ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.83.2013:35
sp. zn. 4 Ads 83/2013 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: L. Š., zast. Mgr. Jiřím
Zrůstkem, advokátem, se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, č. j. 34 Ad 42/2012 - 74,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, č. j. 34 Ad 42/2012 - 74,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řízení před správním orgánem
(1) Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012, č. j. 610 306 1833, podle §56 odst. 1 písm. d)
a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), snížila žalobci od 6. 5. 2012 výši invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Vyškov ze dne 9. 3. 2012 již žalobce není invalidní pro invaliditu třetího stupně podle §39 odst. 2
písm. c) zákona o důchodovém pojištění, nýbrž jen pro invaliditu prvního stupně podle písmena
a) téhož ustanovení, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho pracovní schopnost o 35 %.
(2) Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2012, č. j. 610 306 1833/47091-SD, žalovaná zamítla námitky
a potvrdila uvedené rozhodnutí prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách žalovaná
uvedla, že si pro účely námitkového řízení nechala od své posudkové lékařky vypracovat posudek
o invaliditě ze dne 28. 6. 2012. V něm posudková lékařka vycházela ze zdravotnické dokumentace
ošetřujícího lékaře žalobce i z dalších zpráv odborných lékařů. Míru poklesu pracovní schopnosti
žalobce sice oproti posudku okresní správy sociálního zabezpečení stanovila na 45 %,
avšak na základě správné aplikace posudkových kritérií dospěla ke stejnému závěru o toliko
invaliditě prvního stupně žalobce. Zdravotní stav žalobce byl podle žalované v námitkovém
řízení posouzen komplexně nad rámec jeho námitek a i po tomto přezkumu je nutné setrvat
na závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro ponechání invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně.
Řízení před krajským soudem
(3) V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce namítl nesprávnost
posudků okresní správy sociálního zabezpečení i žalované, neboť v nich byla nesprávně
aplikována posudková kritéria a nebyla zhodnocena jeho celková výkonnost, pohyblivost
a schopnost vykonávat denní aktivity. V popředí zdravotních obtíží stojí roky trvající chronické
onemocnění, jehož vyléčení není možné a způsobuje ztrátu schopnosti výkonu soustavné
výdělečné činnosti. O této skutečnosti svědčí znalecký posudek z oboru posudkového lékařství
MUDr. Vítězslava Lorence, jakož i neurologické a revmatologické nálezy, které byly předloženy
v žalobním řízení. Jeho zdravotní stav odpovídá minimálně druhému stupni invalidity.
(4) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 7. 2013, č. j. 34 Ad 42/2012 - 74, žalobu
jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že si pro účely
přezkumného soudního řízení opatřil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Brně (dále jen „posudková komise v Brně“) ze dne 25. 2. 2013 a posudek Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „posudková komise
v Hradci Králové“) ze dne 18. 6. 2013. Obě posudkové komise shodně označily za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce systémový lupus erythematodes,
toto zdravotní postižení podřadily pod kapitolu XIII, oddíl D, položku 1, písm. b) Přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity - dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“) a stanovily míru poklesu
pracovní schopnosti žalobce na horní hranici tam uvedeného rozpětí ve výši 35 %,
kterou vzhledem k jeho dalším zdravotním postižením zvýšily o deset procentních bodů
na celkových 45 %.
(5) Posudky posudkových komisí označil soud za úplné, přesvědčivé a obsahující správné
závěry. Pro žalobce příznivější hodnocení zdravotního stavu a jeho funkčního dopadu
na pracovní schopnost nejsou naplněna všechna posudková kritéria uvedená v kapitole XIII,
oddílu D, položce 1, písm. c) či d) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. kvůli absenci funkčně
významného postižení vnitřních orgánů, malé progresi onemocnění a mírnému kolísání aktivity.
Posudkové komise zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti žalobce nehodnotily šablonovitě,
nýbrž komplexně s přihlédnutím ke všem relevantním posudkovým kritériím. Dále náležitě
vysvětlily, proč předchozí uznání invalidity třetího stupně bylo posudkovým omylem.
(6) Posudková komise v Hradci Králové zaujala také stanovisko ke znaleckému posudku
MUDr. Vítězslava Lorence, soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového
lékařství, ze dne 22. 12. 2012 (dále jen „znalecký posudek ze dne 22. 12. 2012“), který rozhodné
zdravotní postižení žalobce kvalifikoval podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. d)
Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Podle posudkové komise v Hradci Králové znalec hodnotil
spíše to, co nastane v budoucnu, pokud se dostaví ataka či jiná zdravotní komplikace,
ačkoliv v dané věci bylo rozhodující hodnocení zdravotního stavu žalobce do minulosti,
tedy k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
(7) Podle soudu lze tedy vycházet ze shodného závěru posudkových komisí,
že k tomuto datu byl žalobce invalidní pouze pro invaliditu prvního stupně.
Kasační stížnost a rozsah přezkumu napadeného rozsudku
(8) Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem
stanovené lhůtě kasační stížnost. V ní namítl, že podle závěru znalce z oboru posudkového
lékařství MUDr. Vítězslava Lorence není fakticky schopen soustavné výdělečné činnosti, práci
nemůže vykonávat ani na částečný úvazek, tento stav je dlouhodobý a trvá i v současnosti.
Uvedený závěr potvrzuje i vyjádření jeho privátního revmatologa MUDr. A. H., který ho ošetřuje
již od roku 2003 a má tedy nejrozsáhlejší informace o jeho zdravotním stavu. MUDr. H. ve svém
vyjádření uvedl, že se revmatologií zabývá již třicet let a za svoji praxi měl několik pacientů
s touto velice závažnou chorobou. Podle jeho názoru by u posuzovaného i po krátkodobé zátěži
následovalo zhoršení nejprve hybnosti provázané teplotami, což nastává i v současné době při
jakékoliv běžné činnosti. MUDr. H. též uvedl, že v důsledku požívání velkého množství léků je
vývoj onemocnění nejistý a jeho prognóza nejistá.
(9) Dále stěžovatel namítl, že vyšetření, která absolvoval za účelem vypracování posudků
posudkových orgánů, většinou neprobíhala za účasti revmatologů a trvala jen deset minut. Během
nich jej posudkoví lékaři jen poklepali kladívkem na některé části těla, sledovali chůzi po ordinaci
a dotazovali se na jeho zdravotní stav, aniž vykazovali znalost jeho zdravotní dokumentace.
Tato ambulantní vyšetření bez použití příslušných lékařských přístrojů tedy nemohou
korespondovat s rozsáhlými vyšetřeními prováděnými v průběhu mnoha let jeho privátním
revmatologem. Dále příslušné posudky vždy vypracovaly posudkové komise, které mají vůči
žalované nadřízené nebo podřízené postavení, což nelze považovat za objektivní posouzení
jeho zdravotního stavu. Navíc tyto posudky a posudek znalce z oboru posudkového lékařství
se diametrálně liší, a proto měl být vypracován revizní znalecký posudek soudním znalcem
z oboru revmatologie.
(10) Konečně stěžovatel namítl, že nesprávným posouzením zdravotního stavu a ponecháním
invalidního důchodu pouze pro invaliditu prvního stupně je vystaven stavu hmotné nouze
a že si s největší pravděpodobností nebude schopen nalézt žádnou práci. O tom ostatně svědčí
nejlépe skutečnost, že po celou dobu evidence na úřadu od května 2012 nezískal zaměstnání
odpovídající jeho zdravotním omezením. I kdyby však takovou práci našel, vystavil
by se nadměrnému riziku zhoršení zdravotního stavu či dokonce úmrtí.
(11) S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, č. j. 34 Ad 42/2012 - 74, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
(12) Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
(13) Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Posuzování zdravotního stavu pro účely přezkumného soudního řízení
(14) Uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti uvedený v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., i když je stěžovatel nesprávně podřadil pod písmeno a) téhož ustanovení.
V nich totiž stěžovatel namítl nesprávnost posouzení svého zdravotního stavu posudkovými
komisemi. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat
za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity
ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání
nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.“. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS).
(15) Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem nebo při přiznání invalidního důchodu pro invaliditu nižšího
stupně musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik či snížení stupně invalidity,
a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací,
eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá za invalidního
či za invalidního pro vyšší stupeň invalidity. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním
řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán,
a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu
či o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu nižšího stupně, lze však považovat za úplný
a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými
skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem, vysvětlí důvod zániku nebo snížení
stupně invalidity a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící
či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost
nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou
odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61,
publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 – 58,
www.nssoud.cz).
Posudek soudního znalce
(16) V projednávané věci posudku posudkové komise předcházel znalecký posudek ze dne
22. 12. 2012, který byl vypracován na žádost stěžovatele. Soudní znalec z oboru zdravotnictví,
odvětví posudkového lékařství MUDr. Vítězslav Lorenc ve znaleckém posudku uvedl,
že v popředí obtíží stěžovatele je systémový lupus erythematodes (SLE). Jedná se o autoimunitní
onemocnění, při němž tělo napadá své vlastní tkáně a orgány. Nejčastěji bývají postiženy klouby,
ledviny, srdce, cévy a kůže, může být ale postižen kterýkoliv orgán. Příčina onemocnění není
zcela známa, kromě vlivů genetických a poruchy imunity se zřejmě na jeho vzniku podílejí další
faktory. Průběh onemocnění je chronicky progresivní se střídáním období relativního klidu
a stavů akutního vzplanutí aktivity nemoci. Jedná se o závažné onemocnění, jež člověka vážně
ohrožuje na zdraví i životě. Neléčené onemocnění většinou vede k rychlému úmrtí nemocného.
Průběh onemocnění je individuální od forem s relativně lehčím průběhem a dobrou odpovědí
na léčbu až po formy závažné vedoucí k předčasnému úmrtí. Léčba spočívá v aplikaci léků,
které zejména tlumí či modulují imunitní systém, avšak tyto léky mají řadu nežádoucích účinků.
Léky zpomalují progresi onemocnění a ve zvýšených dávkách mohou přerušit ataky náhlých
vzplanutí. Bez této léčby by onemocnění vedlo k dalším vážným zdravotním komplikacím
či k úmrtí. Onemocnění SLE je dlouhodobé, celoživotní, vyléčení není možné. Cílem léčby je
aspoň zastavit progresi onemocnění a navodit remisi, v méně příznivých případech alespoň
zpomalit nepříznivý vývoj choroby.
(17) U stěžovatele onemocnění SLE vzniklo v roce 1991 s projevy zánětu srdečního obalu,
jehož příčina byla tehdy neznámá. Stav se následně vícekrát opakoval. Vždy se jednalo o závažný
stav s ohrožením života a s nutností hospitalizace. Stav se stabilizoval až diagnostikováním
onemocnění jako SLE, resp. po zavedení adekvátní terapie. V současné době je stav z hlediska
této komplikace příznivě stabilizovaný, ovšem za cenu permanentního užívání výše popsaných
léků v maximálních přípustných dávkách. Stávající léčba je na hraně léčebných možností
pro udržení stěžovatele alespoň ve stávajícím zdravotním stavu, resp. při životě. Další
dlouhodobé navýšení uvedené medikace již není možné, přičemž jiná účinná léčba není známa.
(18) V posledních letech se u stěžovatele vyskytují trvalé otoky a bolesti kloubů nohou a rukou
kolísavé intenzity, ranní ztuhlost trvající až dvě hodiny, jsou popisovány i kožní projevy. Dále
jsou přítomny průvodní nespecifické příznaky, jako zvýšená únavnost, nechutenství, hubnutí,
dlouhodobě zvýšená teplota, zvětšení lymfatických uzlin, bolesti nebo otoky kloubů a svalů.
Tyto příznaky jsou projevem samotného onemocnění i nežádoucích účinků léků. U stěžovatele
došlo k rozvoji povšechné osteoporózy, pro kterou je dlouhodobě sledován a trvale léčen.
Podle posledního denzitometrického vyšetření je patrné jisté zlepšení, nicméně v oblasti jednoho
bederního obratle trvá velmi vysoké riziko zlomeniny. V posledních letech nedošlo k plné remisi
klinické, farmakologické ani laboratorní, na druhou stranu nejsou ale ani popisované závažné
exacerbace. Za závažný nežádoucí účinek léčby je třeba brát vznik herpetického virového
onemocnění na hrudníku, z dlouhodobého hlediska zejména osteoporózu a sníženou odolnost
k infekčním onemocněním.
(19) Celkově vzato se u stěžovatele jedná o závažné systémové onemocnění, jehož nepříznivý
průběh je tlumen jen za cenu maximálních dávek podávaných léků. Jde o závažný stav,
při němž sice bylo dosaženo vymizení stavů náhlých atak onemocnění, ale nebylo dosaženo
remise, jak po stránce klinické, tak i laboratorní a farmakologické. Stěžovatel je permanentně
ohrožen rizikem nové ataky, zvýšeným rizikem vzniku infekčního onemocnění s následným
těžkým průběhem, patologickými zlomeninami, aktuálně v oblasti bederní páteře. Latentně je
ohrožen i na životě. Jeho zdravotní stav pro celkovou slabost, bolesti pohybového aparátu,
nutnost omezení práce v kolektivu a nutnost izolace kvůli nebezpečí vzniku infekčních
onemocnění zásadně narušuje schopnost rekvalifikace i pravidelnou celoroční docházku
do zaměstnání, byť pouze na částečný úvazek.
(20) Z posudkového hlediska SLE popisuje vyhláška č. 359/2009 Sb. v kapitole XIII, oddílu
D, položce 1. Z důvodů výše popsaných je nutné zcela vyloučit možnost hodnocení
tohoto zdravotního postižení podle písmena a) či b) této položky, jelikož nejde o lehkou formu
ani o pouze lehké snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení. V úvahu přicházejí
pouze písmena c) či d) uvedené položky, přičemž příznaky a průběh SLE odpovídá uvedenému
popisu částečně pro jeho středně těžkou a částečně pro těžkou formu. Jelikož je onemocnění
trvale aktivní, léčebně těžko ovlivnitelné, je zde přítomna poroza skeletu, zejména obratle L4
s vysokým rizikem zlomeniny, jakož i faktická neschopnost manuální či duševní práce, je namístě
kvalifikace rozhodného zdravotního postižení spíše jako těžké formy SLE.
(21) Podle závěru soudního znalce je tedy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu D, položce 1,
písm. d) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Podle něho stanovil soudní znalec míru poklesu
pracovní schopnosti na 80 % a učinil závěr, že stěžovatel je invalidní pro invaliditu třetího stupně.
Dále uvedl, že za stávajícího zdravotního stavu se stěžovatel nemůže adaptovat na soustavnou
výdělečnou činnost, že není schopen rekvalifikace a že by případný výkon výdělečné činnosti
podstatným způsobem zvýšil riziko zhoršení jeho zdravotního stavu.
Posudek posudkové komise v Brně
(22) V řízení před krajským soudem byl vypracován posudek posudkové komise v Brně ze dne
25. 2. 2013. V jeho posudkovém zhodnocení se uvádí, že stěžovatel v letech 1990 a 1991 prodělal
opakovaně záněty osrdečníku s výpotkem nejasné etiologie, pro které byl hospitalizován, léčen
kortikoidy a uznán v únoru 1991 plně invalidním. Zdravotní stav se postupně lepšil a stabilizoval
a při kontrolní lékařské prohlídce v dubnu 1998 byl uznán již pouze částečně invalidním.
Po nasazené medikaci byl kardiálně stabilizovaný a funkční vyšetření neprokazovala závažné
postižení srdečních funkcí. Pro bolesti páteře byl léčen neurologem, nebyly ale přítomny
výpadové projevy, pouze přechodné projevy dráždění kořene S1 a na rentgenu páteře byly
degenerativní změny. V dalším období narůstaly kloubní potíže mající intermitentní charakter.
(23) V březnu 2003 po vyšetření otoku distální části pravého předloktí a následující bolesti
obou zápěstí bylo provedeno vyšetření revmatologem, který vyslovil podezření na systémový
lupus erythematodes. Proto byla nasazena příslušná medikace a stěžovatel zůstal nadále v péči
revmatologa. V laboratoři byla občas zvýšená sedimentace, medikace byla upravována
podle klinického a laboratorního nálezu, avšak nikdy nebyl popsán těžký funkční klinický kloubní
nález. V září 2007 podal stěžovatel žádost o plný invalidní důchod, ale byl nadále uznán
pouze částečně invalidním. V té době u něho přetrvávaly pálení na hrudníku, levostranná
symptomatologie, bolesti páteře, pobolívání kloubů, prosáknutí kloubů rukou a nohou, občas
zvýšená sedimentace. Nikdy nebylo popisováno závažné omezení funkce rukou či nohou.
Denzitometrické vyšetření v roce 2009 popisovalo osteoporózu L páteře, jinak osteopenii.
Na končetinách nebyla závažná symptomatologie, na páteři byla zjištěna porucha statodynamiky,
přetrvávalo tristní postižení levostranných končetin, kardiálně byl stěžovatel stabilizován.
Při kontrolní lékařské prohlídce v listopadu 2010 byl stěžovatel uznán invalidním v prvním
stupni.
(24) V lednu 2011 uplatnil stěžovatel žádost o vyšší stupeň invalidity, v únoru byl lékařem
okresní správy sociálního zabezpečení uznán invalidním třetího stupně pro osteoporózu L páteře
v oblasti L3-4, jinak osteopenii. Při tomto posouzení však došlo k posudkovému nadhodnocení,
neboť podle senzitometrických vyšetření z ledna 2011 šlo o těžké snížení kostní denzity
pouze v oblasti obratle L4, v L3 šlo o středně těžké snížení, jinak se jednalo o lehkou formu
postižení bez celotělového snížení kostní denzity do pásma těžké osteoporózy. Zlomeniny žeber
s tímto onemocněním ani nesouvisely. V systémovém onemocnění nebylo dokumentováno
závažné zhoršení kloubního a jiného nálezu, v dalším období přetrvávaly chronické subjektivní
potíže zad, kloubů, otoky rukou, nohou, bolesti na hrudníku, únava, zadýchávání se. Objektivně
nebylo popisováno závažné omezení funkce rukou či nohou, laboratorně nebyly výrazné
zánětlivé aktivity. Sedimentace byla zvýšena pouze v květnu 2012, v srpnu byl vykázán pokles.
Kardiálně byl stěžovatel stabilizovaný, neurologicky se jednalo o lehkou nestabilitu levostranných
končetin, denzitometrické vyšetření popisovalo nárůst denzity v oblasti L páteře, L 4 vykazovalo
těžké snížení kostní denzity, jinak pouze lehké snížení.
(25) Při kontrolní lékařské prohlídce v březnu 2012 byl stěžovatel uznán invalidní
pouze v prvém stupni. Po datu vydání rozhodnutí prodělal pásový opar v oblasti pravé části
hrudníku a krku, po stránce systémového onemocnění nedošlo k žádnému závažnému zhoršení.
(26) K posudku soudního znalce posudková komise v Brně uvedla, že systémový lupus
erythematodes je onemocnění, které je i při současných znalostech lékařské vědy nevyléčitelné,
nicméně je možné při adekvátní medikaci toto onemocnění stabilizovat, což se v případě
stěžovatele daří. Z posudkového hlediska je rozhodné, jakou skutečnou funkční poruchu
toto onemocnění způsobuje a pak následně jaký dopad má tato funkční porucha na pokles
pracovní schopnosti. U stěžovatele lupus zasáhl srdce, avšak po kardiální stránce je dlouhodobě
stabilizován bez závažné poruchy funkce srdce, což je doloženo odbornými kardiologickými
vyšetřeními. Popisovaný exantém na kůži nesnižuje výkonnost organismu, za dobu léčby
revmatologem nebyla přítomná vysoká laboratorní aktivita, zánětlivé markery byly v normě
či lehce zvýšené, významnější nikoliv vysoké zvýšení sedimentace bylo zaznamenáno
pouze několikrát. Nebyly zjištěny závažné změny v počtu leukocytů a v dalších laboratorních
hodnotách, nebylo prokázáno postižení ledvin se závažnou proteinurií, hematurií, funkční
omezení postižení kloubů nebylo závažného stupně, nebylo popisováno významné funkční
postižení v oblasti drobných kloubů rukou či dolních končetin.
(27) Systémové onemocnění není podle posudkové komise v Brně trvale vysoce aktivní,
nemůže být tedy hodnoceno podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1 písm. d) Přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., jak se uvádí ve znaleckém posudku. Není ani trvale středně aktivní s výraznější
poruchou funkce některých orgánů a systémů, ale je vleklé, pomalu progredující s kolísavou
aktivitou s lehkým snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení. Znalecký posudek je
proto velmi nadhodnocený.
(28) Podle posudkové komise v Brně bylo systémové onemocnění k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí dlouhodobě stabilizováno na úrovni chronických subjektivních potíží
i objektivního nálezu s přechodnými zhoršeními v oblasti kloubů rukou či nohou
bez dlouhodobě prokázané závažné poruchy funkce. Dlouhodobě nebylo přítomno významné
postižení srdeční funkce, neurologický nález na levostranných končetinách nevykazoval výrazné
příznaky postižení, vyrážka na kůži nesnižovala výkonnost organismu, nebylo prokázáno
postižení jiných orgánů či systémů, nebyla přítomna trvalá střední či vysoká aktivita onemocnění,
medikace byla dlouhodobě beze změn a její možnosti nebyly ještě zcela vyčerpány.
(29) Podle posudkové komise v Brně se jednalo o vleklou, pomalu progredující formu
s kolísavou aktivitou, nešlo o středně těžkou formu trvale středně aktivní s výraznější poruchou
funkce některých orgánů či systémů se závažným snížením celkové výkonnosti. Nejednalo
se o těžkou formu trvale vysoce aktivní, progredující léčebně těžko ovlivnitelnou s těžkou
poruchou funkce některých orgánů a systémů s neschopností jakéhokoliv zatížení. Na páteři
popisovaná porucha statodynamiky páteře byla bez přítomnosti funkčně významného
neurologického nálezu. Stav páteře i mozku byl stacionární. Nebylo dokumentováno středně
těžké ani těžké snížení celotělové kostní denzity se závažnými zlomeninami a nepříznivými
funkčními následky. Další zdravotní postižení nezpůsobovala funkční poruchu s dopadem
na pracovní schopnost stěžovatele.
(30) Rozhodné zdravotní postižení stěžovatele tedy posudková komise v Brně kvalifikovala
podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
a podle ní stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %, kterou s ohledem na ostatní
zdravotní postižení zvýšila o deset procentních bodů na celkovou výši 45 %. V pracovní
rekomandaci uvedla, že stěžovatel byl schopen vykonávat práci s podstatně menšími nároky
na tělesné schopnosti a že byl schopen rekvalifikace. Následně uzavřela, že stěžovatel byl ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí invalidní pouze v prvním stupni.
Výslech soudního znalce
(31) V žalobním řízení byl proveden i výslech soudního znalce MUDr. Vítězslava Lorence.
Ten při jednání soudu dne 25. 3. 2013 uvedl, že při vypracování znaleckého posudku vycházel
spíše z praktických dopadů onemocnění na schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti.
Poukázal na to, že onemocnění trvá od roku 1991 a od té doby stěžovatel nevykonával
soustavnou výdělečnou činnost, i když byl po určitou dobu hodnocen jako částečně invalidní.
Po konzultaci s revmatology a zhlédnutí zdravotní dokumentace mu stav nepřipadal na invaliditu
třetího stupně, ale přiznaný první stupeň se mu naopak zdál velmi nízký. Zdravotní stav
stěžovatele způsobuje více zdravotních problémů vyvolaných průběhem onemocnění
i jeho léčením a vyžaduje určitá režimová opatření, poněvadž stěžovatel má jen vzdělání
pro manuální práci, jejíž výkon je vyloučen. Intenzita onemocnění i lokalita se mění, v důsledku
léčby dochází k útlumu imunity, což vylučuje práci ve větším kolektivu.
(32) Vzhledem k těmto skutečnostem se soudní znalec přiklonil k hodnocení rozhodného
zdravotního postižení stěžovatele podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. d) Přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Posudek posudkové komise v Brně je podle soudního znalce do jisté
míry správný, avšak ta hodnotila zdravotní stav stěžovatele velmi striktně jen na základě kritérií
uvedených ve vztahu k písmenu b) téže položky. Nezhodnotila však celkový stav, délku trvání
onemocnění, rizika, maximální medikaci ani to, že jakákoliv ataka může zhoršit zdravotní stav
stěžovatele. Ať již dojde ke stanovení jakéhokoliv stupně invalidity, stěžovatel do smrti nebude
moci pracovat.
(33) Závěrem soudní znalec připustil, že s ohledem na velmi masívní a dlouhodobou medikaci
stěžovatele odpovídá jeho zdravotní stav možná kapitole XIII, oddílu D, položce 1, písm. b)
Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., neboť písmena c) či d) téže položky se spíše
podle jeho názoru vztahují k období vzplanutí uvedeného onemocnění se všemi nepříznivými
následky. Zároveň však soudní znalec podotkl, že pokud by se medikace snížila, nelze vyloučit
vzplanutí recidivy zánětu osrdečníku.
Posudek posudkové komise v Hradci Králové
(34) Soud si v žalobním řízení opatřil také posudek posudkové komise v Hradci Králové
ze dne 18. 6. 2013. Ta za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stěžovatele považovala systémový
lupus erythematodes s vleklou, pomalu progredující, funkční formou, s mírným kolísáním aktivity
na intenzivní farmakologické terapii a bez funkčně posudkově významného postižení vnitřních
orgánů. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1,
písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 35 %, kterou zvýšila o deset procentních bodů
na celkových 45 %. V pracovní rekomandaci uvedla, že stěžovatel je schopen vykonávat
výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti a že je schopen
rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti. Podle ní tedy zdravotní stav stěžovatele odpovídal
ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí prvnímu stupni invalidity.
(35) Posudková komise v Hradci Králové přihlédla k projevům základního onemocnění, které
jsou podle objektivních nálezů celkově maximálně lehkého charakteru, a zohlednila nutnost
dlouhodobé intenzivní medikace s veškerými riziky této léčby. Dále uvedla, že pro hodnocení
rozhodného zdravotního postižení stěžovatele podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. c)
či d) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. nejsou splněna daná posudková kritéria, neboť nebylo
doloženo a objektivizováno, že se jedná o trvale aktivní či vysoce aktivní formu s výraznější
či těžkou poruchou některých orgánů a systémů. Za nežádoucí účinek dlouhodobé léčby
lze považovat osteoporózu v obratlích L3, L4 a osteopenii, avšak tyto obtíže vykazují zlepšující
se tendenci a navíc se nejedná o celotělový pokles kostní denzity, který by odpovídal těžké formě
postižení. Zlomeniny žeber nejsou typické zlomeniny na podkladě osteoporózy.
(36) Znalecký posudek znalce považuje posudková komise v Hradci Králové
za velmi nadhodnocený. Funkčně významná pokročilost onemocnění, tj. významné postižení
vnitřních orgánů či pohybového systému, totiž nebylo objektivním vyšetřením prokázáno.
Funkční dopad onemocnění je nutné hodnotit za stavu adekvátní léčby a posudková kritéria
vycházejí z aktuálního dopadu tíže zdravotního postižení při takové léčbě. V hodnocení celkové
tíže onemocnění se zohlední i dopad nežádoucích účinků dané léčby. Závažné časté infekční
komplikace nebyly do vydání žalobou napadeného rozhodnutí doloženy. Základní onemocnění je
nevyléčitelné, nicméně na základě jeho doloženého průběhu lze konstatovat, že po stabilizaci
srdečních obtíží s normální funkcí srdce se v dalším období jedná o formu onemocnění s mírným
průběhem. Z posudkového hlediska pak nelze spekulovat, kdy a zda přijde ataka a jak se bude
zdravotní stav dále vyvíjet. Při hodnocení invalidity se předpokládá, že jde o stav chronický,
dlouhodobě trvající a hodnotí se jeho dosavadní průběh. Argumentovat délkou trvání
onemocnění při hodnocení funkčního dopadu zdravotních potíží je irelevantní. Ustanovení
kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. c) a d) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. se vztahují
k nepříznivému průběhu základního onemocnění s jeho častými výraznými aktivitami,
s posudkově významným postižením orgánů a systémů, k čemuž u tohoto onemocnění může
docházet.
(37) Konečně posudková komise v Hradci Králové uvedla, že v minulosti byl stěžovatel uznán
plně invalidním pro osteoporózu bederní páteře v oblasti L3-4 a osteopenii se zvýšeným rizikem
zlomeniny. Takové posouzení lze považovat za posudkový omyl, poněvadž za rozhodující
pro zařazení funkční tíže postižení nelze vzít hodnotu T-scóre v jednom obratlovém těle.
Podle posudkových kritérií se hodnotí celotělový pokles kostní denzity a výskyt zlomenin
souvisejících s osteoporózou. Při samostatném hodnocení tíže osteoporózy by bylo vycházeno
z kapitoly XIII, oddílu B, položky 1, písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kde je uvedena
míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20% až 35%.
Dodatek posudku soudního znalce
(38) V dodatku ke znaleckému posudku soudní znalec MUDr. Vítězslav Lorenc po seznámení
se s posudkem posudkové komise v Hradci Králové připustil, že lze dospět k závěru o úplnosti,
přesvědčivosti a správnosti v něm uvedených závěrů. Se závěrem, že základní onemocnění
stěžovatele není hodnoceno ani jako středně těžká forma, je však možné se ztotožnit
pouze po formální stránce, která ignoruje skutečný výsledný zdravotní stav. V daném případě je
však třeba celkový významný pokles pracovní schopnosti hodnotit nikoliv šablonovitě,
ale v jeho konečných důsledcích, zejména je nutné zohlednit schopnost celkové výkonnosti
a zatížení stěžovatele. Soudní znalec proto setrval na svém znaleckém posudku ze dne
22. 12. 2012 a závěry v něm učiněné znovu zopakoval.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(39) Posudková komise v Brně i posudková komise v Hradci Králové tedy dospěly k závěru,
že u stěžovatele je systémový lupus erythematodes dlouhodobě stabilizován, má jen vleklou,
pomalu progredující formu, s mírně kolísavou aktivitou, lehkým snížením celkové výkonnosti
při běžném zatížení a je bez funkčně posudkově významného postižení vnitřních orgánů. Obě
posudkové komise se shodly také na nemožnosti kvalifikace rozhodného zdravotního postižení
podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. c) či d) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
což odůvodnily nepřítomností významného postižení srdeční funkce, funkční nevýznamností
neurologického nálezu končetin a páteře, absencí vlivu vyrážky na hrudníku na výkonnost
organismu, stacionárním stavem páteře a mozku, jakož i neprokázáním středně těžkého
či těžkého snížení celotělové kostní hustoty se závažnými zlomeninami a nepříznivými funkčními
následky.
(40) Dále se posudkové komise zmínily o dlouhodobé a intenzivní farmakologické léčbě
stěžovatele, jejímž nežádoucím účinkem je osteoporóza bederní páteře na obratlích L3 a L4
a osteopenie se zvýšeným rizikem zlomeniny, pro což byl stěžovateli přiznán v únoru 2011
invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Takové posouzení představuje podle posudkových
komisí posudkový omyl, neboť podle senzitometrických vyšetření z ledna téhož roku šlo o těžké
snížení kostní hustoty pouze v oblasti obratle L4, na obratli L3 byla kostní hustota snížena
jen středně těžce a jinak se jednalo pouze o lehkou formu postižení bez celotělového snížení
kostní hustoty do pásma těžké osteoporózy, přičemž případné zlomeniny žeber
s tímto onemocněním nesouvisejí.
(41) Obě posudkové komise rovněž shodně považovaly znalecký posudek soudního znalce
za velmi nadhodnocený, neboť se adekvátní medikací podařilo stabilizovat rozhodné zdravotní
postižení stěžovatele a toto onemocnění má mírný průběh. K tomu posudková komise v Brně
dále uvedla, že při revmatologické léčbě nebyla přítomná vysoká laboratorní aktivita, zánětlivé
markery byly v normě či jen lehce zvýšené, jen několikrát bylo zaznamenáno významnější,
avšak nikoliv vysoké zvýšení sedimentace, nebyly zjištěny závažné změny v počtu leukocytů
a v dalších laboratorních hodnotách, nebylo prokázáno postižení ledvin se závažnou proteinurií,
hematurií, funkční omezení postižení kloubů nebylo závažného stupně a nebylo popisováno
ani významné funkční postižení v oblasti drobných kloubů rukou či dolních končetin. Posudková
komise v Hradci Králové k tomu dodala, že objektivním vyšetřením nebyla doložena funkčně
významná pokročilost rozhodného zdravotního postižení stěžovatele, tedy výraznější postižení
vnitřních orgánů či pohybového systému ani závažnější časté infekční komplikace.
Podle posudkových komisí nebyla splněna kritéria pro hodnocení rozhodného zdravotního
postižení stěžovatele podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. c) či d) Přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., neboť nebylo doloženo, že se jedná o trvale aktivní či vysoce aktivní formu
onemocnění s výraznější či těžkou poruchou některých orgánů či systémů. Posudková komise
v Hradci Králové pak uvedla, že povahu onemocnění je nutné hodnotit s ohledem na účinnost
léčby, že posudková kritéria vycházejí z aktuálního stavu zdravotního postižení při zohlednění
případného nežádoucího účinku dané medikace a že z posudkového hlediska nelze spekulovat,
jak se bude dále zdravotního stav posuzovaného vyvíjet či zda a kdy se u něho dostaví ataka.
Při hodnocení invalidity se podle posudkové komise v Hradci Králové předpokládá,
že jde o dlouhodobě trvající a chronický stav a hodnotí se jeho dosavadní průběh.
(42) Soudní znalec nezpochybnil závěry obou posudkových komisí o nesprávné kvalifikaci
rozhodného zdravotního postižení stěžovatele při uznání invalidity třetího stupně v únoru 2001
ani o určité příznivé stabilizaci onemocnění SLE. Nicméně v znaleckém posudku,
v jeho doplnění a při výslechu u jednání soudu uvedl, že se u stěžovatele jedná o závažné
systémové onemocnění, jehož nepříznivý průběh je tlumen jen za cenu maximálních dávek
podávaných léků. Došlo sice k vymizení stavů náhlých atak onemocnění, ale nebylo dosaženo
remise po stránce klinické, laboratorní ani farmakologické. Stěžovatel je permanentně ohrožen
rizikem nové ataky, zvýšeným rizikem vzniku infekčního onemocnění s následným těžkým
průběhem, patologickými zlomeninami, aktuálně v oblasti bederní páteře, a dokonce je latentně
ohrožen i na životě.
(43) Dále soudní znalec uvedl, že kvůli celkové slabosti, bolesti pohybového aparátu
a nebezpečí vzniku infekčních omezení se stěžovatel nemůže adaptovat na soustavnou
výdělečnou činnost, není schopen rekvalifikace a že případný výkon zaměstnání podstatným
způsobem zvýší riziko zhoršení jeho zdravotního stavu. Podle soudního znalce nebude
již stěžovatel schopen nikdy pracovat, a to ani na částečný úvazek. Soudní znalec připustil,
že povaha rozhodného zdravotního postižení po formální stránce možná odpovídá kapitole XIII,
oddílu D, položce 1, písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., avšak při zhodnocení
celkového stavu, délky onemocnění, dlouhotrvající a maximálně možné medikace, rizika zhoršení
onemocnění při jakékoliv atace a nemožnosti vykonávat jakékoliv manuální zaměstnání,
toliko pro které má stěžovatel kvalifikaci, je nutné trvat na jeho invaliditě třetího stupně.
(44) Uvedený znalecký posudek vypracoval soudní znalec z oboru zdravotnictví se specializací
na posudkové lékařství, který má naprosto stejnou kvalifikaci k posuzování zdravotního stavu
osob pro účely důchodového pojištění jako posudkoví lékaři obou posudkových komisí. Posudek
soudního znalce má tedy stejnou důkazní sílu jako posudky obou posudkových komisí. Soudní
znalec přitom na základě shora uvedených úvah dostatečně vysvětlil, proč považuje stěžovatele
za invalidního ve třetím stupni, čímž současně zpochybnil správnost opačného závěru
vysloveného v posudcích posudkových komisí do takové míry, že si na základě nich nemohl
krajský soud učinit spolehlivý závěr o snížení stupně invalidity stěžovatele. Za této situace bylo
zapotřebí, aby soud v žalobním řízení nařídil vypracování revizního znaleckého posudku,
jenž by odstranil dosavadní pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele a posloužil
jako rozhodný důkazní prostředek pro závěr soudu o stupni jeho invalidity.
(45) Nutnost vyhotovení revizního znaleckého posudku byla dána v žalobním řízení
i z toho důvodu, že podle §39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění se za stabilizovaný
zdravotní stav považuje jen takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni umožňující vykonávat
výdělečnou činnost pojištěnci bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti,
přičemž udržení stabilizace zdravotního stavu může být podmíněno dodržováním určité léčby
nebo pracovních omezení. Jestliže by však stěžovatel nebyl schopen manuální práce
ani na částečný pracovní úvazek a její výkon by způsobil zásadní zhoršení jeho zdravotního stavu,
jak uvádí soudní znalec, nebylo by možné kvalifikovat rozhodné zdravotní postižení
podle kapitoly XIII, oddílu D, položky 1, písm. b) Přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a učinit
závěr o toliko invaliditě prvního stupně stěžovatele. Ostatně ani obě posudkové komise,
které stěžovatele posuzovaly jako pracovníka v dělnických profesích, nikterak nespecifikovaly,
jaké konkrétní manuální práce s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti by mohl
stěžovatel vykonávat, případně na jaký jiný druh výdělečné činnosti by mohl být s ohledem
na své vzdělání rekvalifikován.
(46) Krajský soud však v dané věci revizní znalecký posudek nenařídil. V důsledku toho trvaly
pochybnosti o správnosti posudku posudkové komise v Brně i posudku posudkové komise
v Hradci Králové, takže krajský soud z jejich posudkových závěrů nemohl vycházet.
Toto pochybení přitom mohlo mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní
schopnosti stěžovatele a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity
třetího stupně podle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, jejíhož trvání
se stěžovatel dovolává. V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(47) S ohledem na nutnost vypracování revizního znaleckého posudku v žalobním řízení
se již Nejvyšší správní soud nezabýval kasačními námitkami o způsobu posuzování zdravotního
stavu stěžovatele při jednání posudkových orgánů a o objektivitě jejich posudků,
jakož ani stížnostní námitkou o důsledcích přiznání invalidního důchodu toliko pro invaliditu
prvního stupně pro osobní život stěžovatele.
Závěr
(48) S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 4
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí.
(49) V dalším řízení si tedy krajský soud opatří nový posudek znaleckého ústavu či soudního
znalce z oboru zdravotnictví, který má specializaci na posudkové lékařství. Posudek znaleckého
ústavu přitom vyhotoví posudkový lékař ve spolupráci s odborným revmatologem. V případě
ustanovení soudního znalce z oboru zdravotnictví se specializací na posudkové lékařství
si tento znalec přibere jako konzultanta odborného revmatologa, neboť pouze v takovém případě
lze s ohledem na složitost věci zajistit náležité posouzení rozhodného zdravotního postižení
stěžovatele ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, na základě něhož bude možné učinit
spolehlivý závěr o snížení či dalším trvání invalidity třetího stupně stěžovatele.
(50) Ve znaleckém posudku znalecký ústav či soudní znalec provede zevrubné posouzení
povahy, závažnosti a vývoje rozhodného zdravotního postižení a v tomto směru se náležitě
vypořádá s posudky obou posudkových komisí, znaleckým posudkem soudního
znalce, příslušnými lékařskými zprávami a s tvrzeními stěžovatele. Rovněž přihlédne
i k odbornému vyjádření ošetřujícího revmatologa stěžovatele MUDr. A. H. ze dne 12. 7. 2013,
na které poukázal stěžovatel v kasační stížnosti a které hodnotí vývoj onemocnění jako
nepříznivý a jeho prognózu jako velmi nejistou. V tomto vyjádření se též uvádí, že stěžovatel
nemůže vykonávat manuální činnost v pracovním poměru, neboť i při krátkodobé zátěži
by u něho následovalo zhoršení nejprve hybnosti provázené teplotami, které nastává i v současné
době při jakékoliv běžné činnosti, a že při pokračující zátěži u něho velmi pravděpodobně dojde
k exacerbaci choroby a jejímu zásadnímu vzplanutí.
(51) Znalecký ústav či soudní znalec zejména objasní, zda stěžovatel k datu vydání žalobou
napadeného rozhodnutí mohl s ohledem na značnou délku i nevyléčitelnost rozhodného
zdravotního postižení a na jeho dlouhotrvající a masívní medikaci reálně vykonávat výdělečnou
činnost v profesi odpovídající jeho kvalifikaci bez rizika vzplanutí onemocnění do závažnější
formy a zda tak skutečně došlo k posudkově významné stabilizaci jeho zdravotního stavu
ve smyslu §39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. V kladném případě znalecký ústav
či soudní znalec uvedou, která konkrétní manuální zaměstnání by mohl stěžovatel vykonávat,
případně na jaký jiný druh výdělečné činnosti by se byl schopen se rekvalifikovat, aniž by to mělo
za následek zhoršení jeho zdravotního stavu.
(52) Krajský soud je však oprávněn provést i další důkazy, pokud taková potřeba vyjde
v dalším řízení najevo.
(53) V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu