ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.50.2013:12
sp. zn. 6 As 50/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny
Šimáčkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce:
JUDr. J. V., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1,
zastoupené JUDr. Janem Sykou, advokátem se sídlem Školská 12, Praha 1, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. K 13/04, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, č. j. 9 Ca 84/2009 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se od mít á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Tímto usnesením městský soud
zamítl stěžovatelův návrh ze dne 10. 12. 2012 na vydání opravného usnesení, jímž by ve svém
rozsudku ze dne 29. 6. 2012 č. j. 9 Ca 84/2009-53 opravil stěžovatelovy identifikační údaje.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení stěžovatel namítá, že městský soud jej ve výše
citovaném rozsudku označil nesprávně a zaměnitelně jako „JUDr. J. V., bytem M. 54, B. B., S. r.“.
Podle názoru stěžovatele není z tohoto označení zřejmé, zda je míněn stěžovatel jako fyzická
osoba – nepodnikatel, jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedených Českou advokátní
komorou, či jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedených Slovenskou advokátní
komorou. Nadto může dojít též k záměně se stěžovatelovým synem jako fyzickou osobou –
nepodnikatelem téhož jména.
Nejvyšší správní soud musel v prvé řadě uvážit, zda je kasační stížnost přípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je nepřípustná kasační stížnost směřující proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Ve svém usnesení ze dne 14. 2. 2012 č. j. 2 As 13/2012-14 dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že mezi rozhodnutí, kterými se pouze upravuje vedení řízení, je třeba počítat
též usnesení, jímž se zamítá návrh na opravu chyb v psaní a počtech či jiných zjevných
nesprávností. Nosné důvody citovaného usnesení lze stručně shrnout tak, že pokud nesprávnosti
v rozhodnutí, jehož oprava se navrhuje, mohou mít dopad do právní sféry účastníka řízení,
v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, má tento účastník podat kasační stížnost
přímo proti vadnému rozhodnutí. Tento závěr podporuje i znění §106 odst. 2 s. ř. s.,
dle něhož kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li
vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Nejvyšší správní soud dále v citovaném usnesení dovodil ze znění ustanovení §54
odst. 4 s. ř. s., že účastník řízení může podat návrh na opravu zjevných nesprávností, nicméně
v případě, že rozhodnutí chyby neobsahuje, není třeba usnesení, které tuto skutečnost konstatuje,
nazývat usnesením opravným (neboť nic neopravuje). Usnesení označené jako opravné
má tedy soud vydat jen tehdy, pokud návrhu účastníka na opravu chyb v psaní a počtech
či jiných zjevných nesprávností vyhovuje, v opačném případě vydává usnesení zamítavé.
Ani formální pochybení soudu prvního stupně, pokud jde o označení usnesení, však nemůže
založit přípustnost kasační stížnosti ve věci.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jeho dříve přijaté závěry jsou plně aplikovatelné
i na nyní posuzovanou věc. Na tom nic nemění ani to, že v daném případě městský soud ve svém
usnesení stěžovatele nesprávně poučil o tom, že má možnost podat proti němu kasační stížnost.
Samotné zamítnutí návrhu na opravu zjevných nesprávností se práv stěžovatele nemohlo nikterak
dotknout. Je jen těžko představitelné, že by mohlo žalobou napadené rozhodnutí České
advokátní komory, kterým bylo stěžovateli jako advokátu zapsanému u této komory uloženo
kárné opatření ve formě napomenutí, mít jakékoliv právní účinky vůči stěžovateli jako advokátovi
zapsanému v seznamu vedeném Slovenskou advokátní komorou, či v jeho soukromém životě
fyzické osoby – nepodnikatele. Taktéž záměna s osobou stěžovatelova syna jako adresáta
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2012 č. j. 9 Ca 84/2009 - 53 je prakticky
nemožná, neboť syn sám advokátem zapsaným v seznamu České advokátní komory
není (nebo alespoň stěžovatel nic takového v kasační stížnosti netvrdí). Nejvyšší správní soud
tak neshledává prostor ani důvod se od svých dříve vyslovených závěrů ohledně přípustnosti
kasační stížnosti odklonit.
Na základě uvedeného proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení s §120 s. ř. s jako nepřípustnou odmítl.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., nemá při odmítnutí žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2013
JUDr. Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu