle §100 odst. 1 a 2
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tedy nenastaly skutečnosti, jež
by mohly být důvodem pro obnovu řízení, navíc nebyla dodržena lhůta pro podání žádosti
o obnovu řízení. Podle žalovaného byl žalobci na základě jeho žádosti příspěvek na bydlení odňat
dne 1. 12. 2010, neboť manželka žalobce získala finanční prostředky, v důsledku čehož přestali
být žalobce a jeho manželka od prosince 2010 osobami v hmotné nouzi. Žalovaný odmítl
námitku špatného zdravotního stavu žalobce, neboť nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobce
nemohl ve správním řízení samostatně vystupovat a hájit svá práva. Objektivní překážka
samostatného vystupování žalobce nebyla zjištěna ani v řízení o obnově řízení. Žalobce si již
dříve mohl zvolit zástupce, pokud byl přesvědčen, že nebyl schopen samostatně činit úkony.
Žalovaný nesdílel přesvědčení žalobce o tom, že jeho zdravotní stav měl být v daném řízení
přezkoumán znaleckým posudkem, neboť za dostatečný podklad pro rozhodnutí považoval
potvrzení ošetřujícího lékaře. Vyžádání znaleckého posudku by odporovalo zásadě procesní
ekonomie. Zdravotní stav žalobce není novou skutečností a nejde ani o skutečnost, která by měla
vliv na rozhodnutí. Podle žalovaného není žádná ze skutečností uvedených v žádosti o obnovu
řízení podřaditelná pod důvody pro obnovu řízení podle §100 odst. 1 správního řádu. Nutnost
splacení dluhů rodinným příslušníkům žalovaný rovněž neshledal důvodem pro obnovu řízení
a dodal, že žalobce měl získané finanční prostředky využít k zabezpečení svých základních potřeb
a nikoliv na úhradu dluhů. Žalovaný dále poukázal na to, že se žalobce domáhal obnovy řízení,
ve kterém bylo plně vyhověno jeho návrhu.
Vzhledem k tomu, že s účinností od 1. 1. 2012 přešla na základě zákona č. 366/2011 Sb.
působnost krajských úřadů rozhodovat o odvolání m. j. ve věcech dávek pomoci v hmotné nouzi
na Ministerstvo práce a sociálních věcí, stalo se tímto dnem ministerstvo procesním nástupcem
žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje [srov. §69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého žalovaným je správní
orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla]. Již
v žalobním řízení tedy Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako se žalovaným jednal
místo Krajského úřadu Olomouckého kraje s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5. 2013,
č. j. 73 Ad 28/2011 - 52, žalobu zamítl. V odůvodnění soud poukázal na to, že obnova řízení
je mimořádným opravným prostředkem, a uvedl, že pojem „dříve neznámé skutečnosti“
je zapotřebí chápat v objektivním smyslu jako skutečnosti, které účastník řízení skutečně znát
nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit. Soud se ztotožnil se žalovaným, který neshledal
důvody pro nařízení obnovy řízení. Vyplacení doplatku důchodu manželce žalobce není
skutečnost, kterou žalobce nemohl v původním řízení uplatnit. Tvrzení o nevyplácení dávek
žalobce nijak neodůvodnil, nedoložil a neuvedl, jakým způsobem správní orgány porušily zákon.
Nová není podle soudu ani skutečnost, že žalobce použil doplatek důchodu manželky na úhradu
dluhů. Žalobce sám netvrdil nic, z čeho by bylo možné dovodit, že tyto skutečnosti nemohl
uplatnit ve správním řízení o odnětí doplatku na bydlení. Žalobcovy důvody pro nařízení obnovy
řízení neměly k řízení vztah a nesplňovaly ani zákonné podmínky skutkových zjištění pro obnovu
řízení. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud uvedl, že se k němu vyjádřil ošetřující lékař
žalobce a popřel, že by žalobce nebyl orientovaný a odpovědný za své činy. Soud podotkl,
že odnětí předmětné dávky nezáviselo na vůli žalobce a bylo o něm rozhodnuto na základě toho,
že po obdržení doplatku důchodu manželky přestal být žalobce osobou v hmotné nouzi. Soud
navíc podotkl, že k nařízení obnovy řízení je třeba, aby splnění zákonných podmínek pro nařízení
obnovy odůvodňovalo jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, přičemž v souzené
věci nebylo splněno ani toto kriterium. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti se žalobce (dále jen „stěžovatel“) neztotožnil s tvrzením,
že mu byly dávky pomoci v hmotné nouzi odňaty na jeho vlastní žádost. Namítal, že takový krok
by nikdy neučinil, neboť je osobou chatrného zdraví a bez právního vzdělání. Uvedl, že toliko
podepsal předloženou listinu, aniž by byl poučen o následcích tohoto kroku. Soud dále
bagatelizoval stěžovatelův zdravotní stav; stěžovatel přitom užívá léky ovlivňující jeho schopnost
vnímat a tyto léky rovněž špatně snáší. Zamítnut byl i návrh na provedení důkazu znaleckým
posudkem z oblasti zdravotnictví, který by komplexně odpověděl na sporné otázky ohledně
zdravotního stavu stěžovatele a mohl objektivně prokázat, že stěžovatel nebyl schopen řádně
převzít zásilku, která mu byla doručena fikcí. Soud nezohlednil ani fakt, že stěžovatel i jeho
manželka byli zbaveni jakékoliv sociální pomoci po dobu 18 měsíců u stěžovatele a 7 měsíců
u jeho manželky. V té době byli zcela odkázáni na pomoc a půjčky poskytnuté známými
a rodinou, což je uvedlo do dlouhodobě nepříznivé situace. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a jejím doplnění. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle
kterého „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován
správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti potřebné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011, č. j. 7170/2011/PRR, správní orgán prvního stupně
odňal stěžovateli dávku doplatek na bydlení od 1. 12. 2010. V odůvodnění uvedl, že se stěžovatel
dne 5. 1. 2011 dostavil k úřednímu jednání a požádal o odnětí doplatku na bydlení od 1. 12. 2010,
neboť jeho manželka v prosinci 2010 obdržela doplatek důchodu ve výši 91.740 Kč.
Podáním dne 29. 7. 2011 stěžovatel uplatnil návrh na obnovu řízení skončeného
pravomocným rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011, č. j. 7170/2011/PRR. Do protokolu dne
10. 8. 2011 doplnil, že správní orgán nevzal v úvahu skutečnost, že v době před obdržením
doplatku k důchodu nebyla stěžovateli poskytována žádná sociální pomoc po dobu cca 18 měsíců
a jeho manželce po dobu 7 až 8 měsíců. Aby mohli uspokojit své základní životní potřeby, byli
nuceni se zadlužit. Doplatek důchodu použili k částečné úhradě vzniklého dluhu.
Podle sdělení MUDr. L. K., všeobecného praktického lékaře, je stěžovatel na všech
opakovaných kontrolách velmi orientovaný, vše chápe a jeho zdravotní stav v žádném případě
není takový, že by nebyl schopen posoudit své činy a nést za ně odpovědnost.
Rozhodnutím ze dne 19. 8. 2011, č. j. HN/116346/2011, správní orgán prvního stupně
zamítl žádost žalobce o obnovu řízení pravomocně ukončeného rozhodnutím ze dne 25. 1. 2011,
č. j. 7170/2011/PRR. V odůvodnění správní orgán prvního stupně neshledal splnění podmínek
pro nařízení obnovy řízení ani dodržení lhůty pro podání žádosti. Dále uvedl, že u ošetřujícího
lékaře stěžovatele bylo zjištěno, že užívání velkého množství léků v žádném případě nevyvolává
iracionálnost jeho myšlení.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Krajský úřad
Olomouckého kraje žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6. 10. 2011,
č. j. KUOK 111236/2011, sp. zn. KÚOK/101651/2011/OSV-SP/7204.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé
námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §100 odst. 1 správního řádu „[ř]ízení před správním orgánem ukončené pravomocným
rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení
uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které
bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo
rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem prolamujícím účinek právní moci
rozhodnutí. Okamžik právní moci je přitom důležitým momentem z hlediska právní jistoty
a stability všech subjektů veřejné správy. Do pravomocného rozhodnutí je proto možno
zasáhnout jen za zcela mimořádných a zákonem striktně specifikovaných podmínek. Správní řád
proto důvody pro povolení obnovy stanovuje taxativním způsobem. Teprve za splnění zákonem
stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na povolení obnovy řízení.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[c]itované ustanovení slouží
k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu, které byly způsobeny tím, že nebyly známy všechny
skutečnosti a důkazy nutné pro náležité posouzení věci. Při uplatnění tohoto důvodu obnovy řízení je tedy nutné
označit skutečnosti a důkazy, které existovaly již v době původního správního řízení, avšak byly správním
orgánům neznámé, a které by vedly k takovému zjištění stavu věci, jež by vzbudilo pochybnost o správnosti
pravomocného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010,
č. j. 6 As 39/2009 - 74, publikovaný pod č. 2144/2010 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud shledal, že žádný ze stěžovatelem uplatněných důvodů pro obnovu
řízení neodpovídá požadavkům ustanovení §100 odst. 1 správního řádu, neboť se jedná
o skutečnosti, které stěžovatel mohl uplatnit v původním pravomocně skončeném řízení, nebo
tyto skutečnosti nemohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.
Stěžovatel totiž již před vydáním rozhodnutí o odnětí doplatku na bydlení věděl,
že doplatek důchodu s manželkou použili na úhradu dluhů; sám tvrdí, že se tak stalo v prosinci
2010. Stejně tak stěžovatel v dané době věděl, že před vyplacením doplatku důchodu byl on i jeho
manželka po dobu několika měsíců bez jakékoliv sociální pomoci. Musel si být rovněž vědom
svého zdravotního stavu. Všechna tato tvrzení stěžovatel mohl uplatnit již v okamžiku, kdy
správnímu orgánu prvního stupně oznamoval, že jeho manželce byl vyplacen doplatek důchodu,
tj. v prosinci 2010, resp. počátkem ledna 2011, a proto nemohou být důvodem pro obnovu řízení
ve smyslu ustanovení §100 odst. 1 správního řádu.
Další stěžovatelem uplatněné skutečnosti nemohly obstát jako důvody pro obnovu řízení,
neboť nebyly způsobilé ovlivnit řešení právní otázky, která byla předmětem pravomocného
rozhodnutí napadeného žádostí o obnovu řízení. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního
stupně odňal stěžovateli dávku doplatek na bydlení od 1. 12. 2010. Stěžovatel nebyl v rozhodném
období osobou v hmotné nouzi ve smyslu ustanovení §2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, neboť jeho manželka, tj. společně posuzovaná
osoba, obdržela doplatek důchodu ve výši 91.740 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
v rozhodném období nesplňoval podmínky pro vznik nároku na doplatek na bydlení, správní
orgán prvního stupně nemohl rozhodnout jinak než vyslovit, že se dávka odnímá. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu proto není podstatné, zda stěžovatel požádal o odnětí dávky,
či nikoliv. Při absenci takové žádosti by správní orgán prvního stupně musel rozhodnout o odnětí
dávky z úřední povinnosti. Rovněž není podstatné, jakým způsobem bylo předmětné rozhodnutí
stěžovateli doručeno; fikce doručení nemá žádný vliv na výrok a obsah rozhodnutí o odnětí
dávky.
Pokud jde o zdravotní stav stěžovatele, Nejvyšší správní soud ve shodě se správními
orgány a krajským soudem považuje za dostačující vyjádření praktického lékaře, jehož pacientem
stěžovatel v dané době byl. MUDr. K. hodnotil stěžovatele jako velmi orientovaného
a schopného posoudit své činy a nést za ně odpovědnost. Ani sám stěžovatel svým jednáním
v průběhu správního řízení i řízení před soudy nezavdal příčinu k pochybnostem o své
způsobilosti samostatně jednat a hájit své zájmy. Stěžovateli navíc nic nebránilo v tom, aby
se v řízení nechal zastoupit, což také později - v řízení o žádosti o obnovu řízení - učinil. Za dané
procesní situace proto podle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo třeba vyhotovovat
znalecký posudek o zdravotním stavu stěžovatele.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud zcela správně vyhodnotil, že skutečnosti,
které stěžovatel uvedl v žádosti o obnovu řízení, nejsou nové, dříve neznámé, a že se ani nejedná
o skutečnosti, které stěžovatel nemohl v původním řízení uplatnit. K tomu Nejvyšší správní soud
doplňuje, že stěžovatelova tvrzení nemohla ani ovlivnit řešení otázky, jež byla předmětem
pravomocně skončeného řízení. Je tedy nesporné, že zákonné důvody pro obnovu řízení o odnětí
dávky doplatek na bydlení nebyly splněny.
Stěžovatelem namítané nesprávné posouzení právní otázky Nejvyšší správní soud
nezjistil, důvodnost kasačních námitek tedy nebyla prokázána. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci
ze dne 28. 5. 2013, č. j. 73 Ad 28/2011 - 52, podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl jako
nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první a §120
s. ř. s. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly
a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení.
Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele a náhrada jeho hotových výdajů byla
stanovena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů. Zástupce stěžovatele učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby podle
§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (doplnění kasační stížnosti), za který mu náleží odměna
ve výši 1.000 Kč podle §9 odst. 2 a §7 advokátního tarifu a režijní paušál podle §13 odst. 3
advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty,
a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí
21 % z částky 1.300 Kč, tj. 273 Kč. Zástupci stěžovatele bude vyplacena částka 1.573 Kč z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního
zastoupení stěžovatele, který je osvobozen od soudních poplatků, nese stát (srov. §35 odst. 8
a §60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu