ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.54.2013:12
sp. zn. 4 Ads 54/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Z. P., zast. JUDr.
Vratislavem Klimentem, advokátem, se sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze
dne 28. 5. 2013, č. j. 73 Ad 12/2013 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Vratislavu Klimentovi, advokátovi,
se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti
ani náhrada hotových výdajů.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 5. 2013,
č. j. 73 Ad 12/2013 - 59, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého
kraje ze dne 6. 10. 2011, č. j. KUOK 110465/2011, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
a potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení ve věci odnětí příspěvku na živobytí.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a přislíbil její
doplnění po poradě se svým právním zástupcem.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 6. 2013, č. j. 4 Ads 54/2013 - 8, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro
které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu. Současně stěžovatele poučil o tom,
že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, soud ji odmítne. Předmětné usnesení
Nejvyšší správní soud doručil zástupci stěžovatele dne 27. 6. 2013, stanovená lhůta tudíž uplynula
dne 29. 7. 2013 [srov. §40 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Zástupce stěžovatele na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a Nejvyšší
správní soud dospěl po posouzení obsahu podání stěžovatele k závěru, že kasační stížnost
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“ Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda
senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání
v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Podaná kasační stížnost je neurčitá a nekonkrétní, v jejím textu stěžovatel neuvedl žádný
konkrétní důvod, pro který rozsudek krajského soudu napadá. Z textu kasační stížnosti tak není
seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost tohoto rozsudku, resp. jaká konkrétní
pochybení krajskému soudu vytýká.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s.
povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně
tento důvod obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného
důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci
neučinil. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel,
které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Pro
podporu tohoto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat
možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byl
poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené lhůtě
neodstranil, ačkoliv je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil důvody
napadení rozsudku krajského soudu, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není
možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu hotových
výdajů ani odměnu za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti, neboť zástupce
stěžovatele svou pasivitou způsobil, že kasační stížnost nebyla doplněna a nemohla být věcně
projednána, čímž popřel smysl svého ustanovení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu