ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.123.2013:24
sp. zn. 4 As 123/2013 – 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: D. H. L.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2013,
č. j. 1 A 40/2013 – 26,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 6. 8. 2013 kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalobce (stěžovatel) návrh na přiznání
odkladného účinku zdůvodnil tím, že v soudním řízení správním se domáhá přezkumu
rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2013, č. j. CPR-3992-1/ČJ-2013-930310-V237 (napadené
rozhodnutí žalované), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie
České republiky, Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie
ze dne 17. 1. 2013, č. j. KRPA-148073/ČJ-2012-000022, jímž mu bylo dle §119 odst. 1 písm. b)
bod 9 a §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky, uloženo správní vyhoštění a současně stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit
vstup na území členských států Evropské unie na 3 roky. Výkonem tohoto rozhodnutí
by stěžovateli podle jeho názoru vznikla újma už jen tím, že by musel opustit území České
republiky, dále by byl stěžovatel podle svého mínění zkrácen na svém právu na spravedlivý
proces, neboť jeho součástí je i možnost účastníka řízení vystupovat v tomto řízení osobně
a udílet pokyny svému právnímu zástupci. Protože se stěžovatel domnívá, že žádným třetím
osobám by v případě přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti nemohla vzniknout
žádná újma, je podle něj splněna podmínka vzniku nepoměrně větší újmy na jeho straně
v případě bezodkladného výkonu napadeného rozhodnutí žalované. Stěžovatel také vyjádřil
své přesvědčení, že by přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti nebylo ani v rozporu
s žádným důležitým veřejným zájmem, protože je zde naopak silný veřejný zájem na zachování
jeho práva na spravedlivý proces.
K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřila žalovaná tak, že k němu nemůže
podat jakékoli informace, protože není podle ní zřejmé, kým byla kasační stížnost podána.
Napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno panu L. D. H. narozenému X, žaloba proti němu
však byla podána panem L. D. H. narozeným dne X. Podle žalované jsou přitom rozdíly v datech
narození u občanů Vietnamské socialistické republiky a Čínské lidové republiky zásadní,
vzhledem k častým shodám ve jménech a příjmeních. Žalovaná současně upozornila, že z důvodu
umělého protahování řízení je cizinci, s nímž bylo řízení o správním vyhoštění skutečně vedeno,
opakovaně legalizován pobyt na českém území, což odporuje účelu uděleného správního
vyhoštění, kterým je urychlená náprava zjištěného protiprávního stavu. Návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je podle ní bezpředmětný.
Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 i ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku, a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku tak byly citovanou novelou s. ř. s. zmírněny.
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., tedy. :
1) nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám,
pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň
2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho osobě a konkrétní situaci. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel. Ten musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu
a dále mj. i z vyjádření žalované, jejíž úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na úseku pobytu
cizinců v České republice.
Z výše uvedených tvrzení stěžovatele i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma
hrozící stěžovateli je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nepochybně
velmi silně zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Naproti tomu újma
způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci
nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku
splněna je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon
a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území
České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit
svá práva v řízení u soudu.
Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován
mj. i tím, že cizinci, jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým uplynula doba
k vycestování z území České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou. V daném případě
však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu,
kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem. Soud
se tedy neztotožnil s tvrzením žalované, že přiznání odkladného účinku stěžovatelově kasační
stížnosti je v rozporu se zájmem na urychlené realizaci uloženého správního vyhoštění,
neboť právě toto rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu a zájem na jeho urychlené
realizaci není dán.
Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu