ECLI:CZ:NSS:2013:5.AFS.84.2012:31
sp. zn. 5 Afs 84/2012 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: AB style Group a.s., se sídlem Křižíkova 1774, Frýdek - Místek, zastoupený obecným
zmocněncem JUDr. J. P., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
28. 8. 2012, č. j. 8 Af 69/2010 - 81, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2012, č. j. 8 Af 69/2010 - 81, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 2. 12. 2009 žádost o vydání povolení k provozování daňového skladu
podle §20 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních
daních“). Tuto žádost Celní úřad Ostrava rozhodnutím ze dne 24. 3. 2010, č. j. 632-12/2010-
140100-23, zamítl. Proti rozhodnutí celního úřadu podal žalobce odvolání. Žalovaný je však
rozhodnutím ze dne 4. 11. 2010, č. j. 15795-11/2010-900000-302, zamítl.
Následně žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského
soudu v Praze, jenž rozsudkem ze dne 28. 8. 2012, č. j. 8 Af 69/2010 – 81, rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností, kterou
opírá o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b), tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky městským soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Zároveň s kasační stížností stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Jako
důvod návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že pokud by uspěl v řízení
o kasační stížnosti a v mezidobí by musel dle pravomocného rozsudku krajského soudu vydat
žalobci povolení k provozování daňového skladu, bylo by povolení vydáno někomu, komu být
vydáno nemělo a muselo by být následně zrušeno. Taková situace by podle stěžovatele
neprospěla ani žalobci a mohla by mu přivodit nepříznivé následky, zejm. finanční ztrátu. Dále
stěžovatel poukázal na to, že zákon o spotřebních daních nedává stěžovateli pravomoc zrušit
v mezidobí vydané povolení k provozování daňového skladu, pokud by bylo kasační stížnosti
vyhověno. V takovém případě nelze aplikovat ani §20 odst. 18 a §19 zákona o spotřebních
daních, jež upravují zánik a odnětí povolení k provozování daňového skladu.
Žalobce ve vyjádření ze dne 17. 12. 2012 uvedl, že s návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Podle jeho názoru by se jednalo o prodlužování nezákonného
stavu, kdy celní orgány odpírají žalobci povolení k provozování daňového skladu a tím zasahují
do jeho práva na podnikání. Stěžovatel svým návrhem předjímá rozhodnutí ve věci samé, když
uvádí, že by při realizaci napadeného rozsudku musel vydat povolení k provozování daňového
skladu někomu, komu nemělo být vydáno. Pokud jde o tvrzení, že by mu mohly vzniknout
nepříznivé následky, uvedl, že stěžovateli taková argumentace vůbec nepřísluší. Žalobce navíc
již vynaložil finanční prostředky v souvislosti s podáním žádosti o povolení k provozování
daňového skladu a nakoupil si potřebné vybavení, neboť předpokládal, že mu bude povolení
vydáno. Žalobce dále nesouhlasí s názorem, že zákon o spotřebních daních neumožňuje povolení
odejmout v případě, že by Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil. Podle §20
odst. 19 písm. a) zákona o spotřebních daních může celní ředitelství povolení odejmout, jestliže
pominuly důvody, na jejichž základě bylo vydáno. Podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti tedy podle žalobce nejsou splněny. Stěžovateli nezpůsobuje realizace
napadeného rozsudku žádnou újmu, naopak přiznání odkladného účinku by oddálilo vydání
povolení a zahájení podnikatelské činnosti žalobce, což představuje finančně vyčíslitelnou újmu,
která je nesouměřitelná s tvrzenou imateriální újmou stěžovatele.
Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení přednesených
argumentů dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle
§73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou naplněny.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS (byť k částečně odlišné právní
úpravě): „S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského
oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi,
udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že návrhům správních orgánů v některých
případech bylo vyhověno právě s přihlédnutím k citovanému usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, zejména s ohledem na problematičnost
skutečnosti, že by vedle sebe mohla existovat dvě odlišná či dokonce protikladná správní
rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 - 35, dostupné na www.nssoud.cz). V posuzované věci však dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že návrh není důvodný.
Nejvyšší správní soud stejně jako v usnesení ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 – 49,
upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek přiznávaný
žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými
negativními následky aktu veřejné správy. Stále totiž platí, že podle §2 s. ř. s. poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu veřejným subjektivním právům. Postavení žalovaného
správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu
moci výkonné, spíše ale nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti
správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě
a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno
nazírat i na návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správním orgánem.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, neboť směřuje proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání odkladného účinku vůči pravomocnému
rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad
požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí
orgánů veřejné moci. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné,
dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem není
přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační stížnosti. Pokud by správní orgány
neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní
akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal
slovy o nepoměrně větší újmě.
Za relevantní důvod pro přiznání odkladného účinku nelze v daném případě považovat
možnou finanční ztrátu, která by mohla vzniknout žalobci, pokud by mu v případě zrušení
rozsudku krajského soudu bylo odebráno či zrušeno povolení k provozování daňového skladu
vydané v mezidobí. Případnou škodu, která by mohla v budoucnu vzniknout žalobci, lze jen stěží
spojovat s možným ohrožením veřejných zájmů, k jejichž ochraně je stěžovatel jako správní
orgán příslušný. Účinky rozsudku krajského soudu, jehož vydání se žalobce podáním žaloby
domáhal, nelze negovat pouhým poukazem na zájem, aby nevznikla škoda na straně žalobce.
Péče o to, aby žalobci nevznikla škoda v důsledku možného zrušení rozsudku krajského soudu,
náleží pouze žalobci. A to tím spíše, že žalobce sám s tímto důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nesouhlasí.
Jako další důvod stěžovatel uvedl, že zákon o spotřebních daních nedává celním orgánům
pravomoc zrušit v mezidobí vydané povolení k provozování daňového skladu, pokud by bylo
kasační stížnosti vyhověno. K tomu lze uvést, že krajský soud napadeným rozsudkem nezavázal
celní orgány k tomu, aby bylo žalobci v dalším řízení vydáno povolení k provozování daňového
skladu. Z odůvodnění rozsudku naopak vyplývá toliko to, že důvodem pro zamítnutí žádosti
o vydání povolení k provozování daňového skladu nemohou být důvody uvedené v napadených
rozhodnutích celních orgánů. V tomto směru právní názor vyslovený krajským soudem
nepředjímá další postup celních orgánů. Nelze proto bez dalšího tvrdit, že by v případě zrušení
rozsudku krajského soudu vedle sebe stála dvě navzájem si odporující rozhodnutí celních orgánů.
Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu