ECLI:CZ:NSS:2013:5.ANS.19.2012:15
sp. zn. 5 Ans 19/2012 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
21. 11. 2012, č. j. 46 A 53/2012 - 15,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2012, č. j. 46 A 53/2012 - 15, rozhodl,
že se návrh žalobce na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů v dané věci zamítá. Krajský
soud v tomto usnesení uvedl, že se žalobce v žalobě domáhá vydání rozsudku, kterým by soud
určil, že žalovaný „je povinen vyšetřit a odstranit podvody ředitele školy a ŠU K. Hora, kterými bylo porušeno
právo žalobce dle zákona č. 87/91 sb + dle vyhlč. 1665/91-SM“. Žalobce v žalobě zároveň požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, konkrétně
„dr. Dvořáčka nebo mgr. Dvořáčka“, AK Praha 8, Sokolovská 22.
Krajský soud v předmětném usnesení uvedl, že dle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to
zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Z §35 odst. 8 s. ř. s. plyne,
že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát.
Dle krajského soudu nebylo možné o zjevné neúspěšnosti žaloby rozhodnout bez
odstranění jejích vad, a proto rozhodl nejdříve o návrhu na ustanovení zástupce. Pro ustanovení
zástupce musí být splněny dvě podmínky: jednak musí být dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, jednak musí být ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv
žalobce. Novelizací soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. byly
podmínky v tomto směru zpřísněny a napříště by se mělo jednat o institut mimořádný. Krajský
soud sice na základě podkladů zaslaných žalobcem dospěl k závěru, že jeho majetkové poměry
by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, nebyla však splněna podmínka spočívající
v nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv žalobce. S ohledem na mimořádnost
předmětného institutu a kritéria pro jeho naplnění vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 – 45, publikovaného pod č. 492/2005 Sb. NSS,
nebylo dle krajského soudu na místě zástupce ustanovit.
Krajský soud dodal, že věc posoudil jak v rovině obecné, tak i z hlediska individuálního
významu dotčeného práva pro žalobce. V tomto směru nebyla nezbytnost ustanovení zástupce
shledána. Právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod přitom není
neomezené. Dle krajského soudu ze skutečnosti, že žalobce v rámci žaloby bez předchozího
poučení soudu požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce,
že argumentuje prostřednictvím odkazů na konkrétní ustanovení právních předpisů a shrnuje
skutkové okolnosti dané věci, lze dovodit, že žalobce má současně i dostatečné povědomí
o svých hmotných a procesních právech. Ani v tomto směru není splněna podmínka nezbytnosti
ustanovení zástupce a žalobci by nic nemělo na základě poučení soudu bránit v tom, aby odstranil
vady žaloby a odpovídajícím způsobem pokračoval v řízení.
Uvedené usnesení žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností ze dne 28. 11. 2012.
V ní stěžovatel zároveň navrhl, aby mu byl pro řízení o dané kasační stížnosti ustanoven
zástupce.
V kasační stížnosti stěžovatel dále uvedl, že se jeho žaloba týká zločinného spolčení
ředitele „tzv. gymnázia JO K. Hora Jaselská 932“. Stěžovatel obdobně jako v žalobě zopakoval,
že mu jmenovaný upřel práva „dle zákona č. 87/91 + vyhlášky č. 1665/91-SM“ za účelem
krytí zločinů komunismu. Příslušné materiály prokazující stěžovatelova tvrzení však byly
před 17. 11. 1989 za součinnosti s StB zničeny. Vinou podvodu ředitele gymnázia žije stěžovatel
v bídě, a má proto nárok na přiznání toho, co požaduje. Žalovaný přitom byl společně
s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vyzván k odstranění uvedené represe. S ohledem
na uvedené se „musí náprava stát na náklady ČR“. Jelikož stěžovatel nemá na zaplacení advokátních
služeb dostatek prostředků, žádá o ustanovení advokáta soudem. Námitky stěžovatele
lze podřadit pod důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podáním ze dne 19. 12. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 12. 2012,
se ke kasační stížnosti vyjádřil žalovaný. Uvedl, že v případě stěžovatele nejsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, neboť stěžovatel vlastní několik pozemků v celkové
výměře několika tisíc m2, jakož i rodinný dům. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
podanou kasační stížnost zamítl.
V replice ze dne 7. 1. 2013 stěžovatel zopakoval svůj požadavek na ustanovení zástupce
(„dr. Dvořáčka a nebo jeho syna mgr. Dvořáčka“), a to i pro řízení o kasační stížnosti. Vyjádření
žalovaného ke kasační stížnosti má být lživé, motivované snahou zneužít kritické sociální situace
stěžovatele. Stěžovatel poukázal na to, že rodinný dům, který žalovaný zmiňoval, je pouze
v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a drobné pozemky, které k němu náleží, jsou nedílnou
součástí tohoto rodinného domu; nelze po něm žádat, aby „prodával střechu nad hlavou“, přičemž
kvůli nařízené exekuci ani nemůže s majetkem disponovat. Již dříve stěžovateli bylo osvobození
od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem přiznáno, a to i při zohlednění vlastnictví
uvedených nemovitostí. Mimoto v důsledku podvodů popsaných v žalobě nemohl svého času
studovat, pročež nyní žije z „nuzné sociální dávky“. Ve zbytku své repliky pak stěžovatel zopakoval
svá žalobní tvrzení o příkořích, kterým je nucen čelit.
Nejvyšší správní soud nejprve uvážil o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti:
Předně je třeba poukázat na ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., podle něhož v řízení
o kasační stížnosti „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie“. Ačkoliv povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného
právnického vzdělání advokátem je obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační
stížnosti, podle konstantní judikatury zdejšího soudu není v určitých věcech nutno trvat
na podmínce tohoto zastoupení ani na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.
To se týká řízení o kasačních stížnostech proti usnesením krajského soudu ve věcech návrhů
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta a řízení o kasačních stížnostech proti
usnesením krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Tak například
v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, Nejvyšší správní soud judikoval,
že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození
od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení advokátem“. V rozsudku ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, pak Nejvyšší správní
soud vyslovil, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové
povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato
okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí“.
Závěry citovaných judikátů je třeba použít i na nyní projednávanou věc. Není-li totiž třeba
trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, potom není na splnění těchto
zákonných podmínek třeba trvat ani v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu,
kterým byl samostatně zamítnut návrh žalobce (stěžovatele) na ustanovení zástupce. Nejvyšší
správní soud proto v nynějším případě netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani po stěžovateli nepožadoval advokátní zastoupení; v souvislosti s návrhem na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti tak na základě již uvedeného dospěl k závěru,
že ustanovení zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti nebylo ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. nezbytně nutné k ochraně práv stěžovatele v tomto řízení, pročež jeho
návrh zamítl.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), přičemž s ohledem
na danou procesní situaci není nutné, jak již bylo vysvětleno, aby byl stěžovatel v řízení o dané
kasační stížnosti zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Jak již uvedl krajský soud, podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Krajský soud rozhodoval z výše uvedených důvodů nejdříve samostatně o návrhu
na ustanovení zástupce. Vymezil nutné podmínky pro ustanovení zástupce dle §38 odst. 5 s. ř. s.,
přičemž uzavřel, že stěžovatel naplnil pouze jednu z podmínek pro osvobození od soudních
poplatků, nikoli však podmínku pro ustanovení zástupce spočívající v tom, že ustanovení
zástupce je nezbytně nutné k ochraně jeho práv.
Nejvyšší správní soud vyhodnotil závěry krajského soudu jako správné. Ve shodě
s krajským soudem poukazuje na vývoj právní úpravy daného institutu obsažené v §35 odst. 8
s. ř. s. Zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo citované ustanovení změněno tak,
že ustanovit zástupce lze jen za situace, kdy je to nezbytně nutné k ochraně práv navrhovatele.
Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2011 Sb. k tomu uvádí, že „dochází ke změně úpravy ustanovení
zástupce na žádost účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků tím způsobem,
že se tato možnost vztahuje pouze na ty účastníky, u nichž je to nezbytně třeba k ochraně jejich práv. Jedná
se o zdůraznění mimořádnosti tohoto institutu“.
Stejně jako krajský soud zároveň bere Nejvyšší správní soud v potaz závěry vyplývající
z rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, publikovaného pod
č. 492/2005 Sb. NSS. Dle něho je třeba pro naplnění podmínek vyžadovaných §35 odst. 8 s. ř. s.
v případě navrhovatele hodnotit jak „hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní a faktické
poměry stěžovatele včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí o hmotných i procesních
právech, která pro něj z včas podané žaloby vyplývají“. Při zohlednění mimořádnosti institutu ustanovení
zástupce, zejména pak za situace, kdy v řízení před krajským soudem není zastoupení advokátem
povinné, nelze v případě stěžovatele shledat podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o jeho
žalobě. Stěžovatel, jak rovněž uvedl krajský soud, ve svých podáních, byť tak činí na některých
místech méně srozumitelně, odkazuje na konkrétní ustanovení konkrétních právních předpisů,
z nichž dovozuje svá procesní i hmotná práva. V právním řádu se orientuje alespoň v tom
smyslu, že je schopen formulovat procesní návrhy a domáhat se svých hmotných práv.
Lze tak mít za to, že po adekvátním poučení soudem je schopen odstranit vady svých podání tak,
aby je krajský soud mohl řádně posoudit.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu
nákladů řízení, z obsahu spisu však plyne, že mu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. ledna 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu