ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.2.2013:33
sp. zn. 6 Ads 2/2013 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce:
ALKA TRADING s. r. o., IČ: 25590707, se sídlem náměstí Svobody 208/16, Znojmo,
zastoupen JUDr. Radkem Coufalem, advokátem, se sídlem Lidická 5a, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 6. 2012, č. j. 15251/2012-NH-30.1-25.4.12, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2012, č. j. 31 A 52/2012 - 56,
o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2012,
č. j. 31 A 52/2012 - 56, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně pro vady řízení zrušil rozsudkem ze dne 19. 12. 2012,
č. j. 31 A 52/2012 - 56, rozhodnutí žalovaného č. j. 15251/2012-NH-30.1-25.4.12 ze dne
5. 6. 2012, a věc vrátil k dalšímu řízení (výrok I.), a dále rozhodl, že žalovaný je povinen náhradit
žalobci náklady řízení ve výši 8760 Kč (výrok II.). Napadeným rozhodnutím žalovaný (dále
jen „stěžovatel“) rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 14. 3. 2012,
č. j. KHSJM 11291/2012, že se žalobce dopustil správního deliktu podle ustanovení §24 odst. 56
písm. b) ve spojení s ustanovením §8 odst. 1 písm. c) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních
k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými
látkami a o změně souvisejících zákonů, (dále jen „tabákový zákon“), změnil tak, že upřesnil
skutkovou větu ve výroku, nicméně o vině a trestu rozhodl stejně.
V kasační stížnosti ze dne 18. 1. 2013, doručené soudu 21. 1. 2013, stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel následně podáním ze dne 25. 1. 2013 požádal
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odůvodnil tím,
že právní závěry krajského soudu jsou v souzené věci nejasné. Dále uvedl, že nežádoucí stav,
který v daném případě reálně hrozí, tj. existence dvou rozdílných, případně protichůdných,
správních rozhodnutí, je v rozporu s principem právní jistoty, a tyto právní následky napadeného
rozsudku by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Podle názoru stěžovatele přiznání odkladného účinku
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
K výzvě soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 6 Ads 2/2013 - 20, jež nabylo právní moci
1. 2. 2013, se žalobce podáním z 8. 2. 2013 vyjádřil ke kasační stížnosti a současně vyslovil
souhlas, aby kasační stížnosti žalovaného byl přiznán odkladný účinek.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 5. Podle ustanovení §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního
orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vycházeje z uvedeného názoru rozšířeného senátu tak dospěl
k závěru, že ve zmíněném možném nežádoucím právním i procesním stavu lze u stěžovatele
shledat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. pro rozpor s principem právní jistoty. Nejvyšší správní
soud poukazuje na to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ochrání i právní jistotu
žalobce, jakožto účastníka řízení o přezkum toliko jednoho správního rozhodnutí; nelze
totiž vyloučit, že stěžovatel ani ve správním řízení, ač zavázán právním názorem krajského
soudu, žalobcovým námitkám opětovně nevyhoví. Nejvyšší správní soud uzavírá, že pozastavení
účinků napadeného rozsudku krajského soudu neúměrně nezvýhodní stěžovatele oproti žalobci;
jelikož Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný rozpor s důležitým veřejným zájmem, rozhodl,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu