ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.140.2013:26
sp. zn. 4 As 140/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: E. K., proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2013, č. j.
32 A 58/2013 – 3, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2013, č. j. 32 A 58/2013 – 3, odmítl
pro opožděnost žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 30. 7. 2013,
č. j. CPR-6045-3/ČJ-2013-930310-V242, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje,
Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 3. 2013,
č. j. KRPC-145991-47/ČJ-2012-020025, jímž bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3
zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba
po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku.
Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnil tím, že rozhodnutí žalované
porušuje čl. 6, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž jeho výkon
by pro stěžovatele znamenal nežádoucí dopad do jeho hmotně právního postavení
a nenahraditelnou újmu.
[3] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedla, že stěžovatel podal
u krajského soudu v téže věci žalobu ze dne 13. 9. 2013, která byla z důvodu její opožděnosti
odmítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2013, č. j. 32 A 61/2013 – 8,
a poukázala na skutečnost, že v téže věci je u Krajského soudu v Brně vedeno ještě další řízení
pod sp. zn. 32 A 55/2013 o včasné žalobě, kterou stěžovatel podal prostřednictvím Mgr. Marka
Sedláka, advokáta.
[4] Dne 21. 10. 2013 Nejvyšší správní soud telefonicky ověřil, že Krajský soud v Brně
ve věci sp. zn. 32 A 55/2013 skutečně projednává stěžovatelovu žalobu směřující
proti rozhodnutí žalované, které stěžovatel napadl také v posuzované věci.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění
účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek,
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele a po vyjádření žalovaného usnesením
přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu,
resp. krajským soudem přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního,
resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Pokud důkazní břemeno
neunese, soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované
pod č. 87/2004 Sb. NSS, či usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 Ca 28/2005 - 86).
Nejvyšší správní soud považuje uvedený závěr, k němuž dospěl krajský soud, za přesvědčivý
a konstatuje, že jej lze nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zdůvodnil
především tím, že dopad tohoto rozhodnutí do jeho hmotně právního postavení
představuje nenahraditelnou újmu. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem stěžovatele
neztotožnil a to právě s ohledem na skutečnost, že u Krajského soudu v Brně probíhá
pod sp. zn. 32 A 55/2013 řízení o včas podané žalobě, kterou žalobce podal prostřednictvím
Mgr. Marka Sedláka, advokáta, v níž žalobce brojí proti zcela totožnému rozhodnutí žalované
jako v posuzované věci. Zákon o pobytu cizinců v §172 odst. 3 přiznává žalobě proti rozhodnutí
o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí (s výjimkou
případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, což však není případ
stěžovatele). Stěžovateli tudíž v současnosti s ohledem na odkladný účinek žaloby
zakotvený v §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nehrozí výkon rozhodnutí žalované ze dne
30. 7. 2013, č. j. CPR-6045-3/ČJ-2013-930310-V242, neboť toto rozhodnutí žalované je
předmětem probíhajícího soudního přezkumu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 32 A 55/2013. Stěžovatel tak může plně realizovat své právo na spravedlivý proces,
tj. osobně v řízení vystupovat, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny,
atd. Stěžovatelem namítaný rozpor rozhodnutí žalované s čl. 6, 8 a 13 Úmluvy pak může
představovat pouze důvod nezákonnosti tohoto rozhodnutí, nikoli však důvod pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného dospěl k názoru, že pro závěr,
že by stěžovateli v důsledku výkonu či jiných právních následků napadeného rozhodnutí žalované
mohla vzniknout nepoměrná újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., neexistuje ve spise žádná opora.
[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu