ECLI:CZ:NSS:2013:8.AFS.72.2012:29
sp. zn. 8 Afs 72/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: GTS Czech s. r. o.,
se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem
se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Česká
republika – Moravský zemský archiv v Brně, se sídlem Palachovo nám. 1, Brno, zastoupené
JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, II) Telefónica Czech
Republic, a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 23. 8. 2011, čj. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc, o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012, čj. 62 Af 57/2011 - 96,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 19. 5. 2011,
čj. ÚOHS-S108/2011/VZ-6401/2011/510/MOn, přisvědčil zadavateli - osobě zúčastněné
na řízení I), že nelze vybrat nezávisle na sobě dodavatele služeb v oblasti pevných a mobilních
sítí, neboť služby v obou sítích musí být navzájem propojeny a fungovat jako celek. Úřad
proto zamítl návrh žalobce podle §118 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutím ze dne 23. 8. 2011,
čj. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc, zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud
rozsudkem ze dne 1. 11. 2012, čj. 62 Af 57/2011 - 96, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Proti zrušujícímu rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) blanketní kasační
stížnost. Podáním ze dne 11. 2. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 2. 2013,
vzal stěžovatel kasační stížnost zpět.
[5] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li
navrhovatel svůj návrh zpět. Podle §120 s. ř. s. platí tato ustanovení přiměřeně i pro řízení
o kasační stížnosti.
[6] Jelikož v posuzované věci stěžovatel vzal kasační stížnost v plném rozsahu zpět v době,
kdy o ní dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto, zdejší soud zastavil řízení v této
věci podle §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
[7] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl na základě §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno. Osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu
jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil,
což se v dané věci nestalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. března 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu