ECLI:CZ:NSS:2013:5.AFS.68.2013:33
sp. zn. 5 Afs 68/2013 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
Ing. I. C., zast. JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou se sídlem AK Vilímková Dudák
Hrnčíř Novotný, s.r.o., Karolínská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 4. 2013, č. j. 9 Ca 410/2009 - 74, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ve věci platebního výměru na daň
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2002, kasační stížnost. Zároveň stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s.; jako důvod tohoto svého návrhu uvedl, že neprodlený výkon a jiné právní
následky rozhodnutí by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám a přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem.
Stěžovatel uvádí, že z provedené obchodní operace získal provizi ve výši 210 000 Kč,
není tedy v množnostech stěžovatele z této částky zaplatit daň ve výši 854 281 Kč. Nehledě
na penále, které výrazně převyšuje jistinu doměřené daně. To, že žalovaný posoudil platbu A. J.
jako nedaňový výdaj, nemá na tuto skutečnost žádný vliv. Posouzení závěrů žalovaného je
významné pro vydání rozsudku ve věci samé, nikoli pro vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku. Případný neúspěch řízení bude pro stěžovatele a jeho rodinu v každém
případě likvidační. Vzhledem k výši svých příjmů není stěžovatel schopen uhradit daň ve výši
stanovené žalovaným, od roku 2003 nemá příjmy z podnikatelské činnosti ani ze zaměstnání,
příjmy jeho rodiny tvoří příjem z pronájmu bytu (cca 250 tis Kč za rok před zdaněním) a příjem
manželky ze závislé činnosti cca 25 tis Kč za měsíc.
Stěžovatel poukazuje na to, že správce daně může kdykoli před skončením řízení
o kasační stížnosti přikročit k daňové exekuci; i v případě, když dá soud stěžovateli za pravdu
a napadené rozhodnutí zruší, bude pro stěžovatele nemožné dosáhnout uvedení jeho majetku
v předešlý stav.
Vzhledem k tomu, že se rozhodnutí nijak netýká třetích osob, nemůže být odložením
jeho vykonatelnosti způsobena žádná újma; stěžovateli není ani známo, že by přiznání
odkladného účinku mohlo být v rozporu s veřejným zájmem.
Stěžovatel ke svým tvrzením ničeho nedoložil ani blíže neobjasnil, z jakého důvodu není
schopen zajistit příjmy jinak než pronájmem bytu.
Žalovaný k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odkázal
na zákonné podmínky, které musí stěžovatel prokázat, nicméně se domnívá, že přiznání
odkladného účinku není důvodné.
Podle §107 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, nemá kasační stížnost odkladný
účinek; Nejvyšší správní soud jej však na návrh stěžovatele může přiznat, jsou-li k tomu splněny
zákonné předpoklady. Ty definuje pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti §73 odst. 2
s. ř. s., podle něhož je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám; zároveň musí být splněna podmínka, že přiznání
odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Po zvážení argumentů stěžovatele a s přihlédnutím ke zjištěním, která jsou obsahem
soudního spisu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud předně zjistil, že stěžovateli nabylo vyhověno v jeho žádosti
o přiznání odkladného účinku ani městským soudem – viz usnesení ze dne 15. 2. 2010,
č. j. 9 Ca 410/2009 - 33.
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje názor stěžovatele, že posouzení daňové
účinnosti výdajů, které správce daně neuznal, je významné pro vydání rozsudku ve věci
samé, tj. rozhodnutí in meritum, nikoli pro vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného
účinku, nicméně ze soudního spisu byly zjištěny další skutečnosti, které je třeba brát v potaz.
Především není pochyb o tom, že stěžovatel v daném období inkasoval od společnosti Falkon
Capital, a.s. částku 3 000 000 Kč, tuto rovněž sám uvedl v daňovém přiznání. Dále ze spisu
vyplynulo, že v průběhu roku 2005 a 2006 požádal o posečkání daně dle §60 zákona č. 337/1992 Sb., správce daně žádosti vyhověl a posečkal s placením do 30. 6. 2006; další dvě žádosti
do konce roku 2006 byly zamítnuty a o další posečkání daně nebylo požádáno. Vůči stěžovateli
není vedeno exekuční řízení, předmětný nedoplatek je zajištěn zřízením zástavního práva
na rodinný dům a související parcely.
S ohledem na dikci §73 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud dále uvádí, že v daném
případě neshledal, že by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jakkoli dotklo práv
třetích osob. Nicméně i přesto musí soud přihlédnout také ke druhé zákonné podmínce
stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s., a to, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Tím je v daném případě zájem na vybrání pravomocně uložené daně.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu ani následně kasační stížnost zásadně odkladný účinek nemají. Přiznání odkladného
účinku žaloby či kasační stížnosti je tak výjimkou z pravidla. V tomto smyslu je také třeba
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. vykládat. To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného
účinku nemůže vzniknout újma jiným osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem
nebo jinými právními následky rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem
na výkonu či jiných právních následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu
či krajského soudu.
Po zhodnocení všech relevantních skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě i případné vymáhání dlužné daně nepředstavuje pro stěžovatele
takovou újmu, jež by převyšovala veřejný zájem na vybrání daně. Stěžovateli nadto svědčí právní
nástroje, jichž může v intencích zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád využít (viz např. ust. §156
an. cit. zákona).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s., návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu