ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.39.2013:34
sp. zn. 8 Afs 39/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Tochajda s. r. o.,
se sídlem Husova 542, Vysoké Mýto - Litomyšlské Předměstí, zastoupeného Mgr. Martinou
Suchodolovou, advokátkou č. ev. ČAK 11746, se sídlem Masarykovo náměstí 146,
Žamberk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno (dříve: Finanční ředitelství v Hradci Králové se sídlem Horova 824/17, Hradec
Králové), proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2012,
čj. 4193/12-1200-602944, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 11. 4. 2013, čj. 31 Af 91/2012 – 58, o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad ve Vysokém Mýtě doměřil žalobci dodatečným platebním výměrem ze dne
20. 10. 2011, čj. 73978/11/274970603499, daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období
roku 2009.
[2] Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo žalobcovo odvolání a shora uvedené
rozhodnutí správce daně potvrdilo rozhodnutím ze dne 26. 7. 2012, čj. 4193/12-1200-602944
(dále též „napadené rozhodnutí“). Finanční ředitelství v Hradci Králové bylo ke dni 31. 12. 2012
zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky. Jeho působnost přešla
na Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“).
[3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí správní žalobou, kterou Krajský soud
v Hradci Králové zamítl jako nedůvodnou.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a požádal,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
[5] Žalovaný navrhl, aby soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel
neuvedl žádné důvody pro přiznání odkladného účinku. Obecně formulovaný a ničím
nedoložený návrh nepostačuje pro přiznání odkladného účinku.
[6] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním
dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[9] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti
požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž důvody této žádosti blíže nevysvětlil.
Ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti, které se týkají věci samé, nelze dovodit
pro stěžovatele hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného
účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a zdejší soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak
předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. srpna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu