ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.114.2013:18
sp. zn. 4 As 114/2013 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: I.
G., zast. Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem, se sídlem Malická 1576/11, Plzeň, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 31. 5. 2013, č. j. 57 A 17/2012 - 49,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Soud u k l á d á žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který
podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2012, č. j. MV-8861-2/SO-2011, žalovaná zamítla odvolání
žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké
policie Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie Plzeň (dále též „správní orgán prvního stupně“)
ze dne 5. 5. 2010, č. j. CPPL-02484/CI-2010-4064. Správní orgán prvního stupně v napadeném
rozhodnutí vyslovil, že se žalobkyni „platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické
osobě podle ustanovení §44a odst. 3 v návaznosti na §35 odst. 3, s odkazem na §37 odst. 2 písm. b),
s odkazem na §56 odst. 1 písm. i) a na §56 odst. 1 písm. k) zák. č. 326/1999 Sb., neprodlužuje, neboť bylo
zjištěno, že cizinec hodlá zneužít povolení k dlouhodobému pobytu k jinému účelu a současně byla zjištěna jiná
závažná překážka, která brání prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu“.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 57 A 17/2012 - 49, žalobu proti
tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
mimo jiné požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento svůj návrh odůvodnila
odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 5 As 73/2011,
podle něhož je pro výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl
zůstat na území České republiky do skončení soudního řízení. Současně stěžovatelka uvedla,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nabytých práv třetích osob ani není v rozporu
s veřejným pořádkem.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne
11. 4. 2012, č. j. 57 A 17/2012 - 27, přiznal žalobě proti rozhodnutí žalované odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že vzhledem k jejím stávajícím osobním
poměrům by nucené opuštění České republiky pro ni mohlo znamenat nenahraditelnou újmu.
Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon stěžovatelčina ústavního práva
na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatelka mohla zůstat na území České republiky
do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto řízení, jak požaduje soudní
řád správní, zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení, atd.
Současně Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí žalované o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu stěžovatelky do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, je zde reálné nebezpečí, že by byla stěžovatelka skutečně nucena ještě před rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu opustit území České republiky, neboť vzhledem k důvodům, které
vedly žalovanou k neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatelky, nelze spoléhat
na to, že by měla stěžovatelka bez dalšího možnost získat jiný druh povolení k pobytu v České
republice.
Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohla být
stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že cizinec má předejít případné
nenahraditelné újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České
republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy
spojen zákaz pobytu v České republice na určitou dobu.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi
právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem nenahraditelné újmy
u stěžovatele. Tyto závěry jsou přitom konzistentní se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, z něhož při rozhodování
o odkladném účinku vycházel rovněž krajský soud a na které odkazovala i stěžovatelka v žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatelky na území České
republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti, jakkoli dotklo
práv třetích osob, ani že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §73 odst. 2 až 4 s. ř. s., ve spojení s §107 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelky
proti rozhodnutí žalované byl Krajským soudem v Plzni přiznán odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského soudu v Plzni,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované
ve věci neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatelky.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
V souladu s §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích je s podáním návrhu
na zahájení řízení (zde návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) spojen vznik
poplatkové povinnosti. Podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků je návrh na přiznání
odkladného účinku ve správním soudnictví zpoplatněn částkou 1.000 Kč.
Tento soudní poplatek nebyl s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zaplacen, a proto soud žalobkyni uložil, aby poplatek ve stanovené výši zaplatila [§4
odst. 1 písm. h) a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích] a určil jí k tomu přiměřenou lhůtu.
Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů:
? vylepením kolků na vyznačené místo na tiskopisu připojenému k tomuto usnesení;
vylepte vždy oba díly kolkové známky, tiskopis podepište a vraťte soudu, kolkové
známky neznehodnocujte;
? bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je:
1040411413.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu