ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.61.2012:32
sp. zn. 8 Afs 61/2012 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: K. K., zastoupeného
JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem V Teničkách 614, Uherské Hradiště, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční
ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno), proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 11. 2010, čj. 13942/10-1100-700519, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, čj. 30 Af 14/2011 - 35, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad v Uherském Hradišti (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne
28. 6. 2010, čj. 108691/10/336911705263, dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických
osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 226 898 Kč podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů a podle §46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon
o správě daní a poplatků“), a sdělil mu penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 1344 Kč podle
§37b odst. 1 písm. a) téhož zákona. Finanční ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“)
rozhodnutím ze dne 19. 11. 2010, čj. 13942/10-1100-700519, zamítlo odvolání žalobce
proti tomuto rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“). Krajský soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne 31. 7. 2012,
čj. 30 Af 14/2011 - 35. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné a splňovalo i formální
náležitosti podle §32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Krajský soud dospěl k závěru,
že správce daně nebyl nečinný, ani že nedošlo k prekluzi práva vyměřit daň. Postup správce daně
v souvislosti s vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání i zahájení vytýkacího
řízení po podání dodatečného daňového přiznání byly v souladu se zákonem. Soud neshledal
ani procesní pochybení správce daně v rozsahu, který by odůvodňoval zrušení rozhodnutí
žalovaného.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Svou žádost
odůvodnil tím, že uhrazení částky 226 898 Kč žalovanému by jej přivedlo do velkých existenčních
potíží a znamenalo by zánik jeho živnosti. Odkladný účinek podle jeho názoru není v rozporu
s veřejným zájmem, neboť toliko odloží vykonatelnost správního rozhodnutí do doby,
než bude ve věci vydáno konečné rozhodnutí. Kromě toho správce daně dodatečně doměřenou
daň již zajistil zástavním právem k jeho nemovitosti, proto neexistuje riziko, že by daň nebyla
uhrazena.
[4] Žalovaný uvedl ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
že nebyly splněny podmínky na přiznání odkladného účinku dle §73 odst. 2 s. ř. s.
Nepostačovalo, pokud stěžovatel obecně tvrdil hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká by
přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám. Stěžovatel měl svá tvrzení rozvést, uvést
konkrétní údaje o svých majetkových poměrech a předložit důkazní prostředky. Výše částky
změny daňové povinnosti neodůvodnila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože
dodatečně vyměřená daň byla pouze o 6720 Kč vyšší, než jakou tvrdil stěžovatel. Uhrazení
tohoto rozdílu nemůže stěžovateli přinést velké existenční potíže. Dále žalovaný poukázal
na to, že stěžovatel získal v roce 2006 příjmy z prodeje nemovitostí přesahující částku jednoho
a čtvrt milionu korun. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti
odkladný účinek.
[5] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou
objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak
dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční
zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti
požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž pouze obecně poukázal na to, že uhrazení
dodatečně vyměřené daně by jej přivedlo do existenčních potíží a vedlo by k zániku jeho živnosti.
Z uvedených skutečností a ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti nelze dovodit
pro stěžovatele hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného
účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. a zdejší soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak
předjímat rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. ledna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu