ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.76.2013:36
sp. zn. 4 Ads 76/2013 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: B. Š., zast. Mgr.
Vladimírem Štolem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2013, č. j. 2 Ad 28/2013 –
45,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2013,
č. j. 2 Ad 28/2013 – 45, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím vydaným dne 27. 2. 2013, č. j. 725 717 1977/43091-ŘT (dále jen „napadené
rozhodnutí“), zamítla žalovaná námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 4. 12. 2012, č. j. 725 717 1977. Tím bylo na základě §56 odst. 1 písm. d)
a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, rozhodnuto tak, že se žalobkyni
od 10. 1. 2013 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod
pro invaliditu druhého stupně, přičemž invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně byl
stanoven na 4.857 Kč měsíčně. Posudkem lékaře oddělení lékařské posudkové služby Okresní
správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 2. 10. 2012 byla žalobkyně podle §39 odst. 2 písm. b)
zákona o důchodovém pojištění uznána od téhož dne uznána invalidní pro invaliditu druhého
stupně, protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní
schopnost o 60 %.
[2] V napadeném rozhodnutí vyšla žalovaná z posouzení zdravotního stavu žalobkyně,
jež dne 15. 2. 2013 provedl lékař České správy sociálního zabezpečení, oddělení lékařské
posudkové služby. Ten dospěl k závěru, že posudkový závěr lékaře oddělení lékařské posudkové
služby Okresní správy sociálního zabezpečení Písek vycházel z objektivního zjištění zdravotního
stavu žalobkyně a jeho funkčních důsledků a jako takový jej lze potvrdit. Ve svém posudku
konstatoval, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu §26
zákona o důchodovém pojištění, který omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pokles její
pracovní schopnosti; žalobkyně byla shledána invalidní dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, nejednalo se však již o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu druhého stupně dle §39
odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti byla
shledána distální dystonie pravostranných končetin s maximem postižení distální pravé ruky,
vše v terénu dětské mozkové obrny, tedy postižení uvedené v kapitole VI. položce 8 písm. i)
přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity,
pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 – 70 %. S ohledem na tíži
postižení, komorbidity i kvalifikační potenciál žalobkyně lékař České správy sociálního
zabezpečení vyhotovující tento nový posudek zvolil střed těchto hodnot ve výši 60 %.
[3] Proti napadenému rozhodnutí žalované podala ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích žalobkyně dne 18. 4. 2013 žalobu, v níž se domáhala jeho zrušení. Poukázala v ní
na obtíže, kterými trpí, přičemž vyjádřila nesouhlas se závěry předchozího posouzení svého
zdravotního stavu. Podle jejího názoru se u ní jedná o pokles pracovní schopnosti v důsledku
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu invalidity třetího stupně.
[4] Krajský soud si vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Českých Budějovicích. Ta v posudku ze dne 13. 6. 2013 učinila diagnostický souhrn, dle něhož
se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byly
v době vydání napadeného rozhodnutí zejména dětská mozková obrna, pravostranná
hemidystonie těžkého stupně, středně těžká až těžká spastická hemiparesa vpravo s maximem
postižení akra pravé horní končetiny, zkrat pravé dolní končetiny o 2,5 cm; žalobkyně je rovněž
po korekční operaci pro pes equinovarus provedené v roce 1976. Ostatní komorbidita (epilepsie
a Bechtěrevova choroba) aktivní hybnost žalobkyně výrazně neomezují a nemají podstatný vliv
na její pracovní schopnost. Zjištěná rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole
VI. položka 8 písm. i) vyhlášky o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti
stanovena v rozmezí 50 – 70 %. Posudková komise s přihlédnutím k obtížím a profesi žalobkyně
stanovila pokles její pracovní schopnosti na 70 %, neshledala však důvod pro použití §3 vyhlášky
o posuzování invalidity; konstatovala proto, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného
rozhodnutí invalidní dle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo přitom o invaliditu
třetího stupně podle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Vznik invalidity
třetího stupně byl u žalobkyně stanoven od 20. 3. 2013.
[5] V napadeném rozsudku vyšel krajský soud především právě z posudku Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích a dospěl k závěru,
že přezkoumávané rozhodnutí žalované bylo vydáno v rozporu s §39 odst. 1 a 2 zákona
o důchodovém pojištění, když jím byly zamítnuty námitky žalobkyně směřující proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 12. 2012, kterým jí byla snížena výše invalidního
důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, protože
podle posudkového zhodnocení se u ní jedná o invaliditu třetího stupně. Z toho důvodu krajský
soud napadené rozhodnutí žalované pro vady řízení podle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (s. ř. s.) zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, neboť podle jeho závěru
žalobkyně v případě, že získala potřebnou dobu pojištění, splňuje zákonné předpoklady
pro dávku ve formě invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a to od 20. 3. 2013.
[6] Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační
stížností, kterou opřela o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť podle jejího
názoru je napadený rozsudek nepřezkoumatelný z důvodu nesrozumitelnosti a nedostatku
důvodů. Stěžovatelka poukázala na to, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Českých Budějovicích v části posudku „Výrok a odůvodnění“ sice konstatuje, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 27. 2. 2013 byla žalobkyně invalidní ve třetím stupni invalidity,
z čehož plyne, že ke změně invalidity nedošlo; na druhé straně však posudek současně stanoví
datum změny invalidity na třetí stupeň dnem 20. 3. 2013, což naopak předpokládá, že v době
vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o invaliditu jiného stupně než třetího.
Posudek však neuvádí, k jakému závěru posudková komise dospěla při posuzování míry poklesu
pracovní schopnosti žalobkyně za období od 2. 10. 2012 do 19. 3. 2013. Z těchto důvodů
stěžovatelka nemůže považovat takový posudek za úplný a přesvědčivý. Ani krajský soud přitom
míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky za uvedené období žádným způsobem nestanovil
a nezdůvodnil. Z toho důvodu je stěžovatelka přesvědčena, že soud nemůže zrušit žalobou
napadené rozhodnutí, když jednoznačně neprokázal, že žalobkyni ke dni vydání tohoto
napadeného rozhodnutí náležel invalidní důchod pro invaliditu jiného než druhého stupně
a v jiné výši. Proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo ve věci po jeho zrušení sám rozhodl.
[7] Ke kasační stížnosti připojila stěžovatelka i návrh na přiznání odkladného účinku,
který odůvodnila tak, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu, jímž bylo
napadené rozhodnutí stěžovatelky zrušeno, dostane se věc do stadia nového posouzení žaloby,
v němž může krajský soud rozhodnout opačně, což by mělo za následek, že původní rozhodnutí
stěžovatelky „obživne.“ Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by však nebylo
současné zrušení rozhodnutí stěžovatelky vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku
krajského soudu, v důsledku čehož by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí v téže věci.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 9. 2013, č. j. 4 Ads 76/2013 – 27, návrh stěžovatelky
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl, neboť stěžovatelka neprokázala naplnění
zákonných předpokladů nutných pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; zejména
nekonkretizovala újmu, která by jí nepřiznáním odkladného účinku měla vzniknout.
[8] Žalobkyně se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřila.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal
důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] V dané věci je spornou otázkou posouzení invalidity žalobkyně v období mezi 2. 10. 2012
a 19. 3. 2013, respektive to, zda invalidita třetího stupně u stěžovatelky nadále trvala, případně
dne 2. 10. 2012 zanikla (změnila se na invaliditu druhého stupně) a ke dni 20. 3. 2013 (případně
26. 2. 2013) opětovně vznikla.
[12] Podle §78 odst. 4 až 6 s. ř. s. zruší -li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu
řízení žalovanému. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím
nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám
prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.
[13] V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že posouzení zdravotního stavu
a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou (včetně určení data vzniku,
trvání, zániku či změny invalidity), k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy
obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických
osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik plné či částečné
invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou
stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá
za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí
klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného invalidního
důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková
komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným
posuzovaným, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity a tyto posudkové závěry
jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti
posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit
vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne
9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58, www.nssoud.cz).
[14] V dané věci Nejvyšší správní soud z posudku Posudkové komise MPSV v Českých
Budějovicích ze dne 13. 6. 2013, jenž je založen ve spise krajského soudu, zjistil, že za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla shledána dětská mozková
obrna, pravostranná hemidystonie těžkého stupně, spastická hemiparesa vpravo středně těžká
až těžká s maximem postižení akra pravé horní končetiny, zkrat pravé dolní končetiny o 2,5 cm
a stav po korekční operaci pro pes equinovarus v roce 1976. Zjištěná rozhodující příčina
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí
stěžovatelky odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI. položce 8 písmeno i)
vyhlášky o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí
50 – 70 %, přičemž posudková komise stanovila tento pokles na 70 %. V tomto směru posudku
posudkové komise MPSV nelze nic vytknout.
[15] Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že předmětný posudek posudkové komise
MPSV není přesvědčivý, logický a úplný ve vztahu k otázce, zda invalidita třetího stupně
u žalobkyně ke dni 2. 10. 2012, kdy posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení
v rámci kontrolní lékařské prohlídky dospěl k závěru, že došlo ke změně invalidity na invaliditu
druhého stupně, nadále trvala. Posudek posudkové komise se k této otázce nijak nevyjadřuje
a ponechává tak otevřenou možnost, že uvedený posudkový závěr posudkového lékaře okresní
správy sociálního zabezpečení byl správný a že od 2. 10. 2012 trvala u žalobkyně pouze invalidita
druhého stupně, která se následně opět změnila na invaliditu třetího stupně. Zde je posudek
posudkové komise dále nejednoznačný v tom, že není jasné, k jakému datu by opětovná změna
na invaliditu třetího stupně měla nastat. V posudku se totiž na některých místech hovoří o tom,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí stěžovatelky (tj. 26. 2. 2013) byla žalobkyně invalidní
v třetím stupni, na jiném místě se naopak uvádí jako den změny invalidity na invaliditu třetího
stupně 20. 3. 2013. K tomu ovšem neuvádí text posudku žádné skutečnosti, z nichž by
posudková komise mohla dovozovat takovéto změny zdravotního stavu žalobkyně (tj. jeho
posudkově relevantní zlepšení, případně stabilizaci a následné zhoršení). Pokud by datum změny
stupně invalidity mělo být skutečně 20. 3. 2013, čemuž by nasvědčovalo i datum zprávy
z neurologického vyšetření MUDr. R., Nemocnice Písek, z něhož posudková komise
mj. vycházela, pak by takové zjištění bylo z hlediska soudního přezkumu napadeného rozhodnutí
stěžovatelky nepodstatné, neboť soud vychází ze skutkového stavu, jaký zde byl k datu vydání
rozhodnutí správního orgánu, tj. 26. 2. 2013 (srov. §75 odst. 1 s. ř. s.). Jak vyplývá z odůvodnění
napadeného rozsudku, krajský soud se zjevně přiklonil k posledně uvedené variantě (tj. opětovný
vznik invalidity třetího stupně k 20. 3. 2013), ačkoli posudek v této části je zjevně vnitřně
rozporný.
[16] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že otázka, zda byla žalobkyně ke dni 2. 10. 2012
až do vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní v třetím stupni, případně zda se invalidita
v souladu se zjištěním posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení změnila
na invaliditu druhého stupně a následně opět na invaliditu třetího stupně je významná jednak
pro doplacení invalidního důchodu, který přinejmenším v lednu a únoru 2013 byl žalobkyni
vyplácen ve výši odpovídající invaliditě druhého stupně, jednak případně i pro posouzení doby
pojištění.
[17] Nezbývá tedy než konstatovat, že posudek posudkové komise MPSV není v otázce trvání
nebo změny invalidity žalobkyně srozumitelný, jednoznačný, logický a úplný, jak vyžaduje
ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu citovaná výše. Nejvyšší správní soud pak tyto
nejasnosti a rozpory v posudku nemůže nahradit vlastní úvahou, neboť k tomu nemá potřebné
odborné znalosti. Pokud krajský soud výše uvedené nejasnosti, respektive rozpory v posudku
posudkové komise MPSV neodstranil např. výzvou k doplnění či vysvětlení posudku
posudkovou komisí, pak je jeho rozhodnutí zatíženo v důsledku podstatné vady řízení
nepřezkoumatelností [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[18] Nejvyšší správní soud z těchto důvodů napadený rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil
mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud v dalším řízení odstraní výše uvedené vady posudku
posudkové komise MPSV tak, že posudkovou komisi vyzve k doplnění posudku v naznačeném
směru. Následně krajský soud ve věci znovu rozhodne na základě takto správně zjištěného
skutkového stavu.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[19] Vzhledem k tomu, že kasační námitka stěžovatelky uspěla, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost je důvodná, a proto byl rozsudek krajského soudu dle §110 odst. 1
s. ř. s. zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud bude vázán
závazným právním názorem, který v této věci Nejvyšší správní soud vyslovil (§110 odst. 4
s. ř. s.).
[20] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
o žalobě (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu