ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.72.2012:52
sp. zn. 4 As 72/2012 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: SAZKA, a. s.,
IČ: 47116307, se sídlem K Žižkovu 851/4, Praha 9, jednající insolvenčním správcem
JUDr. Josefem Cupkou, se sídlem Trojanova 18, Praha 2, zast. Mg r. Janem Hrazdirou,
advokátem, se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2012,
č. j. 59 A 72/2011 - 265,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2012,
č. j. 59 A 72/2011 - 265, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2011, č. j. KULK 59631/2011/ODL/48, žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Městského úřadu Jablonec nad Nisou ze dne
17. 5. 2011, č. 6/2011, na místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné
technické zařízení povolené Ministerstvem financí v částce 240.252 Kč za období od 9. 7. 2010
do 31. 12. 2010.
V průběhu řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně návrh na změnu
v osobě žalobce tak, aby na její místo vstoupila společnost SAZKA sázková kancelář, a. s.,
IČ: 26493993, se sídlem K Žižkovu 851/4, Praha 9. Návrh odůvodnila uzavřením smlouvy
o prodeji podniku při zpeněžování majetkové podstaty podle §290 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, která nabyla
účinnosti dne 1. 11. 2011. Společnost SAZKA sázková kancelář, a. s. se vstupem do řízení
na straně žalobce souhlasila.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2012,
č. j. 59 A 72/2011 - 265, návrh žalobkyně na změnu v osobě žalobce zamítl. V odůvodnění
citoval usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004 - 140, podle
kterého singulární sukcese nemá v řízení před správním soudem žádné účinky, protože nemůže
zasáhnout do stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu a soukromoprávním
úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Kdyby bylo žalobou
napadené rozhodnutí zrušeno, je na vůli žalobkyně, jak naloží s vrácenou částkou; do té doby
však s výjimkou univerzální sukcese nemůže soud na straně žalující jednat s jin ou osobou než
se žalobkyní.
V kasační stížnosti žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) konstatovala, že smlouvou
o prodeji podniku bylo s účinností od 1. 11. 2011 na společnost SAZKA sázková kancelář, a. s.
převedeno vlastnické právo k podniku SAZKA, a. s., jehož součástí jsou i veškeré pohledávky
spojené s podnikem včetně nároků na vydání bezdůvodného obohacení a vrácení příslušných
daňových přeplatků, a to zcela v souladu s §290 insolvenčního zákona. Podle stěžovatelky
je zřejmé, že po zahájení řízení nast ala okolnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Soud pochybil, pokud zkoumal jiné právní
skutečnosti, než které vyžaduje ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Závěry uvedené v citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu jsou pro danou věc vzhledem k odlišné procesní situaci účastníků
a odlišnému předmětu řízení naprosto nepoužitelné, což potvrdil Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 261. Práva k podniku jsou na základě smlouvy
o prodeji podniku bezpochyby samostatně převoditelná na jiné osoby. Stěžovatelka podotkla,
že komplexní převod všech práv a povinností na základě smlouvy o prodeji podniku by mohl
odůvodnit závěr o univerzální sukcesi. Zdůraznila zásadu hospodárnosti a rychlosti vyřešení
(ukončení) insolvenčního řízení; bylo by absurdní, pokud by musela nadále vést tento soudní spor
a následně se složitě vypořádávat s příslušným nabyvat elem (SAZKA sázková kancelář, a. s.).
Uzavřela výčtem rozhodnutí jiných krajských soudů, která procesní nástupnictví připustila.
Napadené usnesení označila za nezákonné a navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti.
Stěžovatelka v kasační stížnosti označila důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle kterého kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v ne správném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď
v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice
aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vy ložen.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval právní otázkou, zda převod podniku provedený
na základě smlouvy o prodeji podniku představuje univerzální sukces i, či nikoliv. Úvaze
stěžovatelky však nepřisvědčil. Univerzální sukcese totiž znamená přenesení veškerých práv
a povinností určitého subjektu na subjekt jiný a bývá zásadně spjata se smrtí nebo zánikem
původního subjektu. Prodej podniku stěžovatelky však sám o sobě není přenesením veškerých
jejích práv a povinností na nový subjekt, ale toliko přenesením práv a povinností souvisejících
s podnikem stěžovatelky. Jakkoliv se jedná o komplexní a rozsáhlý převod práv a povinností,
nelze prodej podniku ztotožňovat s univerzální sukcesí.
Zbývá proto posoudit, zda byly splněny podmínky pro to, aby soud vyhověl návrhu
stěžovatelky na změnu v osobě žalobce z důvodu singulární sukcese. Vzhledem k tomu,
že změnu v osobě žalobce soudní řád správní neupravuje, aplikují se v souladu s §64 s. ř. s.
příslušná ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §107a odst. 1 o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost,
s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může
dříve, než soud o věci rozhod ne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo
dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo
žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevy žaduje. Právní účinky spojené
s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Výkladem citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud zabýval především ve dvou
rozhodnutích, z nichž jedno převzal do odůvodnění napadeného usnesení krajský soud a druhým
argumentuje v kasační stížnosti stěžovatelka.
V usnesení ze dne 9. 2. 2005, č . j. 1 Afs 38/2004 - 140, publ. pod č. 559/2005 Sb. NSS,
Nejvyšší správní soud vyslovil, že „procesní nástupnictví podle §107a odst. 1 občanského soudního řádu při
singulární sukcesi založené soukromoprávním postoupením veřejnoprávní pohledávky je v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno. “ Tento závěr je ovšem nutno
vnímat v kontextu daného případu, kdy předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí
o vyměření celního dluhu, který účastník řízení zaplatil a svou budoucí pohledávku odpovídající
tomuto dluhu samostatně postoupil jiné osobě.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat případy, kdy účastník řízení
samostatně převádí veřejnoprávní pohledávku na jiný subjekt (tehdy bude namístě vycházet
z citovaného usnesení), od případů, kdy převádí např. vlastnické právo k nemovitosti, se kterou
je spjata aktivní legitimace v soudním řízení ve správním soudnictví, nebo kdy je důsledkem
převodu vlastnického práva přechod jiných práv nebo povinností na nového vlastníka (např. při
prodeji podniku).
Podle §290 odst. 1 insolvenčního zákona dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit
jedinou smlouvou.
Podle §291 odst. 2 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na smlouvu podle
§290 obdobně příslušná ustanovení obchodního zákoníku o prodeji podniku; za s plnění závazků, které přešly
na nabyvatele, prodávající neručí.
Podle §477 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Podle odst. 2 téhož
ustanovení přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
Z citovaných ustanovení je zřejmé, že prodej podniku je nerozlučně spjat s přechodem
veškerých práv, pohledávek a závazků, které s tímto podnikem souvisejí. V projednávané věci
tedy nešlo o samostatné postoupení veřejnoprávní pohledávky; odkaz krajského soudu
na zmíněné usnesení je tudíž zcela nepřípadný. Přechod práv týkajících se místního poplatku za
provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení byl totiž důsledkem převodu
vlastnického práva k podniku.
V tomto ohledu je daná věc srovnatelná s převodem vlastnického práva k nemovitosti,
k němuž došlo v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu.
Tento případ byl řešen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010,
č. j. 7 As 9/2010 - 255, který byl publikován pod č. 2377/2011 Sb. NSS a na něhož poukázala
stěžovatelka v kasační stížnosti. V něm Nejvyšší správní soud dovodil možnost připuštění vstupu
nového vlastníka nemovitosti do řízení ve správním soudnictví namísto dosavadního vlastníka
podle §107a o. s. ř. za použití §64 s. ř. s.
Podobně jako při převodu nemovitosti na základě kupní či darovací smlouvy dochází i při
zpeněžení dlužníkova podniku insolvenčním správcem jedinou smlouvou podle §290 a násl.
insolvenčního zákona ke změně vlastnického práva k podniku jakožto hromadné věci (5 odst. 2
obchodního zákoníku), a nikoliv k pouhému postoupení veřejnoprávní pohledávky. Je-li tedy
s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se p ůvodní vlastník podniku
dovolával u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno
vstoupit do takového řízení namísto jeho d osavadního vlastníka podle §107a o. s. ř. za použití
§64 s. ř. s. Opačný výklad by popíral smysl prodeje podniku jako celku se všemi právy a závazky,
které se k podniku vážou, a značně by prodlužoval a komplikoval insolvenční řízení, jde -li o
prodej podniku v režimu podle §290 a násl. insolvenčního zákona.
Stěžovatelka podala návrh na změnu v osobě žalobce, prokázala, že došlo k prodeji
podniku, a doložila souhlas společnosti SAZKA sázková kancelář, a. s. se vstupem do řízení
na místo žalobce. Tím byly splněny podmínky uvedené v §107a odst. 2 o. s. ř. , krajský soud byl
tudíž povinen návrhu stěžovatelky vyhovět a změnu v osobě žalobce připustit.
Napadené usnesení, jímž byl návrh stěžovatelky zamítnut, shledal Nejvyšší správní soud
nezákonným, a proto ho podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Shora uvedeným právním názorem je krajský soud v dalším řízení vázán (srov. §110
odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 3 věty
první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu