ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.183.2012:17
sp. zn. 7 As 183/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: A. H., proti
žalované: Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihomoravský kraj, se sídlem
Opuštěná 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 6. 11. 2012, č. j. 6 Ca 305/2008 – 15,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků
se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením dne 6. 11. 2012, č. j. 6 Ca 305/2008 – 15, zamítl návrh
žalobce (dále jen „stěžovatel“) na přerušení řízení o žalobě, odmítl návrh stěžovatele na uložení
povinnosti Státní energetické inspekci, územnímu inspektorátu pro Jihomoravský kraj pokračovat
v řízení ve věci č. j. 23 30/07/062.101/Lo z moci úřední a rozhodl o vrácení zaplaceného
soudního poplatku. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že po podání žaloby vyzval
stěžovatele k upřesnění, o jakou žalobu se jedná a jaký konečný návrh činí, protože vydání
rozsudku ve znění, které požadoval stěžovatel, není ve správním soudnictví možné. Soud totiž
není oprávněn ukládat správnímu orgánu povinnost pokračovat v určitém řízení z moci úřední.
Z obsahu žaloby nebylo ani zcela zřejmé, zda se nejedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti.
Stěžovatel přesto, že byl poučen, jakým způsobem může soud v případě žaloby na ochranu
proti nečinnosti rozhodnout, návrh petitu neupravil, pouze sdělil, že rozhodnutí bylo vydáno.
Z tohoto sdělení městský soud dovodil, že stěžovatel skutečně zamýšlel podanou žalobou
dosáhnout toho, k čemu není soud oprávněn. Vedle toho dospěl k závěru, že odpadl důvod
pro zastavení řízení, na který stěžovatel poukazoval, neboť bylo již rozhodnuto o žalobě
stěžovatele proti rozhodnutí Státní energetické inspekci, územního inspektorátu
pro Jihomoravský kraj ze dne 9. 6. 2008, č. j. 631/08/90.212/Vo.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel blanketní kasační stížnost
a zároveň požádal o přidělení zástupce a osvobození od soudních poplatků s tím, že jedná
podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod a neb ude se dále zadlužovat, aby si mohl zaplatit
advokáta na obranu svého veřejného práva jako dlouhodobě nezaměstnaný. Dále stěžovatel
požádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti z důvodu onemocnění a odkázal
na přiloženou lékařskou zprávu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
a vrátil věc městského soudu k dalšímu řízení.
Při úvaze o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce vyšel Nejvyšší správní soud z účelu
individuálního osvobození od soudních poplatků, kterým je zejména ochrana účastníka, který je
v tíživých sociálních poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona , který by mu
případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Podle ust. §35 odst. 8 věta prvá před středníkem s. ř. s. může předseda senátu na návrh
ustanovit navrhovateli usnesením zástupce, jímž může být i advokát, jsou -li u navrhovatele
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho
práv.
Podle ust. §36 odst. 3 věta první až třetí s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Podle citovaných ustanovení je rozhodnutí o tom, zda lze přiznat účastníku řízení
osvobození od soudních poplatků, vázáno na prokázání skutečnosti, že účastník řízení nemá
dostatečné prostředky. Zároveň zde musí být zvlášť závažné důvody a návrh nesmí být zjevně
neúspěšný. Proto je třeba, aby se soud posuzující existenci podmínek pro osvobození
od soudních poplatků nejprve zabýval a vypořádal s otázkou zjevné neúspěšnosti tohoto návrhu
a teprve poté přihlížel k majetkovým poměrům žadatele. Opačný postup, tj. primární prokazování
nedostatku prostředků žadatelem a teprve následné zkoumání zjevné nedůvodnosti návrhu
soudem, by totiž bylo v rozporu se smyslem tohoto ustanovení. Rozhodnutí o ustanovení
zástupce je pak vázáno na splnění kumulativních podmínek uvedených v ust. §35 odst. 8 s. ř. s.
První podmínka je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních
poplatků, což znamená, že doloží soudu nedostatek prostředků a že se nebude jednat o zjevně
neúspěšný návrh. Druhá podmínka pak spočívá v tom, zda je zástupce třeba k ochraně práv
navrhovatele. Proto i zde je třeba, aby se soud nejprve zabýval otázkou zjevné úspěšnosti
(neúspěšnosti) tohoto návrhu.
Aby mohla být kasační stížnost úspěšná, musí být podána v zákonné lhůtě, neboť pouze
v tomto případě může být soudem meritorně projednána . To podle ust. §106 odst. 2 první věty
s. ř. s. znamená, že musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo- li vydáno
opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon
jinak.
Podle obsahu soudního spisu bylo, že napadené usnesení městského soudu stěžovateli
doručeno do vlastních rukou dne 12. 11. 2012. Posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti
proti tomuto usnesení tak bylo pondělí 26. 11. 2012. Stěžovatel však podal kasační stížnost
elektronicky dne 3. 12. 2012, tedy až po uplynutí lhůty k jejímu podání.
Ve správním soudnictví může být v odůvodněných případech (vážné omluvitelné důvody)
na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu prominuto, avšak toto pravidlo není aplikovatelné
na lhůtu pro podání správní žaloby a kasační stížnosti, neboť prominutí zmeškání lhůty pro jejich
podání je výslovně vyloučeno v ust. §72 odst. 4 a §106 odst. 2 s. ř. s. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu „(j)e-li žaloba podána opožděně, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů
nebyla dodržena lhůta k podání žaloby, v důsledku jakých skutečností došlo k překročení lhůty, či kdo zmeškání
lhůty zavinil. Soud nemůže svým rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a žalobou napadené rozhodnu tí
věcně přezkoumat“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 Ads 4/2004 – 57, www.nssoud.cz). „Předseda senátu nemůže vyhovět žádosti o prominutí zmeškání
lhůty k provedení úkonu, je-li žádáno prominutí zmeškání lhůty pro podání žaloby. Lhůta pro podání žaloby je
zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky, jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti tento procesní
úkon s úspěchem provést. Ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s., dle kterého zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze
prominout, má povahu speciálního ustanovení vůči §40 odst. 5 s. ř. s.“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 Azs 317/2004 – 56, www.nssoud.cz). Rovněž
ve vztahu ke lhůtě pro podání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval,
že tuto lhůtu je nutno dodržet a její zmeškání nelze prominout , a to ani z důvodu nemoci
stěžovatele nebo jeho právního zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2003 - 37, publ. pod č. 68/2004 Sb. NSS, ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 5 Azs 8/2003 – 34, ze dne 11. 5. 2005, č. j. 3 Ads 4/2005 – 56, ze dne 25. 5. 2007
č. j. 4 Ans 3/2007 – 54, ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 Ads 41/2011 – 80, nebo ze dne 29. 3. 2012,
5 Azs 4/2012 – 7, všechny na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud připustil, že v některých případech by nemožnost prominutí lhůty
pro podání žaloby mohla způsobit přílišnou tvrdost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 2. 2008, č. j. 2 As 61/2007 – 45, www.nssoud.cz). Tento závěr nepochybně platí
i pro kasační stížnost. Může se jednat o případy, kdy nemožnost podat žalobu nebo kasační
stížnost má objektivně povahu absolutní fyzické nemožnosti na straně stěžovatele. V dané věci
stěžovatel k prokázání nemožnosti podat kasační stížnost v zákonné lhůtě doložil potvrzení
o pracovní neschopnosti od 22. 11. do 30. 11. 2012 pro akutní onemocnění. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu se nejedná o překážku takové intenzity, aby zcela znemožnila podání
kasační stížnosti a v jejímž důsledku by mohlo dojít k zásahu do práva stěžovatele na přístup
k soudu a k odepření spravedlnosti.
Opožděně podanou kasační stížnost pak lze podřadit pod pojem návrhu, který nemůže
být zjevně úspěšný ve smyslu ust. §36 odst. 3 s. ř. s., jak vyplývá i z judikaturních
závěrů, které Nejvyšší správní soud podrobně shrnul v rozsudku ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 1 As 51/2011 – 135, www.nssoud.cz, v němž uvedl: „Uvedenému pojmu lze proto podřadit takové
návrhy, jejichž neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě
zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může být např. opožděně podaná žaloba, opožděně podaná
kasační stížnost; návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně
(bez meritorního posouzení, povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání, jako
je např. kasační stížnost proti usnesení o přerušení řízení. Naproti tomu o „zjevně neúspěšný návrh“ nejd e tehdy,
je-li „zjevnost“ závislá na předběžném zkoumání a posouzení povahy návrhu. (...) Existuje-li ustálená
judikatura Nejvyššího správního soudu (či rozhodnutí rozšířeného senátu) poskytující zcela jednoznačné závěry
o nemožnosti samotného soudního přezkumu určitého typu úkonu správního úkonu, lze pak žalobu napadající
takový úkon považovat za zjevně neúspěšný návrh.“
Protože kasační stížnost je zjevně neúspěšná , nesplňuje stěžovatel podmínky
pro osvobození od poplatků podle ust. §36 odst. 6 s. ř. s . a v důsledku toho ani podmínky
pro ustanovení zástupce podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud návrh
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl.
Protože kasační stížnost byla podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle ust. §46
odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s. odmítl
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §60 odst. 3
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 11. ledna 2013
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu