ECLI:CZ:NSS:2013:5.AS.5.2013:16
sp. zn. 5 As 5/2013 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalovanému: Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 20, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 3. 9. 2010, č. j. 10 Nc 955/2009 - 68,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce dne 3. 11. 2009 podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen
„krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí, jímž žalovaný Okresní soud v Českých Budějovicích
v postavení správce daně zamítl žalobcovu reklamaci proti svému postupu při placení a evidenci
pohledávky spočívající v nezaplaceném soudním poplatku. Z důvodu, že nebyly ze strany
žalobce odstraněny vady tohoto podání, krajský soud je ve smyslu ustanovení §37 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
usnesením ze dne 3. 9. 2010, č. j. 10 Nc 955/2009 - 68, odmítl. Proti tomuto usnesení podal
žalobce kasační stížnost, která byla krajskému soudu doručena dne 9. 9. 2010.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 5. 2013, č. j. 5 As 5/2013 – 6, rozhodl
o částečném osvobození žalobce (dále též „stěžovatele“) od soudních poplatků za kasační
stížnost, a to v míře, jež odpovídá majetkové nouzi stěžovatele. Soud využil oprávnění
k soudnímu uvážení a i přes existenci zvlášť závažných důvodů pro osvobození od soudních
poplatků, přiznal stěžovateli toto osvobození pouze zčásti. Zvláštním důvodem k odepření
osvobození od soudního poplatku zcela byla procesní aktivita, resp. neaktivita stěžovatele
v řízení. Stěžovatel v posuzované věci nepostupoval s cílem dobrat se meritorního rozhodnutí
ve sporné věci. Za této situace je třeba, aby stěžovatel tyto spory vedl s vědomím existence platit
alespoň částečně soudní poplatek. Soud dospěl k závěru, že v daném případě je spravedlivé
po stěžovateli požadovat soudní poplatek ve výši 200 Kč.
Nejvyšší správní soud tak stěžovateli usnesením ze dne 10. 5. 2013, č. j. 5 As 5/2013 – 6,
přiznal osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 2800 Kč a současně
stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek
za kasační stížnost ve výši 200 Kč. Stěžovatel byl současně poučen o následcích spojených
s nevyhověním této výzvě.
Na toto usnesení stěžovatel zareagoval podáním ze dne 31. 5. 2013, kterým žádá
o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nejméně o 2 měsíce.
Stěžovatel svou žádost odůvodnil hrozbou zastavení přezkumu pro nezaplacení soudního
poplatku, neboť jeho sociální poměry mu neumožňují úhradu soudního poplatku najednou
a během tak krátké doby.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatným okamžikem jejího podání.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním návrhu, tj. dne
9. 9. 2010. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud současně s částečným osvobozením
od soudního poplatku stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ve výši 200 Kč v dodatečně stanovené lhůtě 1 týdne a poučil jej též o následcích neuposlechnutí
této výzvy. Stěžovatel usnesení převzal v pondělí dne 27. 5. 2013, avšak ve stanovené lhůtě, která
uběhla v pondělí dne 3. 6. 2013, ani později, soudní poplatek nezaplatil. Je tedy evidentní,
že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak splněna esenciální
podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
K žádosti stěžovatele ze dne 31. 5. 2013 o prodloužení lhůty k zaplacení soudního
poplatku nejméně o dva měsíce Nejvyšší správní soud dodává, že podle obsahu je třeba tuto
žádost vyhodnotit jako žádost podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Podle
citovaného ustanovení platí, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí
z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené
soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny
nemohl poplatek dosud zaplatit. Nejvyšší správní soud však, na základě podání stěžovatele
a argumentů v něm uvedených, neshledal žádné důvody uvedené v §9 odst. 4 zákona o soudních
poplatcích, které by zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vylučovaly. Obecný
a neodůvodněný odkaz na sociální poměry stěžovatele nelze považovat za okolnosti uvedené
v §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že nemůže souhlasit s tvrzením stěžovatele,
že stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku byla v jeho případě zjevně krátká
a nesplnitelná. Předně je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná o lhůtu
dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační stížnosti byl v tomto případě splatný
okamžikem jejich podání. Současná právní úprava nadto umožňuje uhradit soudní poplatek
i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení.
Znamená to, že se lhůta stanovená ve výzvě soudu fakticky prodlužuje ještě o dobu, ve které
správní soud vydá, respektive doručuje, stěžovateli toto usnesení. Poplatková povinnost
stěžovateli vznikla dne 9. 9. 2010 a dodatečně stanovená lhůta uplynula dne 3. 6. 2013, nadto
je třeba uvažovat s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí usnesení o zastavení
řízení. To už je podle Nejvyššího správního soudu doba více než dostatečná pro splnění
poplatkové povinnosti.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu