ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.31.2013:42
sp. zn. 6 Ads 31/2013 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: S. B.,
zastoupeného Mgr. Martinem Peškem, advokátem, se sídlem Hrabenov 187, 789 63 Ruda nad
Moravou, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 19. prosince 2012, o odnětí invalidního
důchodu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
21. března 2013, č. j. 34 Ad 11/2013 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Peškovi, advokátu, se sídlem
Hrabenov 187, 789 63 Ruda nad Moravou, se přiznáv á odměna za zastupování,
náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši 4 058 Kč, která je splatná
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobci byly rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne
19. prosince 2012, označeným v návětí tohoto rozsudku, zamítnuty námitky proti předchozímu
rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 9. října 2012, jímž byl žalobci od 20. října 2012 odňat invalidní
důchod.
[2] Podáním datovaným dnem 16. prosince 2012, podaným k poštovní přepravě dne
18. prosince 2012 a doručeným Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci dne
19. prosince 2012, se žalobce obrátil na zmíněný krajský soud s žalobou ve věci „hodnocení
[jeho] zdravotního stavu – odebrání důchodu“, v níž uvedl, že 12. září 2012 „došlo ke kontrolní komisi
(ČSSZ Šumperk) a dle jejího rozhodnutí [mu] byl důchod odebrán“. Na výzvu Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci, aby předložil kopii napadeného rozhodnutí, pak žalobce soudu
přípisem ze dne 12. ledna 2013 zaslal kopii rozhodnutí žalované ze dne 19. prosince 2012, kopii
posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 12. září 2012 a kopii
posudku o invaliditě České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne
5. prosince 2012.
[3] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci pak na základě doplnění žaloby
kvalifikoval věc jako žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 19. prosince 2013 a usnesením
č. j. 72 Ad 63/2012-26 ze dne 18. ledna 2013 ji postoupil Krajskému soudu v Brně jako soudu
místně příslušnému. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se žalobce domáhá žalobou
„předčasně“ ochrany proti rozhodnutí žalované ze dne 19. prosince 2012.
[4] Krajský soud v Brně pak usnesením č. j. 34 Ad 11/2013-33 ze dne 21. března 2013
žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) skutečně odmítl
s odůvodněním, že žalobce podal žalobu k poštovní přepravě 18. prosince 2012 a Krajskému
soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci byla doručena 19. prosince 2012, avšak napadené
rozhodnutí bylo vydáno teprve dne 19. prosince 2012, tudíž že žalobce podal svou žalobu
předčasně.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[5] Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) podal
žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž požádal též o ustanovení právního
zástupce. Usnesením č. j. 6 Ads 31/2013-18 ze dne 26. června 2013 Nejvyšší správní soud
stěžovateli právním zástupcem ustanovil advokáta Mgr. Martina Peška a jeho prostřednictvím
stěžovatele vyzval k odstranění vad kasační stížnosti.
[6] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu na zahájení řízení, jejž blíže odůvodnil tak, že „je pravdivé tvrzení, že žalobce podal k poštovní
přepravě dne 18. prosince 2012 žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalované o odnětí invalidního
důchodu ..., a tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí žalované č. j. X1 bylo vydáno dne 19. prosince 2012“.
Žaloba však podle stěžovatele ani tak nebyla předčasná, protože byla místně nepříslušnému
Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci doručena 19. prosince 2012, tj. v den vydání
napadeného rozhodnutí žalované, a že „přijetí žaloby na podatelně Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci není časově v rozporu s vydáním předmětného rozhodnutí ČSSZ“. Stěžovatel vysvětlil, že žalobu
podal 18. prosince 2012 z opatrnosti „na základě oznámení ČSSZ, pracoviště Ostrava o výsledku námitek
... ve věci invalidního důchodu, datovaného ke dni 5. prosince 2012, které předcházelo samotnému doručení
rozhodnutí OSSZ“ (zřejmě měl na mysli posudek o invaliditě České správy sociálního zabezpečení,
pracoviště Ostrava, ze dne 5. prosince 2012). Stěžovatel konečně uvedl, že se mohl oprávněně
domnívat, že předčasné podání žaloby bylo zhojeno tím, že Krajský soud v Ostravě – pobočka
v Olomouci po podání žaloby stěžovatele vyzval k doložení dalších podkladů.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána
osobou oprávněnou ve smyslu §102 s. ř. s. a její důvody se opírají o §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení §104 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[10] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán
předčasně. Smyslem institutu odmítnutí kasační stížnosti pro předčasnost je předejít tomu, že
kasační stížnost se opírá jen o více či méně nekvalifikovaný odhad, případně „věštění“ podoby
zatím neexistujícího rozhodnutí správního orgánu. Z pohledu opačného, správní žalobu lze podat
až poté, co se stěžovatel přesně a úplně seznámí s naříkaným správním rozhodnutím a jeho
odůvodněním, neboť teprve pak může kvalifikovaně předestřít krajskému soudu důvody (žalobní
body), pro které by mělo dojít k jeho zrušení. Ostatně řadu nezbytných náležitostí správní žaloby
lze čerpat jen z napadaného správního rozhodnutí, jehož opis musí být k žalobě připojen (§
71 s. ř. s.); srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 43/2013-12 ze dne
19. června 2013, z dřívějších např. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 148/2004-51
ze dne 7. října 2004, podle něhož je smyslem odmítnutí návrhu pro předčasnost ochrana
účastníků řízení před tím, aby soud nerozhodoval o návrhu, u něhož není splněna podmínka
řízení, přičemž nesplnění této podmínky by se mohlo negativně projevit na kvalitě rozhodování
soudu.
[11] Stěžovatel činí nesporným, že předmětem řízení před krajským soudem bylo rozhodnutí
žalované o zamítnutí námitek proti předchozímu rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu; proti
tomu, že právě takový předmět řízení krajský soud dovodil z podání stěžovatele, stěžovatel nijak
v řízení před krajským soudem, ani v řízení o kasační stížnosti nebrojil. Stěžovatel dále činí
nesporným, že toto rozhodnutí bylo vydáno žalovanou 19. prosince 2012 a že správní žalobu
podal o den dříve, tj. 18. prosince 2012. Na této skutečnosti nemůže změnit nic ani to, že
stěžovatel anticipoval zamítavé rozhodnutí žalované z informace o posudku o invaliditě České
správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 5. prosince 2012; přezkum právě
tohoto posudku předmětem řízení před krajským soudem neučinil. Přitom právě předčasnému
podávání žalob jen na základě odhadu výsledku řízení před správním orgánem má institut
odmítnutí žaloby pro předčasnost, jak byl jeho účel popsán výše, zabránit.
[12] Z těchto skutečností tedy plyne jednoznačný závěr, že stěžovatel se na správní soudy
obrátil předčasně. Závěr o předčasnosti žaloby nemůže zvrátit ani argument, že žaloba došla
Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci 19. prosince 2012, tj. v den vydání
napadeného rozhodnutí žalované; ostatně to bylo stěžovateli doručeno až po podání žaloby
a nemůže být sporu o tom, že v době podání žaloby, ani v době jejího doručení soudu stěžovateli
obsah správního rozhodnutí nemohl být znám. Bez významu pro danou věc je i skutečnost, že
žaloba byla podána u místně nepříslušného krajského soudu – řízení bylo zahájeno tímto
okamžikem, tvoří jeden celek, postoupení věci místně příslušnému soudu je procesním úkonem
soudu v již zahájeném řízení, řízení se jím nijak nekončí a není ani zahájením řízení nového, nyní
již u soudu místně příslušného. Zachování účinků žaloby podané u místně nepříslušného soudu
totiž nemůže být selektivní jen ve prospěch či na úkor toliko jednoho z účastníků řízení.
Na straně jedné představuje pro žalobce dobrodiní, že podmínka včasnosti podané žaloby
zůstává splněna a žaloba nemůže být považována za opožděnou jen proto, že byla místně
příslušnému soudu postoupena až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, když u místně
nepříslušného soudu byla původně podána včas, musí to však platit také opačně, tedy že
předčasně podaná žaloba zůstává žalobou předčasně podanou, i když mezitím, byť i v průběhu
lhůty pro podání žaloby, byla postoupena místně příslušnému soudu. Z tohoto pohledu ani nelze
předčasnost žaloby dodatečně zhojit (lze jedině podat žalobu novou) a rozhodně nelze na zhojení
této vady usuzovat z procesních úkonů soudu, jimiž se snaží odstranit obsahové vady podání
a dobrat se k určení, co je vlastně předmětem zahájeného řízení.
[13] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti
usnesení Krajského soudu v Brně v souladu s ustanovením §110 odst. 1 věta první s. ř. s. jako
nedůvodnou a zamítl ji. V této souvislosti nutno poznamenat též to, že pokud jde o rozhodování
ve věci invalidních důchodů, již přiznaný, případně odňatý důchod lze zvýšit či snížit, resp.
přiznat, zjistí-li se, že byl přiznán nebo je vyplácen v nižší, příp. vyšší částce, než v jaké náleží,
nebo že byl odepřen neprávem, resp. změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo
pro nárok na jeho výplatu, včetně změny zdravotního stavu (§56 odst. 1 zákona č. 155/1999 Sb.). Stěžovatel tedy, ač v tomto případě podal žalobu předčasnou, nezůstává bez možnosti
ochrany svého práva na přiměřené hmotné zabezpečení z důvodu nezpůsobilosti k práci (čl. 30
odst. 1 Listiny).
IV. Náklady řízení
[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. aplikovaného na základě §120 s. ř. s., podle něhož stěžovatel, který nebyl v řízení
úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice měla ve věci plný úspěch, nemá
však nárok na náhradu nákladů řízení ze zákona proto, že jde o věc důchodového pojištění
(§60 odst. 2 s. ř. s.).
[15] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 31/2013-18 ze dne
26. června 2013 ustanoven advokát Mgr. Martin Pešek jako jeho právní zástupce. Podle §35
odst. 8 s. ř. s. části věty první za středníkem platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
ustanoveného advokáta stát.
[16] Právní zástupce stěžovatele uplatnil dva úkony právní služby: 1. první poradu s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem [§11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přičemž uskutečnění porady
se stěžovatelem ve Věznici Mírov hodnověrně doložil], a 2. odstranění vad kasační stížnosti, resp.
její doplnění [tj. úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné
podání ve věci samé)]. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle §7 bodu 3, aplikovaného
na základě §9 odst. 2 advokátního tarifu (jde o věc sociálního zabezpečení, tudíž se uplatní tarifní
hodnota 5 000 Kč, nikoli 50 000 Kč podle §9 odst. 4 advokátního tarifu), 1 000 Kč a podle §13
odst. 3 advokátního tarifu je třeba k ní přičíst 300 Kč na úhradu hotových výdajů, celkem tedy
1 300 Kč. Protože zmocněný advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok
o částku 273 Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Za uplatněné dva úkony právní služby tedy právní zástupce stěžovatele obdrží celkem 3 146 Kč
včetně DPH. K tomu se připočítává ještě právním zástupcem uplatněná náhrada cestovních
výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 549 Kč včetně DPH (cesta ze sídla advokáta
do Věznice Mírov a zpět) a náhrada za cestou promeškaný čas podle §14 odst. 1 písm. a)
advokátního tarifu ve výši 363 Kč včetně DPH, celkem tedy právní zástupce stěžovatele obdrží
4 058 Kč včetně DPH. K zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena přiměřená lhůta
v délce jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu