ECLI:CZ:NSS:2013:4.AOS.1.2013:56
sp. zn. 4 Aos 1/2013 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci navrhovatelů:
a) Městská část Praha – Křeslice, se sídlem Štychova 2, Praha 10, b) Ing. P. Š., c) Z. Š., d) J.
K., e) A. S., f) Ing. Z. L., g) K. Ř., všichni zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se
sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 81/11,
Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – zásady územního rozvoje Středočeského
kraje, schválené usnesením zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 11. 2011, č. 4-
20/2011/ZK, v části vymezení záměru D054 – Koridor propojení Vestec (11/603) – Újezd (D1),
tzv. Vestecká spojka, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky a) a o kasační stížnosti odpůrce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012 – 64, o kasační
stížnosti odpůrce
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti odpůrce se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
odpůrce.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 30. 11. 2012 navrhovatelé navrhli, aby soud zrušil opatření obecné
povahy – zásady územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením
zastupitelstva Středočeského kraje ze dne 19. 11. 2011, č. 4-20/2011/ZK, v části vymezení
záměru D054 – Koridor propojení Vestec (11/603) – Újezd (D1), tzv. Vestecká spojka (dále též
„napadená část opatření obecné povahy“), a současně odpůrci uložil nahradit navrhovatelům
náklady řízení.
[2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012 – 64, výrokem
I. odmítl návrh navrhovatelky a) a výrokem II. zrušil napadenou část opatření obecné povahy co
do textového i grafického vymezení. Současně výrokem III. uložil odpůrci povinnost zaplatit
navrhovatelům b) až g) na náhradě nákladů řízení částku 73 487,40 Kč, výrokem IV. rozhodl, že
ve vztahu mezi navrhovatelkou a) a odpůrcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení a výrokem V. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 5000 Kč navrhovatelce a).
[3] Proti rozsudku Krajského soudu v Praze se odpůrce (dále též „stěžovatel“) bránil kasační
stížností ze dne 12. 3. 2013, kterou rozsudek napadl v rozsahu výroků II. a III. Současně sdělil, že
uplatňuje důvod pro podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž
s ohledem na rozsah spisového materiálu a dokumentů k napadenému opatření obecné povahy
podává toliko blanketní kasační stížnost, jejíž konkrétní důvody doplní dodatečně.
[4] Proti rozsudku Krajského soudu v Praze se vedle odpůrce bránila i navrhovatelka a)
kasační stížností ze dne 14. 3. 2013, podanou z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ve
které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil v rozsahu výroků I. a IV. a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 Aos 1/2013 – 44, odpůrce
jako stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní
poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon
o soudních poplatcích“]) činí 5000 Kč. Současně jej poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti odpůrce zastaví podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[6] Usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, bylo stěžovateli doručeno
dne 22. 3. 2013 a téhož dne nabylo právní moci.
[7] Podle §47 písm. c) s. ř. s. „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon,“
přičemž poznámka pod čarou odkazuje například na zákon o soudních poplatcích. Toto
ustanovení je na základě §120 s. ř. s. třeba přiměřeně užít i pro řízení o kasační stížnosti.
[8] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích „jde-li o poplatek za řízení, vzniká
poplatková povinnost podáním kasační stížnosti.“ Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „nebyl-
li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.“
[9] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebyl poplatek za kasační stížnost zaplacen
současně s jejím podáním, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013 stěžovatele vyzval
k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně jej poučil, že nebude-li
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o jeho kasační stížnosti zastaví. Usnesení bylo
stěžovateli doručováno do datové schránky s identifikátorem ID DS: keebyyf, jejímž
prostřednictvím stěžovatel v předcházejícím řízení činil svá podání a se soudem opakovaně
komunikoval. Z potvrzení o doručení do datové schránky, vztahujícího se k předmětnému
usnesení a k němu ve spise připojeného, se podává, že toto bylo stěžovateli doručeno přihlášením
do datové schránky dne 22. 3. 2012.
[10] Lhůta k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podle výzvy soudu proto počala
běžet dne 23. 3. 2013 a marně uplynula v pátek dne 29. 3. 2013, a to v souladu s ustanovením
§40 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.“ Soudní
poplatek však stěžovatelem nebyl v soudem určené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto
usnesení zaplacen, přičemž stěžovatel na usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního
poplatku, ani žádným jiným způsobem nereagoval.
[11] Vzhledem k tomu, že poplatek za kasační stížnost nebyl odpůrcem jako stěžovatelem
v soudem stanovené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, Nejvyšší
správní soud řízení o jeho kasační stížnosti v souladu s §47 písm. c) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
a ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením zastavil.
[12] Nejvyšší správní soud dodává, že zastavení řízení o kasační stížnosti odpůrce jako
stěžovatele nemá žádný vliv na další projednání a rozhodnutí o kasační stížnosti navrhovatelky a)
proti témuž rozsudku.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti odpůrce jako stěžovatele rozhodl Nejvyšší
správní soud za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu