ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.131.2013:34
sp. zn. 6 As 131/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: J. P., zastoupené
JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 958/25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2013, č. j. 329/2013-120-STSP/2, za účasti osob
zúčastněných na řízení: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4,
zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem Valdštejnská 381/6, Liberec, 2)
Krajská správa silnic Libereckého kraje, se sídlem České mládeže 632/32, Liberec a 3) Státní
pozemkový fond, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 22. 8. 2013,
č. j. 59 A 49/2013 - 77, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Dne 9. 9. 2013 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), ze dne
22. 8. 2013, č. j. 59 A 49/2013 - 77, kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 5. 2013, č. j. 329/2013-120-STSP/2. Žalovaný v něm potvrdil povolení
stavby na pozemcích, u nichž stěžovatelka v důsledku vad předcházejícího vyvlastňovacího řízení
namítá neoprávněné odnětí, resp. omezení svého vlastnického práva.
[2] Stěžovatelka zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Jako důvod tohoto návrhu uvedla intenzivní stavební činnost na předmětných pozemcích,
čímž podle jejího názoru může mít konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této věci
v případě nepřiznání odkladného účinku „toliko akademickou podobu“.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl, že stavba na předmětných pozemcích je téměř dokončena. Z tohoto důvodu
navrhuje odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat. Ředitelství silnic a dálnic České republiky
jako osoba zúčastněná na řízení rovněž navrhlo odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat,
neboť podle jeho názoru je stavba na předmětných pozemích realizována na základě veřejného
zájmu a stěžovatelka nijak nespecifikovala či neodůvodnila újmu, která by jí nepřiznáním
odkladného účinku mohla vzniknout.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[5] Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje mimořádnost institutu
odkladného účinku. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. V nyní
posuzovaném případě stěžovatelka pouze konstatovala, že vzhledem k intenzivní realizaci stavby
může mít rozhodnutí „toliko akademickou podobu“. Takto obecně koncipované tvrzení újmy
však pro přiznání odkladného účinku nemůže postačovat. U návrhu na přiznání odkladného
účinku se očekává dostatečně konkrétní tvrzení, v čem taková újma spočívá a uvedení
jejího rozsahu a intenzity. Z takto vylíčených skutečností musí také vyplývat, že negativní
následek, jehož se žadatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Všechna tvrzení musí navrhovatel řádně doložit.
Těmto požadavkům však stěžovatelka nevyhověla, neboť nejen že blíže nespecifikovala rozsah
a intenzitu případné újmy, ale ani neuvedla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu,
že v realizaci stavby újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. vůbec spatřuje.
[6] Nevyššímu správnímu soudu tudíž nezbývá než konstatovat, že stěžovatelka nedoložila
splnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. jí hrozící újmy
plynoucí ze zrušení žalobou napadeného rozhodnutí krajským soudem. Za této situace
tak již není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného
účinku, tedy nepřiměřenost případné újmy stěžovatelky vůči újmě vzniklé jiným osobám
a případný rozpor odkladného účinku s veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud tudíž uzavírá,
že podanému návrhu stěžovatelky nemohl vyhovět pro nesplnění zákonných podmínek a návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu