ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.85.2012:41
sp. zn. 4 Ads 85/2012 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. M.,
zast. Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 9, Šumperk, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním Právu 376/1, Praha
2, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2012, č. j. 2
Ad 84/2011 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2012, č. j. 2 Ad 84/2011 - 41, odmítl
žalobu žalobce proti sdělení ministra práce a sociálních věcí č. j. 2011/59930-212/51, ze dne
8. 9. 2011, a proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2011/55483-212
a č. j. 2011/55484-212. Prvním z nich bylo žalobci sděleno, že ministr práce a sociálních věcí
neshledal důvod k přezkoumání zákonnosti výše uvedených rozhodnutí žalovaného, neboť
nebylo zjištěno nic, co by mohlo vyvolat pochybnosti o souladu těchto rozhodnutí s právními
předpisy. V odůvodnění Městský soud v Praze uvedl, že sdělení ministra o tom, že neshledal
důvod k zahájení přezkumného řízení, není rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení podle
§97 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podle §70 písm. a)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nýbrž pouhým sdělením o nezahájení tohoto řízení,
a proto nepodléhá soudnímu přezkumu. Soud tudíž návrh na zrušení sdělení ze dne 8. 9. 2011
odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Dále uvedl, že žaloba proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 3. 8. 2011 byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2012,
sp. zn. 2 Ad 65/2011; jejich přezkoumání tedy brání překážka věci rozhodnuté (§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prakticky nečitelnou kasační
stížnost ze dne 6. 6. 2012, z níž lze seznat pouze, že rozhodnutí napadá v celém jeho rozsahu a že
se domáhá jeho zrušení.
Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 26. 6. 2012,
č. j. 4 Ads 85/2012 – 7, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační
stížnost tak, že uvede, z jakých důvodů napadá usnesení Městského soudu v Praze a poučil jej,
že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne
podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s.
Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence od obálky, v níž
byla písemnost doručována, zástupci stěžovatele doručeno dne 28. 6. 2012, kdy si je osobně
převzal.
Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak uplynula dne 28. 7. 2012.
Zástupce stěžovatele však ve stanovené lhůtě na výzvu k doplnění kasační stížnosti nereagoval
a kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103
odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle třetího odstavce téhož ustanovení, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o jeden měsíc na včasnou žádost stěžovatele.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost zůstala neurčitá a nekonkrétní. V kasační
stížnosti stěžovatel nevznáší žádné konkrétní výhrady vůči usnesení městského soudu. Z textu
kasační stížnosti tak není poznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nezákonnost či nesprávnost
napadeného usnesení městského soudu, resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká a z jakých
důvodů se domáhá jeho zrušení.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40, publ. pod č. 6/2003 Sb. NSS).
Tak tomu je i v posuzované věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu
či usnesení krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad
řízení, či v právním závěru), uvádí pouze, že usnesení městského soudu napadá v celém jeho
rozsahu.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných
vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování této výzvy. Vytýkané
vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly
stěžovatelem doplněny, nebyly splněny podmínky §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační
stížnosti.
Za této procesní situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle
§37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Zástupci stěžovatele, který byl stěžovateli ustanoven usnesením krajského soudu ze dne
16. 11. 2011, č. j. 2 Ad 84/2011 – 17, Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za jeho
zastupování v řízení o kasační stížnosti, neboť ve stanovené lhůtě navzdory řádnému poučení
nereagoval na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu