ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.79.2013:65
sp. zn. 6 Ads 79/2013 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: B. Braun
Medical, s.r.o., se sídlem V Parku 2335/20, Praha 4, proti žalované: Revírní bratrská
pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava - Slezská Ostrava,
týkající ze žaloby proti aktu žalované ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. PP/13/MV/52, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2013,
č. j. 78 Ad 50/2013 - 39, o návrhu žalobkyně ze dne 1. 11. 2013 na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Usnesením označeným v záhlaví odmítl Krajský soud v Ostravě pro nepřípustnost žalobu
žalobkyně, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí žalované, kterým jí bylo sděleno, že podání,
kterým se odvolala proti rozhodnutí žalované o snížení úhrady a vyřazení některých
zdravotnických prostředků z Číselníku zdravotnických prostředků, nepovažuje žalovaná
za odvolání a uvedla, že rozhodnutím o úhradě zdravotnických prostředků nerozhoduje
o veřejných subjektivních právech nepodřízených osob. Podle krajského soudu jsou číselníky
uvádějící míru úhrady zdravotnických prostředků (jejichž distribucí se žalobkyně zabývá)
z veřejného zdravotního pojištění, s jejíž výši stanovenou pro rok 2013 žalobkyně nesouhlasí,
pouze smluvním instrumentem používaným ve vztazích mezi zdravotními pojišťovnami
a zdravotnickými zařízeními. Ceny uváděné pojišťovnami v úhradových číselnících nejsou
výsledkem jejich rozhodovací činnosti, ale jen sdělením o výsledku průzkumu trhu,
jak to odpovídá formulaci oddílu C přílohy 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava hrazení zdravotnických prostředků
z veřejného zdravotního pojištění nezakotvuje formální správní řízení, jehož výstupem by bylo
rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s.ř.s. a žalobkyně nemůže proti netransparentnímu
či nesprávnému postupu pojišťoven brojit žalobou na přezkoumání číselníku, ale může se bránit
cestou ochrany hospodářské soutěže.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) usnesení krajského soudu napadla kasační stížností
a navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. K tomu uvedla, že napadené
rozhodnutí spolu s prvostupňovým rozhodnutím o snížení úhrady předmětných zdravotnických
prostředků k 1. 1. 2013 ze zdravotního pojištění (o němž vedl řízení Městský soud v Praze
pod sp. zn. 10 Ad 5/2013) výrazně omezuje její možnost podnikání. Denně přichází žalobkyně
nezákonným postupem žalované o cca 30 000 Kč (1 000 000 Kč měsíčně), aniž by žalovaná
vyvinula snahu o vysvětlení kritérií pro stanovení úhrad tak, aby dále nepřetrvávaly důvodné
pochybnosti žalobkyně o oprávněnosti jejího postupu. Připojila argumenty podporující její závěr
o tom, že snížení úhrady předmětných zdravotnických prostředků nebylo namístě (nezměnila
se právní úprava, avšak došlo ke zvýšení DPH, které se mělo promítnout v ceně ekonomicky
nejméně náročné varianty jakožto základu pro úhradu ostatních zaměnitelných produktů).
Jelikož žalovaná ani neuvedla, že by nastavení úhrad pro předcházející rok 2012 bylo nesprávné,
neměly být od 1. 1. 2013 úhrady sníženy a je třeba trvat na tom, aby žalovaná nadále hradila
předmětné zdravotnické prostředky v nesnížené míře. Podle žalobkyně je namístě odložit
účinnost napadeného rozhodnutí do doby, než soud vynese rozhodnutí ve věci samé, tak,
že předmětné zdravotnické prostředky budou hrazeny ve výši dle Úhradového katalogu
za prosinec 2012. Žalobkyně tvrdila, že přiznáním odkladného účinku nevznikne žádné osobě
újma. Důležitý veřejný zájem spatřuje v ochraně jejích práv, jakož i práv dalších osob dotčených
rozhodnutím žalované (např. pacientů) před nezákonným postupem správního orgánu.
Při bezvadném postupu žalované by prvostupňové správní rozhodnutí napadené řádným
opravným prostředkem nevyvolávalo právní účinky až do rozhodnutí odvolacího orgánu,
ale v tomto případě k tomu nedošlo, což odůvodňuje odložení vykonatelnosti rozhodnutí
o opravném prostředku v zájmu zajištění úhrad jako v roce 2012.
[3] Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se pak užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými
opravnými prostředky, např. odvoláním. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných,
mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího
orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. října 2006,
http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům,
po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv
a svobod by byla toliko iluzorní“).
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, kasační stížnost zásadně odkladný účinek
nemá. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti takový účinek přiznat, musí
stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012-32, dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatel
v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma
musí přitom být závažná a reálná.
[7] V tomto případě však stěžovatelka pouze uvedla, že měsíčně přichází v souvislosti
s napadeným rozhodnutím o cca 1 000 000 Kč, ale blíže nevyjasnila, jak k této částce dospěla
ani své tvrzení nijak nedoložila. Takové vyjádření pro použití tak výjimečného institutu,
jakým přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je, nemůže postačovat. Z návrhu stěžovatelky
se rovněž žádným způsobem nenaznačuje, jak velká by byla disproporce mezi újmou vzniklou
stěžovatelce v souvislosti s právními následky napadeného aktu a újmou, jež by postihla
jiné osoby v důsledku odložení jeho účinků do doby vydání meritorního rozhodnutí. Stěžovatelka
nespecifikovala, v čem konkrétně má spočívat omezení možnosti jejího podnikání. Obecné
tvrzení o zásahu do ekonomické sféry stěžovatelky tím, že se její příjem denně zmenšuje
o očekávané částky (zřejmě v porovnání s příjmy v roce 2012, tj. před snížením úhrad žalovanou),
bez konkrétních tvrzení, z nichž by bylo patrné naplnění podmínek ustanovení §73 odst. 2 s.ř.s.,
není dostačující.
[8] Na základě toho, co je uvedeno výše, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, pokud jde o naplnění první
podmínky v ustanovení §73 odst. 2 s.ř.s., tedy vzniku újmy nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a nesplnila tak jeden z hlavních předpokladů
úspěšnosti svého návrhu. Absencí rozporu s veřejným zájmem se tedy již Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť obě podmínky musejí být splněny kumulativně (viz citace §73 odst. 2 s.ř.s.).
[9] Nejvyšší správní soud dodává, že argumenty, kterými stěžovatelka dokládala, že žalovaná
neměla ke snížení úhrad předmětných zdravotních prostředků důvod, nevzal v úvahu, neboť je
zjevné, že se váží nikoli k podmínkám přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
ale k samotnému jádru sporu. O předmětu řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí ve věci samé,
kde jedině bude prostor pro vyrovnání se s takovými námitkami stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu