ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.81.2013:17
sp. zn. 6 As 81/2013 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
obec Němčovice, se sídlem Němčovice 37a, Břasy I, PSČ 338 24, zastoupené Mgr. Romanem
Seidlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Malická 1576/11, PSČ 301 00, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, PSČ 117 05, týkající se řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 14062/2009-14130 ze dne 16. června 2009, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 Ca 129/2009 - 50
ze dne 22. března 2013 spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n epřiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Státní zemědělský intervenční fond rozhodnutím č. j. SZIF/2009/0119005
ze dne 23. 3. 2009 uložil žalobkyni povinnost vrátit dotaci ve výši 103 670,60 Kč,
která jí byla poskytnuta v souladu s nařízením vlády č. 308/2004 Sb., o stanovení některých
podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy (dále jen „nařízení“),
neboť rozdíl mezi deklarovanou plochou a zalesněnou plochou zjištěnou při kontrole činil
více jak 20 % zjištěné plochy ve smyslu článku 51 nařízení Komise (ES) č. 796/2004
ze dne 21. dubna 2004.
[2] Ministerstvo zemědělství zamítlo dne 16. 6. 2009 pod č. j. 14062/2009-14130 odvolání
žalobkyně a rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu potvrdilo. Žalobkyně
napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“);
ten žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností u Nejvyššího správního soudu
domáhá zrušení rozsudku městského soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Stěžovatelka návrh na odkladný účinek odůvodňuje tím, že vzhledem ke skutečnosti,
že kasační stížnost nemá odkladný účinek, výkon rozhodnutí Státního zemědělského
intervenčního fondu ze dne 23. 2. 2009 č. j. SZIF/2009/0119005 by pro stěžovatelku znamenal
nenahraditelnou újmu. Vrácením předmětné dotace by došlo ke značně nepříznivému zásahu
do jejího rozpočtu. Případný odkladný účinek by se nedotkl nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a nebyl by ani v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud se rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve podotýká, že p ravidelně je odkladný účinek spojován
s tzv. řádnými opravnými prostředky, např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu
nastávají až v okamžiku rozhodnutí o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných
prostředků mimořádných, mezi něž spadá i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku
předmětem úvahy rozhodujícího orgánu (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. 10. 2006, http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení
vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak,
aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se jeho rozhodování stalo
jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní“).
[7] Do 31. 12. 2011 platilo, že podle ustanovení §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musel žalobce, resp. stěžovatel,
při žádosti o přiznání odkladného účinku prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu,
která by mu vznikla výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí (příp. důvodnou obavu
její hrozby). Ke změně došlo zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto je třeba mít
na paměti při odkazování na rozsudky Nejvyššího správního soudu z doby před změnou právní
úpravy. Podle nyní platného znění §73 odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud
při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných podmínek,
tj. (1.) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky
rozhodnutí odloženy byly, a zároveň (2.) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, kasační stížnost zásadně odkladný účinek
nemá. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti takový účinek přiznat, musí
stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012-32, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní.
[9] V uvedeném případě však stěžovatelka vznik nepoměrně větší újmy ve formě nutnosti
vrácení předmětné dotace odůvodňovala pouze tím, že by došlo ke značně nepříznivému zásahu
do jejího rozpočtu. Stěžovatelka ve svém návrhu nikterak nespecifikovala, jak konkrétně
by povinnost vrátit předmětnou dotaci výši 103 670,60 Kč ovlivnila její celkový rozpočet,
popř. měla vliv na výkon určitých činností stěžovatelky či v čem konkrétně by pro stěžovatelku
byla uvedená újma ve výrazném nepoměru ve vztahu k újmě, která by odložením účinků
napadaných rozhodnutí mohla být způsobena třetím osobám.
[10] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka
neunesla břemeno dostatečného tvrzení. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nebylo
prokázáno, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti (vznik nepoměrně větší újmy na straně žalované, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám). Nebylo již tedy třeba zkoumat podmínky další,
s nimiž by tato musela být naplněna kumulativně. Nejvyšší správní soud proto návrh žalované
na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu