ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.54.2013:50
sp. zn. 8 Afs 54/2013 – 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. K., zastoupeného
JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem se sídlem Římská 10, Praha 2, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství
Praha ze dne 21. 1. 2010, čj. 490-2/2010-170100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, čj. 9 Af 17/2010 – 61,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Platebním výměrem ze dne 25. 11. 2009, čj. 09CZ176600-W060027-5, Celní úřad
Benešov vyměřil žalobci celní dluh v celkové výši 368 718,20 Kč.
[2] Celní ředitelství Praha zamítlo žalobcovo odvolání proti shora uvedenému platebnímu
výměru rozhodnutím ze dne 21. 1. 2010, čj. 490-2/2010-170100-21. Proti tomuto rozhodnutí
se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a požádal,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatel uvedl, že je dlouhodobě v tíživé
osobní a životní situaci, neboť se mu dlouhodobě nedaří najít práci. Rozhodnutí o vyměření
celního dluhu velmi těžce dopadlo na jeho rodinu, je nedůvodné a nepřiměřeně tvrdé.
Za své jednání byl stěžovatel již sankcionován propadnutím vozidla. Výkon napadeného
rozhodnutí by pro stěžovatele představoval nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem.
[4] Žalovaný navrhl, aby soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku. Napadený
platební výměr je vykonatelný od roku 2009. Stěžovatelův návrh je zjevně nedůvodný.
Stěžovatelovo tvrzení, že se nachází v tíživé životní situaci, je příliš obecné, neboť nemá žádnou
vypovídací hodnotu o jeho skutečné finanční situaci, ani není doloženo odpovídajícími důkazy.
[5] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou
objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti
požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž důvody této žádosti blíže nevysvětlil
a neprokázal. Ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti nelze dovodit pro stěžovatele hrozbu
nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených v §73
odst. 2 s. ř. s. a zdejší soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku
bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak
předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. října 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu