ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.177.2012:51
sp. zn. 7 As 177/2012 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: R. P.,
zastoupená Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova
9/223, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu
376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 1. 10. 2012, č. j. 1 Ad 49/2011 – 160,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se odměna
nepřiznává .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. 10. 2012, č. j. 1 Ad 49/2011 – 160, ustanovil Městský soud v Praze
žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) zástupkyní advokátku Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou .
V odůvodnění městský soud uvedl, že v posuzované věci jsou splněny zákonem stanovené
podmínky, aby mohl být ustanoven zástupce soudem, neboť ustanovení zástupce je potřeba
k ochraně práv stěžovatelky.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které uvedla,
že k ustanovené zástupkyni nemá důvěru. Zároveň požádala o prominutí zmeškání lhůty
z důvodů pracovní neschopnosti a špatného zdravotního stavu a o ustanovení soudních znalců
z oboru lékařství.
Ustanovená zástupkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že si není vědoma
žádného pochybení v této právní věci, ani v jiných právních věcech, ve kterých byla stěžovatelce
v minulosti ustanovena. Dále uvedla, že došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ní
jako zástupkyní a stěžovatelkou a je tudíž nucena využít ust. §20 o dst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a požádat Nejvyšší správní soud, aby kasační stížnosti
vyhověl a napadené usnesení zrušil. Ustanovená zástupkyně dále uvedla, že v dané věci učinila
dva úkony právní služby (převzetí věci, včetně studia spisu a vyjádření ke kasační stížnosti).
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí.
Podle ust §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil p očátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného
ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence a nebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle doručenky založené v soudním spise bylo napadené usnesení stěžovatelce doručeno
do vlastních rukou dne 3. 10. 2012. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti tak byla
středa 17. 10. 2012 (§40 odst. 1 věta první a odst. 2 s. ř. s.) .
Kasační stížnost byla Nejvyššímu správnímu soudu, a současně městskému soudu,
doručena elektronickou poštou bez ověřeného elektronického podpisu až dne 22. 11. 2012,
přičemž téhož dne stěžovatelka kasační stížnost předala k poštovní přepravě.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší
správní soud ji proto podle ust. §46 odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s. odmítl.
Žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty Nejvyšší správní soud nevyhověl,
protože podle ust. §106 odst. 2 věta třetí s. ř. s. je prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti vyloučeno.
Žádost o ustanovení soudních znalců z oboru lékařství je vzhledem k předmětu řízení
o kasační stížnosti (usnesení o ustanovení zástupce) bezpředmětná, a proto se jí Nejvyšší správní
soud nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Ustanovené zástupkyni Nejvyšší správní soud odměnu nepřiznal, neboť v řízení o kasační
stížnosti, ve které stěžovatelka brojí právě proti ustanoven í zástupkyně, nelze její vyjádření
považovat za úkon právní služby ve smyslu ust. §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Požadovala – li zástupkyně přiznání odměny za úkon právní služby převzetí
věci a studium spisu ve dnech 1. 10. a 16. 10. 2012, jedná se o úkon v řízení o žalobě. O odměně
ustanovené zástupkyně v tomto řízení tak rozhodne městský soud při rozhodování o žalobě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu