ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.108.2013:58
sp. zn. 4 As 108/2013 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5.
2013, č. j. 57 A 29/2013 – 202,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni výrokem I. rozsudku ze dne 22. 5. 2013, č. j. 57 A 29/2013 – 202,
zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2013, č.j. MV-138303-5/SO/sen-2012, kterým žalovaný
zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační
politiky, oddělení pobytu cizinců Plzeň ze dne 31. 10. 2012, č. j. OAM-41821-74/DP-2011
o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
za účelem podnikání a toto rozhodnutí potvrdila. Výrokem II. krajský soud uložil žalovanému
povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Výrokem III. krajský soud žalobci vrátil z účtu soudu
zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč k rukám jeho zástupce. Důvod pro zrušení
rozhodnutí žalovaného spočíval především v tom, že skutkový stav, který vzal za základ
napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Krajský soud totiž shledal, že žalovaný svůj závěr
o tom, že pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky podle §56 odst. 1 písm. j)
zákona o pobytu cizinců opřel o informace, které nebyly součástí správního spisu a ze sdělení
Policie ČR ze dne 1. 3. 2012, č. j. V2-2/2012-UOOZ/OSAI není možné učinit závěr
o věrohodnosti tam uvedené utajované informace.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. V podání
ze dne 14. 8. 2013, č. j. MV – 138303 – 20/90 - 2012 pak požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tím, že v rámci správního řízení byly
specializovanými orgány státní správy pořízeny o žalobci utajované informace, jejichž vyzrazení
nebo zneužití může ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných
informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále též „zákon o ochraně utajovaných informací“),
způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné.
Podle stěžovatele tak je nepřiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti způsobilé
přivodit nejen žalovanému, ale veškerým orgánům státní správy podílejícím se na posuzované
věci nepoměrně větší újmu spočívající ve výkonu kasační stížností napadeného rozsudku
krajského soudu, ve srovnání s újmou žalobce, který bude ostatně oprávněn, v případě přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, nadále setrvat na území České republiky až do nabytí právní
moci rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel dále uvedl, že není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem, aby otázka věrohodnosti předmětných utajovaných informací, která bude
předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu, nebyla zpochybněna, resp. fakticky
presumována, povinností stěžovatelky řídit se závěrem Krajského soudu v Plzni
o nevěrohodnosti předmětných utajovaných informací.
[3] Žalobce ve vyjádření k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyjádřil přesvědčení, že nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání ve smyslu
§73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Upozornil
na skutečnost, že stěžovatel je správní orgán, který je ve vztahu k němu ve vrchnostenském
postavení a jen stěží tak lze za újmu stěžovatele považovat skutečnost, že bude postupovat
v souladu s pravomocným rozsudkem krajského soudu. Argumentaci stěžovatele, že žalobce
může na území České republiky setrvat i v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
označil žalobce za lichou a nepřípadnou, neboť právě proto, že žalobce může na území České
republiky setrvávat, ztrácí postup stěžovatele v intencích závěrů rozsudku krajského soudu
na významu. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že žádnému správnímu orgánu nevznikne újma
v souvislosti s výkonem kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu. Uzavřel,
že stěžovatel neprokázal existenci důvodů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[6] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, ze dne
15. 7. 2009 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou
jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení.
Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[8] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel
zcela změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[9] V posuzované věci stěžovatel spatřuje důvod pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jednak v důsledcích výkonu napadeného rozsudku krajského soudu
a dále pak v nebezpečí vyzrazení nebo zneužití utajovaných informací pořízených o žalobci
v průběhu správního řízení.
[10] K prvnímu důvodu, který podle stěžovatele odůvodňuje přiznání odkladného účinku
její kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel újmu, která by mu měla vzniknout
výkonem napadeného rozsudku krajského soudu, nijak nekonkretizoval. Samotná okolnost,
že stěžovatel je povinen respektovat závazný právní názor krajského soudu, ani to,
že by v případě eventuelního zrušení napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní
rozhodnutí stěžovatele, nemůže znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele. V takovém případě by totiž musel
Nejvyšší správní soud přiznávat odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem
podaným žalovanými správními orgány, což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje.
Závěr stěžovatele, že povinnost řídit se závěry krajského soudu fakticky presumuje závěr
o nevěrohodnosti předmětných utajovaných informací, není správný. Nejvyšší správní
se totiž doposud žádným způsobem nezabýval věrohodností těchto utajovaných informací
a ani tak učinit nemohl, neboť je nemá doposud k dispozici.
[11] Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani argumentaci stěžovatelky,
v níž poukazuje na nebezpečí vyzrazení nebo zneužití utajovaných informací, pořízených
o žalobci v průběhu správního řízení a to především proto, že pokud příslušné orgány
a jejich pracovníci dodrží zákonem stanovené postupy, nedojde k žádnému ohrožení,
natož vyzrazení či zneužití utajovaných informací. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
tak v posuzované věci není možné přiznat kasační stížnosti odkladný účinek kvůli stěžovatelkou
předestřenému hypotetickému nebezpečí vyzrazení utajovaných informací, ke kterému navíc
může dojít pouze při porušení zákonných a vnitřních (kontrolních) mechanismů vytvořených
k zacházení s utajovanými informacemi.
[12] Nejvyšší správní soud dodává, že v žádném případě nemá v úmyslu
jakkoliv zpochybňovat důležitost náležité ochrany utajovaných informací a význam
těchto informací pro ochranu zájmů České republiky. V posuzované věci však riziko vyzrazení
utajovaných informací nepředstavuje nepoměrně větší újmu na straně správního orgánu
(stěžovatelky) a důvod pro přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[14] Z důvodů uvedených výše proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu