ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.16.2013:26
sp. zn. 4 As 16/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: L. M. H., zast. Mgr.
Ilonou Sedlákovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. 1. 2013, č. j. 8 A 373/2011 - 53,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2013, č. j. 8 A 373/2011 – 53 zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2011, č. j. MV – 43970 – 8/SO – 2011 a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl městský soud tak, že žalovaný je
povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 8.808 Kč k rukám jeho právní zástupkyně
Mgr. Ilony Sedlákové, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Městský soud odůvodnil své
rozhodnutí tak, že žalovaný vedl se žalobcem dvě správní řízení v téže věci, což způsobilo
nezákonnost napadeného rozhodnutí.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž
požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh stěžovatel odůvodnil tak, že podle jeho
názoru je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, nesrozumitelný
a nezákonný pro nesprávné právní posouzení věci, proto je nezákonný i jeho výrok o náhradě
nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení ve výši 8.808 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, výkon tohoto rozsudku by
znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, kterým je ekonomická efektivita řízení, resp. nepřijatelná zbytečná finanční zátěž
Ministerstva vnitra jako správního úřadu, pokud důvod úspěšnosti v předcházejícím soudním
řízení na straně žalobce v kasačním řízení odpadne.
[3] Žalobce se k podanému návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřil.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.¨
[5] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 – 49 ze dne
15. 7. 2009 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto
nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný
účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení stěžovatele jako
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek žalobě na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[7] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit i ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[8] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Pokud by správní orgány neměly být vázány
pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty a rozhoduje se
i o náhradě nákladů soudního řízení, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního
soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto
musí být i proto vyhrazeno pro ojedinělé případy.
[9] V posuzovaném případě odůvodnil stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného
účinku jím podané kasační stížnosti toliko tím, že podle napadeného rozsudku městského soudu
je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.808 Kč, což by pro něj znamenalo
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a přiznání odkladného účinku není podle názoru stěžovatele zároveň v rozporu s důležitým
veřejným zájmem, kterým je ekonomická efektivita řízení, resp. nepřijatelná zbytečná finanční
zátěž ministerstva vnitra jako správního úřadu, pokud důvod úspěšnosti v předcházejícím
soudním řízení na straně žalobce v kasačním řízení odpadne.
[10] S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Pokud stěžovatel tvrdí, že mu
zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové částce 8.808 Kč způsobí nepoměrně větší újmu, než
jakou by způsobilo jiným osobám přiznání odkladného účinku, bylo by třeba, aby vzhledem ke
shora uvedeným zásadám výjimečnosti institutu odkladného účinku kasační stížnosti, zejména
v případě, že o jej navrhuje správní orgán, zevrubně vyložil, v čem spočívají tyto výjimečné
okolnosti v posuzovaném případě. Zdejší soud připomíná, že podle ustálené judikatury musí být
žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dostatečně individualizovaná a podepřená
konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012,
č. j. 8 As 65/2011 – 74). Tyto důkazy však stěžovatel ve svém návrhu nenabídl.
[11] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Samotné tvrzení o tom, že zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 8.808 Kč způsobí
stěžovateli – státu – nepřijatelnou finanční zátěž, pak nevyznívá ani věrohodně. K tomu soud dále
uvádí, že přiznání odkladného účinku by nepochybně způsobilo újmu žalobci, kterému by pak
byla přinejmenším po dobu řízení o kasační stížnosti odepřena náhrada nákladů řízení,
pravomocně přiznaná rozsudkem městského soudu.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě
stěžovatele nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. dány.
[13] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu