ECLI:CZ:NSS:2013:7.AFS.88.2012:21
sp. zn. 7 Afs 88/2012 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Lohmann
& Rauscher, s. r. o., se sídlem Bučovická 256, Slavkov u Brna, zastoupený JUDr. Vladimírem
Bulinským, advokátem AK Bulinský & Vávra, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 13, Brno,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2012,
č. j. 31 Af 23/2010 - 196,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2012, č. j. 31 Af 23/2010 – 196, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno (dále
jen „celní ředitelství“) ze dne 7. 1. 2010, č. j. 7357-6/2009-010100-21, kterým byly změněny
dodatečné platební výměry Celního úřadu Vyškov (dále jen „celní úřad“) ze dne 14. 7. 2009,
č. j. 5255-2/2009-016300-021 až č. j. 5255-54/2009-016300-021, kterými byly opraveny údaje
na jednotných správních dokladech stěžovatele a bylo mu doměřeno clo, tak, že z výrokové
části napadených rozhodnutí se vypouští bod I. a v dodatečném platebním výměru
č. j. 5255-3/2009-016300-021 se v bodě II. částka 2.407 Kč mění na částku 176.649 Kč.
Vzhledem k tomu, že účinností zákona č. 17/2012 Sb., ve znění zákona č. 407/2012 Sb.,
ke dni 1. 1. 2013 zanikla celní ředitelství, přešla jejich působnost ve věcech rozhodování
o opravných prostředcích na Generální ředitelství cel, které je nyní žalovaným správním
orgánem.
Nejvyšší správní soud se kasační stížnosti musel zabývat nejprve z hlediska její
přípustnosti.
Podle ust. §104 odst. 4 není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než
které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Stížní námitky v kasační stížnosti obsahují argumentaci, která v žalobě nebyla. V žalobě
stěžovatel pouze zpochybňoval výsledky analýzy vzorku odebraného v jeho skladě
dne 31. 3. 2009, ale netvrdil, že by mu nebyl předán rezervní vzorek, jehož převzetí podpisem
protokolu o odběru vzorku ze dne 30. 3. 2009, č. 016300-09-03-001, potvrdil. V žalobě také
nebyla ani námitka rozporu výsledků následné kontroly ve vztahu k protokolu o zkoušce Celně
technické laboratoře ze dne 1. 4. 2009 či námitku „zaměňování“ vzorků.
Stížní námitky jsou proto nepřípustné, neboť tuto argumentaci stěžovatel neuplatnil
v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl.
Nejvyšší správní soud proto za použití ust. §104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu