ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.78.2013:20
sp. zn. 4 As 78/2013 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: L. K., zast. Mgr.
Davidem Obenrauchem, advokátem, se sídlem Kopečná 11, Brno, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2013, č. j. 58 A 57/2011 – 22, o
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2013, č. j. 58 A 57/2011 – 22,
zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2011,
č. j. MSK 119069/2011, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského
úřadu Český Těšín, odboru živnostenského a dopravy, ze dne 25. 5. 2011,
č. j. MUCT/16826/2011, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 8. 9. 2010 v 00:20 h
v Českém Těšíně na ul. Hlavní třída, jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky
Volvo C 70, RZ: X, při silniční kontrole provedené hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Český
Těšín, pro podezření, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, se na výzvu policisty bezdůvodně
odmítl podrobit dechové zkoušce na alkohol a následně i lékařskému vyšetření spojenému
s odběrem biologického materiálu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Tím porušil §5 odst.
1 písm. f) zákona o silničním provozu a spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, za což mu byla
podle §11 odst. 1 písm. b) a c), §12 odst. 1, §13 odst. 1, §14 odst. 1 a §22 odst. 4 zákona o
přestupcích, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí žalovaného, uložena pokuta ve výši
25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců,
počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnil tím, že je při výkonu
své práce závislý na řízení motorového vozidla a pokud by Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti vyhověl, vznikla by žalobci těžko nahraditelná újma, spočívající ve ztrátě „pracovní
ability“ z důvodu ztráty řidičského oprávnění.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2
2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[5] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek,
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele a po vyjádření žalovaného usnesením
přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu,
resp. krajským soudem přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu
mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana
stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního,
resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc
rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Pokud důkazní břemeno
neunese, soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikované
pod č. 87/2004 Sb. NSS, či usnesení téhož soudu ze dne 29. 11. 2005, č. j. 30 Ca 28/2005 - 86).
Nejvyšší správní soud považuje uvedený závěr, k němuž dospěl krajský soud, za přesvědčivý
a konstatuje, že jej lze nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku v kasační stížnosti zdůvodnil
potřebou disponovat řidičským oprávněním při výkonu své práce, nijak ale nekonkretizoval,
v čem jeho „práce“ spočívá a soud tak nemohl posoudit, zda je jeho tvrzení o nezbytnosti
řidičského oprávnění pro výkon zaměstnání (podnikání či funkce) důvodné. Stěžovatel navíc
své tvrzení o závislosti jeho „práce“ na řízení motorového vozidla nijak nedoložil. Stěžovatel
tak neunesl ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Nejvyšší správní soud tedy na základě
shora uvedeného dospěl k názoru, že pro závěr, že by stěžovateli v důsledku výkonu
či jiných právních následků napadeného rozhodnutí mohla vzniknout nepoměrná újma ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s., neexistuje ve spise žádná opora.
[7] S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu