ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.85.2013:8
sp. zn. 6 Ads 85/2013 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci
žalobkyně: M. P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 2. srpna 2012, č. j. X, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
16. září 2013, č. j. 2 Ad 56/2012 - 81, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se ne př i z ná v á odkladný účinek.
II. Nejvyšší správní soud v yzýv á žalovanou, aby v e l h ů t ě je d n o h o m ě s íc e
od doručení tohoto usnesení odstranila vady kasační stížnosti tak, že uvede, z jakého důvodu byla
kasační stížnost podána, a to v souladu s ustanovením §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a tento důvod blíže skutkově a právně
konkretizuje.
III. Nejvyšší správní soud v yzýv á žalovanou, aby v e l h ů t ě j ed n o h o mě s í ce
od doručení tohoto usnesení předložila ke shora uvedené spisové značce úplný správní spis
týkající se označené právní věci; spis nechť splňuje požadavky ustanovení §17 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zejména soupis všech součástí včetně
příloh s určením data, kdy byly do spisu vloženy.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 2 Ad 56/2012-81 ze dne
16. září 2013 bylo zrušeno rozhodnutí žalované o zvýšení starobního důchodu a věc jí byla
vrácena k dalšímu řízení s tím, že soud vzal za prokázanou dobu pojištění žalobkyně od 1. 1. 1996
do 15. 4. 1997, čímž je v dalším řízení žalovaná vázána.
[2] Proti citovanému rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) 8. října 2013
blanketní kasační stížnost, již přislíbila sama dodatečně podrobně odůvodnit. V kasační stížnosti
nicméně požádala o přiznání odkladného účinku. Stěžovatelka uvedla, že pokud by Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc do stadia nového posouzení
žaloby. Krajský soud by pak mohl, jsa vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu,
rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku čehož by došlo k „obživnutí“
původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu
by však nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového rozhodnutí stěžovatelky. Nastala
by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Výše nastíněný
výsledek je podle názoru stěžovatelky zcela nežádoucí, neboť takovou situaci není možné
existujícími procesními instituty prakticky řešit. Rozhodnutí o původní žalobě by pak
dle stěžovatelky ztratilo smysl, což by vedlo k naplnění pojmu nenahraditelné újmy ve smyslu
§73 odst. 2 (sic!, stěžovatelka používá dikci tohoto ustanovení před novelou provedenou
zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony), ve spojení s §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Nutno připustit, že technickou chybou elektronické spisové služby byla kasační stížnost
do systému Nejvyššího správního soudu stažena až se značnou prodlevou, dne
20. listopadu 2013. To však nic nemění na tom, že do dnešního dne stěžovatelka kasační stížnost
podrobně nezdůvodnila, ač to sama ohlašovala.
[4] Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou
nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud omezenější míře,
než jak tomu bude na straně žalobce.
[7] Do 31. prosince 2011 platilo, že podle §73 odst. 2 s. ř. s. musel žalobce, resp. stěžovatel,
při žádosti o přiznání odkladného účinku prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu,
která by mu vznikla výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí (příp. důvodnou obavu
její hrozby). Ke změně došlo zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto je třeba mít
na paměti při odkazování na rozsudky Nejvyššího správního soudu z doby před změnou právní
úpravy. Podle nyní platného znění §73 odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud
při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných podmínek,
tj. (1.) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky
rozhodnutí odloženy byly, a zároveň (2.) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, kasační stížnost zásadně odkladný účinek
nemá. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti takový účinek přiznat, musí
stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012-32, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní.
[9] V uvedeném případě však stěžovatelka toliko mechanicky opakuje svůj návrh na přiznání
odkladného účinku z řady jiných kasačních stížností adresovaných Nejvyššímu správnímu soudu.
Stále přitom odkazuje na znění §73 odst. 2 s. ř. s., které již téměř dva roky neplatí; přitom
stěžovatelka byla na tuto skutečnost již Nejvyšším správním soudem upozorněna (viz usnesení
6 Ads 15/2013 a 6 Ads 18/2013 ze dne 10. dubna 2013). Vznik nepoměrně větší újmy nijak
nekonkretizovala, blanketní kasační stížnost do dnešního dne ani podrobně nezdůvodnila,
takže není zřejmé, jaké námitky proti napadenému rozsudku vznáší a v čem konkrétně
by pro stěžovatelku byla uvedená újma ve výrazném nepoměru ve vztahu k újmě,
která by odložením účinků napadaných rozhodnutí mohla být způsobena třetím osobám.
[10] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka
neunesla břemeno dostatečného tvrzení a břemeno důkazní. Nejvyšší správní soud proto uzavírá,
že nebylo prokázáno, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti (vznik nepoměrně větší újmy na straně žalované, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám). Nebylo již tedy třeba zkoumat podmínky
další, s nimiž by tato musela být naplněna kumulativně. Nejvyšší správní soud proto návrhu
žalované na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti nevyhověl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
II.
[11] Kasační stížnost stěžovatelky neobsahuje všechny náležitosti podle ustanovení §37
odst. 3 a ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. Ohlášené dobrovolné podrobné zdůvodnění nebylo
realizováno. Nejvyšší správní soud proto usnesením vyzývá stěžovatelku, aby v zákonem
stanovené lhůtě uvedla, z jakého důvodu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. byla kasační
stížnost podána a takto uvedený důvod i blíže skutkově a právně konkretizovala.
[12] V souladu s §109 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud vyzývá stěžovatelku k předložení
úplného správního spisu týkajícího se označené právní věci, a to ve lhůtě uvedené ve výroku
tohoto usnesení. Je-li správní spis připojen ke spisu krajského soudu, Nejvyšší správní soud
jej vyžádá spolu se soudním spisem.
III.
[13] Žalobkyni bude kasační stížnost zaslána k vyjádření až poté, co ji v souladu
s výrokem II tohoto usnesení stěžovatelka podrobně odůvodní. Případné zastoupení žalobkyně
v řízení o kasační stížnosti upravují ustanovení §35 s. ř. s. Může být i v řízení o kasační stížnosti
zastoupena advokátem, popř. jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství
podle zvláštních předpisů, týká-li se návrh oborů činnosti v nich uvedených, či jinou fyzickou
osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V takovém případě musí být
Nejvyššímu správnímu soudu předložena plná moc k zastupování v řízení.
[14] Věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod spisovou značkou 6 Ads 85/2013
a v souladu s rozvrhem práce se věcí bude zabývat, projedná ji a rozhodne šestý senát Nejvyššího
správního soudu ve složení: JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Tomáš Langášek a Mgr. Eva
Šonková. V případě dlouhodobé nepřítomnosti některého ze členů uvedeného senátu může být
senát doplněn některým ze soudců čtvrtého senátu, kterými jsou JUDr. Dagmar Nygrínová,
JUDr. Jiří Palla a Mgr. Aleš Roztočil. Pokud dojde ke změně rozvrhu práce, jsou
o těchto změnách aktuálně podávány informace na webových stránkách Nejvyššího správního
soudu (www.nssoud.cz). Některé úkony v řízení před soudem mohou vykonávat též asistenti
soudců [§29a jednacího řádu Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz)].
[15] Má-li účastník řízení za to, že některý ze jmenovaných soudců Nejvyššího správního
soudu je z projednávání této věci vyloučen pro svůj poměr k věci, k účastníkům, nebo
k jejich zástupcům (§8 s. ř. s.), lze namítnout jejich podjatost ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení. Pokud bude senát doplněn jiným soudcem, nebo vznikne-li důvod
podjatosti až v průběhu řízení, počítá se tato lhůta od okamžiku, kdy účastník řízení důvod
podjatosti zjistí. O námitce rozhodne jiný senát Nejvyššího správního soudu. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží.
[16] Veškeré písemnosti zasílejte k výše uvedené spisové značce na adresu Nejvyšší správní
soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou podatelnu
(podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu (wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu